ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.2322.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 2322/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně P. C. C., a. s., h, , zastoupené JUDr. J. P., advokátem proti žalovaným 1) Ing. A. N. K., 2) M. V. K., , zastoupené JUDr. J. J., advokátem, námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 75/2005, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2007,.č. j. 12 Cmo 351/2006 – 129, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem změnil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. února 2006, č. j. 55 Cm 75/2005 - 60 [kterým tento soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 30. dubna 2004, č. j. 55 Sm 158/2004 – 4, žalobkyni P., a. s. (nyní P. C. C., a. s.) nepřiznal náhradu nákladů řízení a českému státu nepřiznal náhradu nákladů za tlumočné], jen tak, že ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti pouze ve vztahu ke druhé žalované (výrok I.) a žalobkyni a druhé žalované nepřiznal vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci je předmětem sporu zaplacení směnky, nikoliv zaplacení pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne 24. února 2003, č. 53560/02048, nestačil proto pouhý poukaz na tuto smlouvu, nýbrž bylo nutné též tvrdit vztah mezi touto smlouvou a žalovanou směnkou. I kdyby však odvolací soud vyložil extenzivně námitky druhé žalované v tom smyslu, že žalovaná směnka zajišťovala plnění z uvedené smlouvy, přičemž druhá žalovaná podepsala smlouvu v omylu vyvolaném prvním žalovaným (při jednání druhá žalovaná upřesnila své námitkové tvrzení o podvodu prvního žalovaného, že se mylně domnívala, že podepisuje pojistnou smlouvu), nejednalo by se o právně relevantní námitku. Neplatnost úkonu z důvodu jednání osoby v omylu dle §49a občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) je pouze relativní, jak plyne z §40a uvedeného zákona, je tedy nutno se této neplatnosti vůči druhé osobě (v tomto případě vůči žalobkyni) dovolat. Druhá žalovaná netvrdila, že by se před vydáním směnečného platebního rozkazu dovolala neplatnosti smlouvy o půjčce nebo směnečné dohody vůči žalobkyni. V nalézacím řízení po vydání směnečného platebního rozkazu nemůže mít dovolání se relativní neplatnosti právního úkonu žádný vliv na již vydaný směnečný platební rozkaz a platební povinnost jím uloženou.
Ani sociální poměry směnečného dlužníka nemohu mít vliv na existenci směnečného závazku. Z toho důvodu jakékoliv poukazy druhé žalované na její špatnou finanční situaci neshledal odvolací soud významným pro nalézací řízení; mohou hrát roli pouze až v řízení o výkon rozhodnutí, dodal odvolací soud.
Odvolací soud tak dospěl k závěru, že soud prvního stupně po právu ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz. Body I. a III. výroku rozsudku soudu prvního stupně proto podle §219 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) jako věcně správné potvrdil s tím, že upřesnil výrok I., kterým bylo rozhodnuto pouze o námitkách druhé žalované proti směnečnému platebnímu rozkazu. První žalovaný námitky nepodal, proto vůči němu již směnečný platební rozkaz nabyl účinků pravomocného rozsudku v souladu s §175 odst. 3 věty první o. s. ř.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání. Co do přípustnosti odkazuje na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., co do důvodů namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného právního názoru.
Dovolatelka uvádí, že závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti námitek a ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti je víc než problematický. „Nelze považovat za plný úspěch v řízení o námitkách žalované, jestliže mu není známo, zda cizinec půjčující si peníze je k tomu oprávněn. Podle zvláštní ustanovení mezinárodního práva směnečného §91 odst. 1 způsobilost osoby směnečné se zavazovat se řídí právem státu, jehož je příslušníkem. Úmyslnost spáchané trestné činnosti podvodu a neplacení výživného, jakož i unikání před soudem do R. je sice v odůvodnění krajského soudu konstatováno, ale nebylo nic učiněno pro vyjasnění trestného činu podle mezinárodních dohod s R. federací. Samotné oznámení prostřednictvím K. (velvyslanectví v P.), je pouhou informací v rozporu s vydáváním podezřelých osob ze spáchání trestných činů.“
Dovolatelka dále argumentuje tím, že soud si nevyžádal stanovisko státu K. a ani nepožádal Ministerstvo spravedlnosti o pomoc. Pokud by soud nařídil jednání, mohla druhá žalovaná předložit důkazy, „v rámci jejího nezadatelného práva na soudního řízení. Neměla v tu dobu jako cizinka právní pomoc a z neznalosti českého práva si ji u příslušného soudu nevyžádala.“ Má za to, že tak „došlo k hrubému porušení jejích práv a práv nezletilého syna D., žijícího v České republice. O probíhajícím rozvodovém řízení K. v K. soud nebyl informován. Všechny doklady o poskytnutí půjčky K. byly podepsány jím.“
Proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Z obchodního rejstříku uvedeného Krajským soudem v Hradci Králové, oddíl B, vložka 2230 vyplývá, že žalobkyně ke dni 15. února 2009, změnila obchodní firmu na P.C. C., a. s. proto Nejvyšší soud změnil označení žalované v záhlaví rozhodnutí.
Dovolání proti výroku rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. shodně např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Přitom při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Z uvedených důvodů jsou pro posouzení přípustnosti dovolání nevýznamné námitky, jimiž dovolatelka poukazuje na tvrzené vady řízení spočívající v tom, že ve věci nebylo nařízeno jednání a že si soud neověřil, zda měla podle práva státu, jehož je příslušnicí, způsobilost se směnečně zavazovat. Z hlediska posouzení přípustnosti dovolání jsou nevýznamné i námitky týkající se osobních poměrů dovolatelky a tvrzeného podvodného jednání jejího manžela. Napadené rozhodnutí neshledal dovolací soud z pohledu dovolatelem uplatněných námitek ani rozporným s hmotným právem
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s . ř., neboť dovolatelka nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. února 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu