ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.958.2007.1
sp. zn. 28 Cdo 958/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně I. J., zastoupené advokátem, za účasti 1) M. č. P. 4, zastoupené advokátkou, a 2) P. f. ČR, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 10 C 385/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23.10.2006, čj. 24 Co 121/2006-74, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. října 2006, čj. 24 Co 121/2006-74, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl rozsudkem ze dne 9.11.2005, čj. 10 C 385/2003-42 o nahrazení rozhodnutí Ministerstva zemědělství – pozemkového úřadu ze dne 1.7.2003, čj. PÚ 2075/96 tak, že toto zamítavé rozhodnutí nahradil výrokem, že žalobkyně je výlučným vlastníkem blíže specifikovaných pozemkových parcel v katastrálním území P. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že pokud matka žalobkyně, která původně tyto pozemky vlastnila, je prodala státu, učinila tak v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, které soud spatřoval v tom, že kupní smlouvu uzavřela, aniž tak učinit chtěla. Soud uzavřel, že pokud kupní smlouva byla platně uzavřena, stalo se tak za podmínek stanovených v §6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“.). Připustil i restituční důvod podle §6 odst. 1 písm. p) tohoto zákona proto, že nebyly předloženy důkazy o souhlasu příslušných orgánů s kupní smlouvou, ač v některých, soudem nezjištěných případech, se souhlas nevyžadoval. V tom soud zjišťoval neplatnost smlouvy a tím i existence restitučního důvodu „převzetí věci bez právního důvodu“.
Na základě odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23.10.2006-74, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Vyšel z ustanovení §250b odst. 3 o.s.ř., podle něhož návrh, o němž rozhodl správní orgán, nesmí být v průběhu řízení před soudem měněn. O změnu žaloby ve smyslu §95 odst. 1 o.s.ř. a §245 o.s.ř. jde podle názoru odvolacího soudu nejen tehdy, jestliže se žalobce domáhá něčeho jiného než v původní žalobě, ale i v případě, že požaduje totéž, ale na základě jiného skutkového stavu, tj. skutkového základu věci, než jak jej vylíčil v původní žalobě. V daném případě žalobkyně uplatnila v řízení před správním orgánem, i v žalobě u soudu, nárok na vydání zemědělských pozemků s výslovným odkazem na restituční titul podle §6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě, tj. skutečnost, že její matka prodala pozemky v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek. Odvolací soud uznal, že při uzavírání této smlouvy byla prodávající v tísni, nebyly však přitom zjištěny žádné nápadně nevýhodné podmínky pro prodávající. Teprve v průběhu řízení u soudu žalobkyně poukazovala na absolutní neplatnost předmětné kupní smlouvy pro neudělení souhlasu nadřízeného orgánu podle §29 odst. 3 tehdy platné vyhlášky č. 156/1975 Sb., o správě národního majetku. Nyní uplatňuje stejný nárok jako v řízení před správním orgánem a změnila tak návrh, o němž původně rozhodl správní orgán. Taková změna je však nepřípustná. Soud se proto nemůže zabývat námitkou neplatnosti kupní smlouvy, kterou přešly předmětné nemovitosti do vlastnictví státu, když tato otázka nebyla vůbec řešena ve správním řízení. Za nadbytečné pak považoval odvolací soud zabývat se
i dalšími otázkami, např. zda vydání pozemků brání ustanovení §11 odst. 1 zákona
o půdě.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně přípustné dovolání (§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.), v němž uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., spočívající v nesprávné aplikaci ustanovení §250b odst. 3 o.s.ř., vyloučení dokazovaní o rozhodné skutečnosti o převzetí věci bez právního důvodu, a §241a odst. 3 písm. b) o.s.ř., pokud nebyl aplikován §6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě. Dovozuje, že neplatnost smlouvy musí vést k závěru, že stát převzal nemovitosti bez právního důvodu, že kumulace restitučních důvodů je možná, a upřesnění způsobu převzetí věci státem až v soudním řízení je přípustné. Svůj názor, že převzetí věci na základě neplatné smlouvy lze považovat za převzetí věci bez právního důvodu, dokládá i na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Tvrdí, že bylo jednoznačně v řízení prokázáno, že souhlas nadřízeného orgánu k uzavření kupní smlouvy nebyl dán, protože taková listina nebyla založena do spisu evidence nemovitostí a je proto třeba vycházet z toho, že taková listina nebyla vydána. Podle dovolatelky také nebyla kupní smlouva podepsána osobou, jež k tomu nebyla zmocněna. Při kumulaci dvou restitučních důvodů je třeba vyjít z toho, že věci přešly na stát bez právního důvodu ve smyslu §6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě, což odvolací soud neučinil. Dovolatelka proto navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Prvá účastnice podala k dovolání své vyjádření, že s ním nesouhlasí, protože žalobkyně neprokázala u původního vlastníka stav tísně, ani nápadně nevýhodné podmínky. Za stejných podmínek byly uzavírány kupní smlouvy i s ostatními asi dvaceti vlastníky za účelem plnění úkolů výstavby P. 4. Změnu, kterou žalobkyně učinila v průběhu řízení tvrzením další skutkové okolnosti a odkazem na jiné ustanovení zákona o půdě, považuje za změnu návrhu, přičemž uvádí, že žalobkyně ani neunesla důkazní břemeno o svých tvrzeních. Smlouva byla řádně zapsána v evidenci nemovitostí, evidována v katastru nemovitostí jako řada obdobně uzavřených kupních smluv. Byla tedy uzavřena v souladu s platnými předpisy osobou k tomu oprávněnou. Absenci důkazu o jejím schválení a zmocnění osoby oprávněné k jejímu podpisu nelze považovat za důkaz o tom, že tyto skutečnosti nenastaly. Podle účastnice nelze ostatně aplikovat ustanovení §6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě ani v případě, že by byla neplatnost kupní smlouvy dovozena, protože titul pro převzetí věci byl dán, v době převzetí pozemků existoval. V současné době jsou pozemky využívány jako zeleň v zástavbě, bezprostředně souvisejí se stavbou a jejich vydání brání ustanovení §11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě. Účastnice navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu z důvodů uplatněných v přípustném dovolání (§242 odst. 3 o.s.ř.), tj. z hlediska správnosti právního závěru odvolacího soudu, že za změnu návrhu v řízení podle páté části o.s.ř. je třeba považovat změnu skutkových tvrzení ve vztahu k tvrzením uplatněným v řízení u správního orgánu. Jde tedy o výklad ustanovení §250 b odst. 3 o.s.ř., který zní: „Návrh, o němž rozhodl správní orgán, nesmí být v průběhu řízení před soudem změněn“.
Dovolací soud shledává výklad odvolacího soudu příliš formalistickým,
a v zásadě extenzivním, což se neslučuje s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, týkající se zvláštní pozornosti, kterou je nutno věnovat restitučním případům. Za návrh podaný u správního orgánu je třeba považovat návrh na vydání nemovitosti podle zákona o půdě, a je věcí soudu, aby na základě skutkových zjištění správních orgánu vyvodil z nich správné závěry aplikací právních norem, které se na danou situaci vztahují. Odvolací soud se proto měl s ohledem na nová tvrzení žalobkyně zabývat
i posouzením, zda v dané věci nedošlo k převzetí věci na stát bez právního důvodu. Dovolací soud nemůže v tomto směru věc posuzovat, protože odvolací soud se touto otázkou nezabýval. Nad rámec tohoto závěru lze uvést, že případný nedostatek souhlasu nadřízeného orgánu s uzavřením smlouvy (který by musela prokázat žalobkyně, na jejíž straně spočívá důkazní břemeno) by mohl vést k závěru o neúčinnosti smlouvy, nikoli
o její neplatnosti.
Protože závěry odvolacího soudu v tomto směru z důvodu nesprávného právního závěru odvolacího soudu chybí, dovolací soud jeho rozsudek zrušil z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. b) a a) o.s.ř. Podle §243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř. a §218 písm. c) o.s.ř. byl proto rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla podle §243b odst. 3 o.s.ř. vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V novém řízení rozhodne soud nově o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2009
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu