ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.1235.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 1235/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně HAGEMANN, a. s. , se sídlem v Ostravě, Hradní 27/37, PSČ 710 00, identifikační číslo 26826925, zastoupené JUDr. Hanou Reclíkovou, advokátkou, se sídlem v Opavě, Bílovická 62, PSČ 746 01, proti žalované FOLTAN a spol. , se sídlem v Opavě, Ostrožná 233/40, PSČ 746 01, identifikační číslo 25865111, jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně MECHANIKA SERVIS, s. r. o., v likvidaci, identifikační číslo 43964524, zastoupené JUDr. Václavem Stříbným, advokátem, se sídlem v Opavě, Ostrožná 40, PSČ 746 01, o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 13 Cm 8/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. listopadu 2008, č. j. 9 Cmo 233/2008-94, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. července 2008, č. j. 13 Cm 8/2007-59, se zastavuje .
II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá .
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.034,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího právního zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil výrok I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. července 2008, č. j. 13 Cm 8/2007-59, kterým tento soud zamítl žalobu na vyloučení nemovitostí specifikovaných ve výroku rozhodnutí z konkursní podstaty úpadkyně MECHANIKA SERVIS, s. r. o., v likvidaci (první výrok), změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že kupní smlouva uzavřená mezi (pozdější) úpadkyní jako prodávající a žalobkyní jako kupující dne 10. března 2004, na jejímž základě úpadkyně převedla nemovitosti blíže určené ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, je neúčinná pro rozpor s §4a odst. 1 písm. a/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“). Předmětná smlouva totiž byla uzavřena až poté, co byl dne 21. října 2002 pozdější úpadkyni doručen návrh na prohlášení konkursu na její majetek. Sjednaná kupní cena ve výši 20.000.000,- Kč nebyla uhrazena a pohledávka úpadkyně za žalobkyní na zaplacení této kupní ceny byla započtena proti splatné pohledávce žalobkyně za úpadkyní. Úpadkyně tak neobdržela od žalobkyně za prodej nemovitostí adekvátní protiplnění, tímto převodem proto došlo ke zmenšení jejího majetku, a tedy současně i k porušení zákazu formulovaného v §4a odst. 1 písm. a/ ZKV.
Žalobkyně napadla v celém rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně i rozhodnutí odvolacího soudu včasným dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňujíc přitom dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že předmětná kupní smlouva je neúčinným právním úkonem a namítá, že s porušením povinnosti dle §4a odst. 1 písm. a/ ZKV nejsou spojeny žádné sankce. Za jednání, které vede ke zmenšení majetku dlužníka, je třeba považovat převody práv či jiných majetkových hodnot na jiné osoby učiněné bezplatně, nebo za nápadně nevýhodných podmínek, přičemž taková situace v projednávané věci nenastala. Vytýká soudům, že žalobu zamítly pouze s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2007, sp. zn. 29 Odo 820/2005 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2006, sp. zn. 29 Odo 1426/2006, aniž prováděly dokazování k tomu, zda k danému prodeji nemovitostí došlo za nápadně nevýhodných podmínek.
Dále vytýká soudům obou stupňů, že ve věci rozhodovaly s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, která však vznikla až ve letech 2005 až 2007, tedy až poté, co nabyla účinnosti předmětná kupní smlouva. Má za to, že „zpětné působení nyní již konstantní soudní judikatury“ je nepřípustné, pročež byla postupem soudů poškozena, neboť při uzavírání výše uvedené kupní smlouvy postupovala v souladu s platnou právní úpravou, předmětná smlouva nebyla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek a není tedy neúčinná vůči věřitelům úpadkyně.
Žalovaná v podaném vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam.
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007).
Řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil z důvodu nedostatku funkční příslušnosti soudu k jeho projednání (viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 10/2001 a 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání v části napadající výše uvedené rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Ve vztahu k výrokům o nákladech řízení tak učinil se zřetelem k závěrům obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř., pak Nejvyšší soud - jsa vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) - neshledal přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.
Napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou, na kterou se výslovně odvolává (srov. obě rozhodnutí citovaná v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, která jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Taktéž otázka tzv. „zpětného působení“ judikatury Nejvyššího soudu byla dovolacím soudem zodpovězena, a to v usnesení ze dne 25. září 2008, sp.zn. 29 Cdo 3637/2008, či v usnesení ze dne 12. března 2008, sp. zn. 29 Odo 1319/2006, jež jsou rovněž veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu. V těchto rozhodnutích Nejvyšší soud uzavřel, že judikatura soudů vyšších stupňů slouží právě ke sjednocení výkladu těch ustanovení zákonů, jež jsou právní praxí vykládána rozdílně (jež si část právní praxe vykládá chybně). Je samozřejmé, že taková judikatura vzniká s určitým časovým odstupem a závěr, že dovolatelka má být chráněna, protože patřila k těm, kteří si před vydáním rozhodnutí sjednocujícího soudní praxi vykládali zákon chybně, vyznívá absurdně.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady řízení sestávají ze sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve výši 2.250,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Náhrada nákladů za dovolací řízení tedy s připočtením náhrady za 19% daň z přidané hodnoty celkem činí 3.034,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 25. listopadu 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu