ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.1669.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 1669/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelky H. P., , zastoupené JUDr. J. M., advokátem, , za účasti B. d., zastoupeného Mgr. O. S., advokátkou, , o neplatnost rozhodnutí členské schůze, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 683/2005, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. března 2007, č. j. 7 Cmo 357/2006-212, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit B. d.,
na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.820,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. března 2006, č. j. 13 Cm 683/2005-160, kterým tento soud zamítl „návrh žalobkyně, že rozhodnutí představenstva družstva ze dne 24. září 2001, potvrzené členskou schůzí ze dne 14. října 2001, jímž byla žalobkyně vyloučena z B. dr., je neplatné“ (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud považoval za správná skutková zjištění soudu prvního stupně i jeho právní závěr o tom, že právo navrhovatelky domáhat se soudního přezkumu rozhodnutí o vyloučení z družstva zaniklo 14. října 2002 a návrh podaný 24. června 2005 byl podán po uplynutí zákonem stanovené lhůty. S odkazem na ustanovení §231 odst. 4 a 5 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) uvedl, že o vyloučení člena rozhoduje představenstvo družstva a soudní ochrana náleží tomu členu, který se proti rozhodnutí představenstva odvolal v zákonem stanovené lhůtě k členské schůzi. Potvrdila-li členská schůze rozhodnutí o vyloučení, má vyloučený člen právo obrátit se v tříměsíční, resp. nejpozději v jednoleté propadné (prekluzivní) lhůtě, počínající běžet dnem konání členské schůze, na soud s návrhem, aby prohlásil rozhodnutí členské schůze o vyloučení za neplatné pro rozpor s právními předpisy nebo stanovami družstva. Zdůraznil, že pokud tak člen neučiní, jeho právo domáhat se soudního přezkumu rozhodnutí o vyloučení zaniká, i kdyby návrh byl podán opožděně z neznalosti či pro nezaviněnou překážku. K zániku práva přihlíží soud z úřední povinnosti, tj. bez ohledu na stanovisko účastníků, neboť prekludované právo zaniká přímo ze zákona.
Uzavřel, že podala-li navrhovatelka návrh na určení neplatnosti vyloučení z družstva 24. června 2005, když o vyloučení rozhodlo představenstvo družstva 24. září 2001 a toto rozhodnutí potvrdila členská schůze konaná za účasti navrhovatelky 14. října 2001, stalo se tak po uplynutí propadné lhůty stanovené zákonem. Vzhledem k tomu se soud nemůže zabývat věcnými námitkami navrhovatelky a tvrzeními, z nichž dovozuje neplatnost vyloučení. Odvolací soud dále uvedl, že mimo řízení podle ustanovení §231 odst. 5 obch. zák. nelze přezkoumávat platnost rozhodnutí o vyloučení; nepřichází proto v úvahu ani podání určovací žaloby bývalým členem družstva podle ustanovení §80 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Vadu řízení dovolatelka spatřuje v tom, že soudy obou stupňů hodnotily návrh na zahájení řízení podle formy a nikoli podle obsahu. Tvrdí, že 24. června 2005 podala obecnou určovací žalobu o určení existence členského vztahu k družstvu, a není podstatné, že v žalobě užila pojmu „neplatnost“ a nikoli přímo „nicotnost“ či „nulita od samého počátku“, přitom nikdy netvrdila, že nárok uplatňuje podle ustanovení §231 odst. 5 obch. zák. Dovozuje, že domáhat se obecnou určovací žalobou určení existence členského vztahu k družstvu, je přípustné, je-li rozhodnutí o vyloučení nicotné.
Dovolatelka uvádí, že o jejím vyloučení z družstva rozhodla 23. září 2001 členská schůze, následně 24. září 2001 rozhodlo o vyloučení představenstvo a posléze o jejím odvolání opětovně rozhodla členská schůze o potvrzení rozhodnutí představenstva, aniž by byl uveden jakýkoli konkrétní důvod vyloučení. Má za to, že ustanovení článku 17 stanov družstva upravující vyloučení člena, je zcela zmatečné. Bylo tak vydáno několik rozhodnutí různými orgány družstva, aniž je zřejmé, které z nich platí a od kdy běžela lhůta k podání opravných prostředků a ke kterému orgánu. Z toho plyne, že rozhodnutí o vyloučení z družstva není pouze neplatné, ale je od počátku nulitní, nicotné a neexistující, a dovolatelka je nadále členkou družstva.
Dovolatelka zdůrazňuje, že ustanovení §231 odst. 5 obch. zák. zakládá výrazné znevýhodnění uživatelů družstevních bytů oproti uživatelům ostatních bytů. Nerovnost spatřuje v tom, že lze-li nájem „nedružstevního“ bytu podle ustanovení §685 a §711 občanského zákoníku (v rozhodném znění) vypovědět pouze s přivolením soudu, nájemce družstevního bytu takto chráněn není. Má za to, že ustanovení §231 odst. 5 obch. zák. se bytových družstev netýká, protože nejde o vztahy mezi podnikateli či subjekty sdruženými za účelem společného podnikání. Příhodnější by byla aplikace §262 obch. zák., které zamezuje znevýhodnění účastníka závazkového vztahu, který není podnikatelem. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Družstvo považuje dovolání navrhovatelky za nedůvodné a navrhuje jeho zamítnutí.
Dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) nejde (rozsudek soudu prvního stupně byl prvním rozhodnutím ve věci) a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu nepřekládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. shodně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/ 2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Protože od výše uvedeného závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné dovolací námitky týkající se vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], tj. výhrady ke správnosti zjištění obsahu návrhu na zahájení řízení z 22. června 2005, doručeného soudu prvního stupně 24. června 2005 a jeho doplnění podáním z 16. ledna 2006, jimiž byl určen předmět sporu. K tomu Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že navrhovatelka se jednoznačně domáhala určení neplatnosti vyloučení z družstva. O tom, že by předmětem sporu mělo být určení jejího členství v družstvu, se v návrhu na zahájení řízení ani v jeho doplnění nezmínila, s tímto tvrzením přichází až v dovolacím řízení.
Dovolacími námitkami, jimiž je vytýkáno nesprávné právní posouzení, dovolatelka ve skutečnosti - posuzováno podle obsahu dovolání - vyjadřuje nesouhlas se skutkovými závěry soudů obou stupňů zjištěnými z rozhodnutí představenstva o jejím vyloučení z 24. září 2001, z rozhodnutí členské schůze konané 14. října 2001 a obsahu článku 17 stanov družstva. Tyto výhrady jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze. Přitom tvrzení, že o vyloučení dovolatelky z družstva bylo rozhodnuto členskou schůzí již 23. září 2001, je novým tvrzením, které v dovolání uplatnit nelze (§241a odst. 4 o. s. ř.)
K otázce, jakým způsobem může soud přezkoumat platnost vyloučení člena z družstva, se Nejvyšší soud již vyjádřil v rozsudku ze dne 18. dubna 2000, sp. zn. 29 Cdo 2259/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2001, pod číslem 61 (zmíněném odvolacím soudem), v němž odůvodnil závěr, podle kterého rozhodnutí družstva o vyloučení člena může být přezkoumáno jen postupem podle ustanovení §231 odst. 3 a 4 obch. zák. (ve znění účinném do 31. prosince 2000, od 1. ledna 2001 jde o ustanovení §231 odst. 4 a 5 obch. zák.) s tím, že jiným postupem soud o platnosti vyloučení člena z družstva rozhodovat nemůže. Závěr odvolacího soudu, podle něhož má vyloučený člen právo obrátit se na soud s návrhem na určení neplatnosti vyloučení, přičemž tak musí učinit ve lhůtě určené ustanovením §231 odst. 5 obch. zák., je proto správný.
Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Doplnila-li dovolatelka dovolání podáním ze dne 3. prosince 2007, z 27. února 2008 a následně dalšími podáními, nebylo k těmto podáním přihlédnuto, neboť byla učiněna po uplynutí lhůty k podání dovolání určené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř.
Podle ustanovení §200e odst. 1 a 3 ve vazbě na ustanovení §9 odst. 3 písm. b) o. s. ř. se ve věcech vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze rozhoduje usnesením. Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího mají proto povahu usnesení, i když tak nejsou označena. Uvedený nedostatek označení však není takovou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnutoa navrhovatelce vznikla povinnost nahradit družstvu náklady dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 3.750,- Kč podle ustanovení §7 písm. g), §15, §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném od 1. září 2006, z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném k témuž datu a z náhrady za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 770,- Kč a celkem činí 4.820,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. února 2009
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu