ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.1793.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 1793/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce J. R., , zastoupeného JUDr. M. T., advokátem, , proti žalovanému K. M., jako správci konkursní podstaty úpadkyně U. B., a. s., zastoupenému JUDr. F. G., advokátem.zvláštním správcem úpadkyně, za účasti K. s. z. v Ú. n. L., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 43 Cm 145/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2006, č.j. 15 Cmo 174/2006-260, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku (jímž Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání žalobce rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. května 2006, č. j. 43 Cm 145/2001-231, o zamítnutí žaloby o určení pravosti žalobcovy pohledávky ve výši 95.053.953,- Kč, v konkursu vedeném na majetek úpadkyně) Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že otázka, zda ve smyslu ustanovení §497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), došlo k uzavření úvěrové smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši 25 miliónů Kč a zda pozdější úpadkyni vzniklo právo omezit žalobci čerpání úvěrových prostředků u kontokorentního úvěru, pro kterou dovolatel přisuzoval napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, má pouze skutkový rozměr (ve skutečnosti jde o polemiku s jednoznačnými skutkovými závěry soudů nižších stupňů). Ač odtud dovolatel usuzuje na existenci dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., z obsahového hlediska argumentuje v intencích dovolacího důvodu dle §241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici.
K tvrzené vadě řízení (jež se pojí k dovolacímu důvodu dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) Nejvyšší soud dodává, že ta nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu a na přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto z ní nelze usuzovat (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Dovolatel ostatně v tomto směru ani netvrdí, že by mu v důsledku údajně chybného poučení dle §119a o. s. ř. vznikla v řízení před soudy nižších stupňů nějaká procesní újma. Nadto jde o spor vyvolaný konkursem, podléhající co do tvrzení rozhodných skutečností a označení důkazů nikoli režimu §119a o. s. ř., nýbrž režimu §118b o. s. ř. Podle obsahu spisu (srov. doručenku u č. l. 37 a dále kopii předvolání k prvnímu jednání č. l. 37) se přitom řádného poučení ve smyslu §118b o. s. ř. dostalo dovolateli již v listopadu 2002 a znovu pak v březnu 2006 (srov. doručenku u č. l. 206 a dále kopii předvolání k jednání č. l. 206) a slovního poučení o obsahu §119a o. s. ř. v závěru jednání konaného 11. dubna 2006 (srov. č. l. 216) i 23. května 2006 (srov. č. l. 229 p. v.).
Zásadní právní význam z pohledu otázek označených v dovolání napadené rozhodnutí nemá. Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neshledal a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání proti výroku o věci samé přípustné. Proti dovoláním rovněž napadenému výroku o nákladech odvolacího řízení není dovolání přípustné za žádných okolností (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a tím, že u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. února 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce J. R., , zastoupeného JUDr. M. T., advokátem, , proti žalovanému K. M., jako správci konkursní podstaty úpadkyně U. B., a. s., zastoupenému JUDr. F. G., advokátem.zvláštním správcem úpadkyně, za účasti K. s. z. v Ú. n. L., o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 43 Cm 145/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. prosince 2006, č.j. 15 Cmo 174/2006-260, takto: I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku (jímž Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání žalobce rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. května 2006, č. j. 43 Cm 145/2001-231, o zamítnutí žaloby o určení pravosti žalobcovy pohledávky ve výši 95.053.953,- Kč, v konkursu vedeném na majetek úpadkyně) Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že otázka, zda ve smyslu ustanovení §497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), došlo k uzavření úvěrové smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši 25 miliónů Kč a zda pozdější úpadkyni vzniklo právo omezit žalobci čerpání úvěrových prostředků u kontokorentního úvěru, pro kterou dovolatel přisuzoval napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, má pouze skutkový rozměr (ve skutečnosti jde o polemiku s jednoznačnými skutkovými závěry soudů nižších stupňů). Ač odtud dovolatel usuzuje na existenci dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., z obsahového hlediska argumentuje v intencích dovolacího důvodu dle §241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici.
K tvrzené vadě řízení (jež se pojí k dovolacímu důvodu dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) Nejvyšší soud dodává, že ta nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu a na přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto z ní nelze usuzovat (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Dovolatel ostatně v tomto směru ani netvrdí, že by mu v důsledku údajně chybného poučení dle §119a o. s. ř. vznikla v řízení před soudy nižších stupňů nějaká procesní újma. Nadto jde o spor vyvolaný konkursem, podléhající co do tvrzení rozhodných skutečností a označení důkazů nikoli režimu §119a o. s. ř., nýbrž režimu §118b o. s. ř. Podle obsahu spisu (srov. doručenku u č. l. 37 a dále kopii předvolání k prvnímu jednání č. l. 37) se přitom řádného poučení ve smyslu §118b o. s. ř. dostalo dovolateli již v listopadu 2002 a znovu pak v březnu 2006 (srov. doručenku u č. l. 206 a dále kopii předvolání k jednání č. l. 206) a slovního poučení o obsahu §119a o. s. ř. v závěru jednání konaného 11. dubna 2006 (srov. č. l. 216) i 23. května 2006 (srov. č. l. 229 p. v.).
Zásadní právní význam z pohledu otázek označených v dovolání napadené rozhodnutí nemá. Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neshledal a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání proti výroku o věci samé přípustné. Proti dovoláním rovněž napadenému výroku o nákladech odvolacího řízení není dovolání přípustné za žádných okolností (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a tím, že u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. února 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu