ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.4130.2009.1
sp. zn. 28 Cdo 4130/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně A., a. s., v likvidaci, proti žalovaným 1) P. M., 2) J. M., 3) A. M., 4) J. M., o zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.084.000,- Kč a vydání bezdůvodného obohacení ve výši 10.200.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 7 C 31/2000, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 17. 12. 2008, č. j. 60 Co 231/2008-572, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, usnesením ze dne 17. 12. 2008, č. j. 60 Co 231/2008-572, potvrdil usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28. 1. 2008, č. j. 7 C 31/2000-522, jímž byla zamítnuta žádost prvního žalovaného o úplné osvobození od soudních poplatků (v rozsahu zbývajících 20 %). Ve shodě se soudem prvního stupně došel k závěru, že v daném případě nejsou dány důvody pro úplné osvobození od soudních poplatků podle ust. §138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
První žalovaný podal proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost blíže nespecifikuje a důvodnost spatřuje v ust. §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění platném přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 7/2009 Sb., kterým byla provedena novela tohoto předpisu (viz článek II bod 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb.).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovolání není přípustné podle ust. §237 o. s. ř., neboť usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o. s. ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o. s. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze 4. 3. 2008, sp. zn. 30 Cdo 160/2008 či usnesení téhož soudu ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. 33 Cdo 2858/2008 atd.).
První žalovaný ve svém dovolání uvádí, že žádal o ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení. Usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 7. 4. 2009, č. j. 7 C 31/2000-627, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 20. 8. 2009, č. j. 60 Co 215/2009-638, však byl návrh prvního žalovaného, aby mu byl ustanoven právní zástupce pro dovolací řízení, zamítnut, neboť podání dovolání bylo považováno za zjevně bezúspěšné bránění práva, takže uvedená poznámka prvního žalovaného v dovolání je zcela bezpředmětná.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ust. §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Žalobkyni vzniklo podle ust. §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné však nevynaložila.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2009
JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.
předseda senátu