ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.2200.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 2200/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně H. P., , zastoupené JUDr. L. Š., advokátkou, , proti žalovanému M. M., zastoupenému JUDr. O. M., advokátem, , o žalobě pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení podaných žalovaným, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 1/2006, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. října 2007, č. j. 11 Cmo 97/2007-69, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 17. října 2007, č. j. 11 Cmo 97/2007-69, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. února 2006, č. j. 1 Cm 1/2006-9, „ve správném znění, že se zamítá žaloba pro zmatečnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. května 2001, č. j. 50 Cm 260/97-261 a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. března 2002, č. j. 5 Cmo 272/2001-291 a zamítá se žaloba na obnovu řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 260/97“.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož žalovaný podal žalobu na obnovu řízení po uplynutí lhůty určené ustanovením §233 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a žalobu pro zmatečnost po uplynutí lhůty určené ustanovením §234 odst. 1 o. s. ř..
Současně zdůraznil, že „není důvodný ani uplatněný důvod obnovy řízení“ [předvídaný ustanovením §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] a že nejde o důvod žaloby pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 1 písm. g) o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, upravují ustanovení §238 odst. 1 písm. a) a §238a odst. 1 písm. b) o. s. ř., s tím, že ustanovení §237 o. s. ř., respektive §237 odst. 1 a 3 o. s. ř. platí obdobně (§238 odst. 2 a §238a odst. 2 o. s. ř.).
Dovolání žalovaného, které tak mohlo být přípustné pouze za splnění předpokladů určených ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Učinil tak proto, že závěr odvolacího soudu o opožděnosti žaloby na obnovu řízení a opožděnosti žaloby pro zmatečnost, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, postrádá potřebný judikatorní přesah, když je významný právě a jen pro projednávanou věc a vychází z konkrétních skutkových okolností dané věci (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06). Navíc - jak je zřejmé z obsahu dovolání - dovolatelem uplatněné dovolací důvody, jimiž je Nejvyšší soud vázán (§242 odst. 3 o. s. ř.), jsou z hlediska řešení otázky včasnosti obou žalob právně nevýznamné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2009
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu