ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.281.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 281/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobce M. H., zastoupeného Mgr. J. V., advokátem, proti žalované D., a. s., zastoupené Mgr. K.T., advokátem, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o prodeji cenných papírů, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 249/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. července 2007, č. j. 7 Cmo 520/2006 – 197, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen uhradit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 4.050,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, do rukou advokáta žalované, JUDr. K.T..
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. června 2006, č. j. 35 Cm 249/2001 - 167, kterým tento soud zamítl žalobu, aby uložil žalované uzavřít se žalobcem kupní smlouvu, kterou by od něj koupila 3.650 kusů vlastních akcií za cenu 674,29 Kč za 1 akcii, tj. celkem za 2,461.158,50 Kč (dále jen „kupní smlouva“), předat tyto akcie žalované do 10 dnů od uzavření kupní smlouvy a zaplatit žalobci 2,461.158,50 Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Otázky, jež dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu, však napadené usnesení zásadně právně významným nečiní.
Právní otázku, zda mají právo na odkup akcií podle §35i jak. č 248/1992 Sb. osoby, které nabyly akcie poté, co valná hromada rozhodla o přeměně investičního fondu, ohledně které se (jak vyplývá z odůvodnění dovolání), dovolatel domáhá přezkumu, Nejvyšší soud již vyřešil v usnesení ze dne 18. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 254/2005, jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu, a na které správně odkázal již odvolací soud.
V tomto usnesení, od kterého nemá důvod se odchýlit ani v projednávané věci, Nejvyšší soud uzavřel, že osoba, která nabyla akcie investičního fondu poté, kdy došlo k rozhodnutí o jeho přeměně na podnikatelský subjekt s jiným předmětem podnikání podle §35i zákona č. 248/1992 Sb., nemá právo na odkoupení akcií podle §35i odst. 2 tohoto zákona.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání, podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení podle ustanovení §7 písm. g), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. 3.750,- Kč a paušální náhradu nákladů řízení podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 16. prosince 2009
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu