ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.4490.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 4490/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně J. T., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) J. H., a 2) K. P., zastoupeným advokátem, o zaplacení částky 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 51 C 83/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2008, č. j. 44 Co 62/2006-118, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2008, č. j. 44 Co 62/2006-118, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2005, č. j. 51 C 83/2000-93, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobkyně se domáhala, aby žalovaní byli uznáni povinnými zaplatit jí společně a nerozdílně částku 300.000,- Kč s příslušenstvím. Uvedla, že dne 9. 6. 1999 uzavřela s prvním žalovaným, zastoupeným druhým žalovaným, smlouvu o smlouvě budoucí, ve které se zavázala za dohodnutých podmínek uzavřít nejpozději do 31. 12. 1999 s prvním žalovaným kupní smlouvu na dům č. p. 581 na pozemku p. č. 951 v k. ú. H. H. v B. Při podpisu smlouvy o budoucí smlouvě předala dne 9. 6. 1999 druhému žalovanému částku 300.000,- Kč, kterou jí žalovaní nevrátili, ačkoli k uzavření smlouvy v dohodnuté lhůtě nedošlo.
Městský soud v Brně rozsudkem pro uznání ze dne 29. 11. 2001, č. j. 51 C 83/2000-26, uznal oba žalované povinnými společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 300.000,- Kč s příslušenstvím.
K odvolání druhého žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 5. 2004, č. j. 44 Co 23/2003-45 rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že podmínky pro fikci uznání podle §114b odst. 5 o. s. ř. nebyly splněny.
V dalším řízení Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 10. 2005, č. j. 51 C 83/2000-93, uznal druhého žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 300.000,- Kč s příslušenstvím s tím, že jeho povinnost plnit zaniká plněním povinnosti prvního žalovaného uložené mu předchozím rozsudkem pro uznání. V odůvodnění uvedl, že druhému žalovanému se nepodařilo prokázat oprávněnost námitky započtení z titulu užívání předmětných nemovitostí žalobkyní.
K odvolání druhého žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 5. 2008, č. j. 44 Co 62/2006-118, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu vůči druhému žalovanému zamítl. Dospěl k závěru, že ze smlouvy o smlouvě budoucí byl zavázán k vrácení zálohy pouze první žalovaný, zatímco druhý žalovaný byl pouze zmocněncem, a proto ze smlouvy zavázán být nemohl.
B. Dovolání
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž namítala neplatnost plné moci udělené prvním žalovaným druhému žalovanému, neboť první žalovaný v ní zmocnil druhého žalovaného k prodeji domu „na popisném čísle 239 k. ú. H. H.“, zatímco smlouva o smlouvě budoucí se týkala prodeje „domu č.p. 581 na pozemku parc. č. 951 v B., k. ú. Horní Heršpice“. Z uvedeného důvodu plná moc nesplňuje požadavek určitosti ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák. Žalobkyně dále namítala neplatnost plné moci proto, že jde o závazek s plněním nemožným ve smyslu §37 odst. 2 obč. zák., neboť jím první žalovaný zmocnil druhého žalovaného k prodeji pozemku, který nevlastnil.
Druhý žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že okolnosti uvedené v dovolání považuje za nedůvodné a účelové, neboť první žalovaný s ním uzavřel ústní mandátní smlouvu a plná moc sloužila pouze k legitimaci pro jednání s žalobkyní. Mezi žalovanými nebyly pochybnosti o tom, který dům má být předmětem prodeje, stejně tak nebyly pochybnosti mezi druhým žalovaným jako zmocněncem a žalobkyní, neboť žalobkyně si dům před uzavřením smlouvy prohlédla. Označení domku v plné moci je převzato z notářského zápisu o kupní smlouvě ze dne 22. 4. 1971, kterou první žalovaný dům koupil. Podle druhého žalovaného lze tak výkladem podle §35 odst. 1 a 2 obč. zák. dojít k závěru, že právní úkon byl dostatečně určitý.
C. Přípustnost
Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, a proto je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
D. Důvodnost
Dovolání je důvodné.
V plné moci ze dne 31. 5. 1999, založené na č. l. 61 spisu, je uvedeno, že první žalovaný zmocňuje druhého žalovaného k zastupování „při prodeji rodinného domku postaveného na popisném čísle 239 k. ú. H. H., Kšírova ul. II.“. Naproti tomu ve smlouvě o smlouvě budoucí ze dne 9.6.1999, přiložené ke spisu, kterou uzavřeli žalobkyně jako budoucí kupující a první žalovaný, zastoupený druhým žalovaným, jako budoucí prodávající, je jako předmět smlouvy uveden (celkem třikrát) „dům č. p. 581 na pozemku parc. č. 951 v B., k. ú. H. H.“.
Z uvedených dvou označení ani z dalších důkazů založených ve spise nelze bez dalšího dokazování zjistit, zda plná moc byla udělena k právním úkonům týkajícím se téhož či jiného pozemku, než je pozemek, který je předmětem smlouvy o smlouvě budoucí. O tom, že se jedná o rozdílné nemovitosti, by svědčily záznamy v katastru nemovitostí, podle nichž se na Kšírově ulici v B.-H. H. nachází jak dům č. p. 581, tak dům č. p. 239. Naopak tomu, že se jedná o tutéž nemovitost, by svědčilo podání prvního žalovaného založené na č.l. 108 spisu, z něhož plyne, že v katastrálním území H. H. došlo k přečíslování parcel.
Podle názoru dovolacího soudu nelze bez dalšího uzavřít, že plná moc ze dne 31. 5. 1999 je neplatná pro neurčitost. Jestliže však odvolací soud dospěl k závěru, že na základě plné moci, která zmocňuje druhého žalovaného k „zastupování při prodeji rodinného domku postaveného na popisném čísle 239 k. ú. H. H., Kšírova ul. II“, byl druhý žalovaný oprávněn uzavřít se žalobkyní smlouvu o smlouvě budoucí týkající se domu „č. p. 581 na pozemku parc. č. 951 v B., k. ú. H. H.“, vyšel ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.).
V návaznosti na předeslané dovolací soud uvádí, že na zjištění, zda byl druhý žalovaný k zastupování prvního žalovaného při uzavírání smlouvy o smlouvě budoucí oprávněn, závisí právní posouzení věci. Byl-li druhý žalovaný oprávněn k zastupování, je správný právní názor odvolacího soudu uvedený v napadeném rozsudku, podle něhož byl ze smlouvy zavázán pouze první žalovaný – srov. §22 odst. 1 druhou větu obč. zák., podle níž ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Nebyl-li druhý žalovaný k zastupování oprávněn, je třeba věc posoudit podle právní úpravy překročení oprávnění vyplývajících z plné moci (§33 odst. 1 obč. zák.), popř. nezmocněného jednatelství (§33 odst. 2 obč. zák.).
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i jeho rozsudek (§243b odst. 3 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení je soud prvního stupně vázán právními názory soudu dovolacího (§243d odst. 1 ve sp. s §226 odst. 1 o. s. ř.). V jeho rámci bude při rozhodování o nákladech řízení brán zřetel i na náklady dovolacího řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. února 2009
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu