ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.5142.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 5142/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného advokátem, proti žalova¬nému P. O., zastoupenému advokátkou, o zaplacení částky 146.132,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 12 C 330/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.5.2008, č. j. 8 Co 239/2008-365, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9.921,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se domáhal, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit mu částku 146.132,20 Kč s příslušenstvím s tím, že v roce 2001 prováděl na základě ústní smlouvy o dílo se žalovaným stavbu bufetu v M. M., přičemž žalovaný mu za provedené práce nezaplatil.
Žalovaný namítal, že mezi účastníky žádná smlouva uzavřena nebyla a že stavbu bufetu prováděl svépomocí. Žalobce provedl na stavbě pouze některé dílčí práce (výkop základů, odvoz vytěžené zeminy, dodávku betonu), které mu žalovaný uhradil v částce 77.000,- Kč.
Zamítavý rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 4.9.2006, č.j. 12 C 330/2004-104, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2.2.2007, č.j.
8 Co 834/2006-125 s tím, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelný. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby žalovaného poučil podle §118a odst. 1 o.s.ř. o tom, že má doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout k nim důkazy.
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 16.1.2008, č.j. 12 C 330/2004-308, žalobu zamítl. Z rozsáhlého dokazování listinami, svědeckými výpověďmi a znaleckým posudkem zjistil, že mezi účastníky byla dne 5.4.2001 uzavřena smlouva o dílo na výstavbu rodinného domu v M. M. Pro nedostatek finančních prostředků na straně žalovaného však k plnění smlouvy nedošlo. Žalobce rodinný dům postavil pro novou objednatelku – svědkyni MUDr. D. S. Současně v sousedství stavěl žalovaný svépomocí bufet. Z uvedené smlouvy nelze dovodit, že by se týkala stavby bufetu, a žalobci se nepodařilo prokázat ani uzavření jiné smlouvy
o dílo na stavbu bufetu. V úvahu tak podle soudu prvního stupně přichází pouze nárok z bezdůvodného obohacení. Svědeckými výpověďmi bylo prokázáno, že žalobce provedl na stavbě bufetu některé dílčí práce, a to hloubení základů, odvoz vytěžené zeminy, dodávku podkladního stěrku a betonové směsi. Hodnotu žalobcem provedených prací a dodaného materiálu ocenil znalec částkou 68.612,50 Kč. Protože však z výpovědí slyšených svědků plyne, že žalovaný žalobci uhradil ve dvou splátkách ve výši 30.000,- Kč a 40.000,- Kč celkem částku 70.000,- Kč, nepodařilo se podle soudu prvního stupně žalobci prokázat, že by mu žalovaný dlužil žalovanou částku.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30.5.2008, č. j.
8 Co 239/2008-365, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, když se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, na které v podrobnostech odkázal.
B. Dovolání
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřoval v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí je podle žalobce dán otázkou existence či neexistence smlouvy o dílo uzavřené ústně. Podle žalobce bylo v řízení jednoznačně prokázáno, že účastníci uzavřeli ústní smlouvu o stavbě bufetu, což plyne zejména z výpovědi žalobce a z listiny nazvané „Smlouva na stavbu rodinného domu a bufetu“, zatímco výpověď žalovaného je třeba hodnotit jako nepravdivou. Žalobce má naopak za to, že v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný uhradil žalobci částku 70.000,- Kč, neboť převzetí peněz svědci viděli pouze z dálky a výpovědi svědků, podle nichž si žalovaný půjčil od MUDr. M. S. částku 40.000,- Kč a od své matky částku 30.000,- Kč, měl odvolací soud hodnotit jako nevěrohodné.
Žalovaný ve svém vyjádření namítal, že žádná „Smlouva na stavbu rodinného domu a bufetu“ neexistuje. Trval na svém tvrzení, že smlouva o stavbě bufetu mezi účastníky uzavřena nebyla, což podporuje i skutečnost, že ačkoli stavba probíhala v roce 2001, žalobce upomínal žalovaného poprvé až 20.7.2004. Podle žalovaného je to žalobce, kdo opakovaně uvádí v řízení nepravdivá tvrzení.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem, a splňuje formální obsahové znaky předepsané §241a odst. 1 o.s.ř. Dovolání však není přípustné.
Protože napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo potvrzeno druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl stejně jako ve svém předchozím rozsudku ze dne 4.9.2006, č.j. 12 C 330/2004-104, je vyloučena přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) i b) o.s.ř
Pří¬pustnost dovolání může být tedy založena jen za podmínky upravené v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Tak je tomu nejen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, tj. tehdy, jde-li o nesprávné právní posouzení, ale také v případě, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18.12.2007, sp. zn. II. ÚS 182/05). Dovolatel však namítá pouze nesprávné hodnocení důkazů, které zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit nemůže (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.), s výjimkou případu, kdy by tvrzené vady řízení znamenaly zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu z 10. 5. 2005, sp. zn. IV. ÚS 128/05, a z 11. 9. 2007, sp. zn. I. ÚS 2030/07). Podle judikatury Ústavního soudu jde o případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy, a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 10.10.2006, sp. zn. IV. ÚS 32/2006).
Po přezkoumání napadeného rozsudku odvolacího soudu dospěl dovolací soud k závěru, že v projednávané věci k zásahu do práva dovolatele na spravedlivý proces nedošlo. Dovolatel netvrdil a ani dovolací soud neshledal, že by v řízení byl některý důkaz proveden v rozporu s procesními předpisy. Z napadeného rozhodnutí rovněž neplyne, že by soud opomněl hodnotit některý důkaz. Soud prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud ztotožnil, svá skutková zjištění podrobně
a přesvědčivě odůvodnil – např. pro závěr o předání částky 70.000,- Kč žalovaným žalobci svědčily výpovědi čtyř shodně vypovídajících svědků. Pro úplnost dovolací soud podotýká, že ve spise se nenachází žádná listina s názvem „Smlouva na stavbu rodinného domu a bufetu“, a závazek ke stavbě bufetu nelze dovodit ani ze „Smlouvy
o dílo č. 02/2001“, založené na č.l. 94 a násl. spisu, ve které je jako předmět plnění uvedena „Dostavba areálu turistické ubytovny a stavba rodinného domu“.
Protože žádná z dovolacích námitek neumožňuje závěr o zásadním právním významu dovoláním napadeného rozhodnutí, bylo dovolání podle §243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 8.037,50 Kč (§10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 4, §15, §18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a 19 % DPH ve výši 1.584,10 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 17. února 2009
JUDr. Iva Brožová, v. r.
předsedkyně senátu