ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.291.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 291/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně JUDr. E. K., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně V. P. a. s., zastoupené JUDr. R. K., advokátem, proti žalovaným 1) F. O., zastoupenému Mgr. D. M., advokátem, 2) B. B., 3) T. P., narozenému zastoupenému JUDr. J. K., advokátem, 4) Ing. J. M., zastoupenému JUDr. J. K., advokátem, 5) JUDr. F. R., zastoupenému JUDr. J. K., advokátem, 6) Ing. M. V., zastoupené JUDr. P. S., advokátem, o zaplacení 10.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 Cm 271/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. ledna 2008, č. j. 3 Cmo 151/2007-204, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit třetímu, čtvrtému a pátému žalovanému k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí částku 15.827,- Kč, k rukám jejich zástupce.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní, prvním žalovaným, druhou a šestou žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně jakožto správkyně konkursní podstaty úpadkyně V. P. a.s. (dále jen „úpadkyně) se domáhala zaplacení částky ve výši 10.000.000,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, jíž měli žalovaní jako členové představenstva a dozorčí rady způsobit úpadkyni tím, že porušili své povinnosti při uzavření neplatné rámcové smlouvy o poskytnutí prostředků na provozování činnosti mezi pozdější úpadkyní a B. F. a poskytování prostředků podle této smlouvy.
V záhlaví označeným rozsudkem potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudek ze dne 13. července 2006, č. j. 32 Cm 271/2003-149, ve znění opravného usnesení ze dne 23. října 2006, č. j. 32 Cm 271/2003-166, jímž Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož je žalobou (podanou 23. prosince 2003) uplatněný nárok na náhradu škody promlčen, maje za „nejzazší termín“, kdy se žalobkyně mohla dozvědět o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, 18. červen 1999, kdy žalobkyně do konkursu vedeného na majetek B. F. přihlásila pohledávku úpadkyně za B. F. na vrácení prostředků poskytnutých podle označené smlouvy. Odvolací soud zdůraznil, že žaloba není opřena o skutečnosti, které by žalobkyni nebyly známy v červnu 1999.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že z toho, že nejpozději dne 18. června 1999 věděla o pohledávkách úpadkyně za B. F. z titulu půjček, nelze bez dalšího dovodit, že k tomuto datu se dovolatelka dozvěděla nebo mohla dozvědět o tom, že z titulu těchto pohledávek vznikla úpadkyni škoda a zároveň to, že za tuto škodu odpovídají žalovaní, protože nevykonávali své funkce v představenstvu a dozorčí radě s náležitou péčí.
Současně má za to, že soudy jí nevyzvaly k doplnění skutkových tvrzení v souladu s ustanovení §118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), čímž zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Třetí až pátý žalovaní navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, resp. zamítl.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Počátek běhu promlčecí doby k uplatnění práva úpadkyně na náhradu škody vůči žalovaným jakožto členům jejích orgánů podle ustanovení §398 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) je odvislý od konkrétních skutkových okolností a je tak významný toliko pro projednávanou věc. Jeho posouzení tudíž postrádá potřebný judikatorní přesah a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož počala promlčecí doba v projednávané věci běžet nejpozději v den, kdy žalobkyně podala přihlášku pohledávky úpadkyně do konkursu vedeného na majetek B. F., Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem. Dovolatelce je sice třeba přisvědčit, že počátek promlčecí doby podle ustanovení §398 obch. zák. nemusí být shodný s uplatněním pohledávky společnosti, v jejímž vzniku je spatřována škoda způsobená porušením povinnosti členy orgánů společnosti, nicméně odvolací soud v poměrech projednávané věci vyšel z toho, že k okamžiku přihlášení této pohledávky do konkursu vedeného na majetek B. F. již bylo, resp. mohlo být dovolatelce známo, že došlo ke škodě a kdo je povinen k její náhradě.
Námitka absence výzvy k doplnění skutkových tvrzení podle ustanovení §118a odst. 1 o. s. ř. je pak podřaditelná dovolacímu důvodu vymezenému v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jehož prostřednictvím na přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usuzovat nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu není dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, prvnímu žalovanému a druhé a šesté žalované podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly a třetímu až pátému žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem v řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení §3 odst. 1 bod 5, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §19a vyhlášky činí sazba odměny 26.000,- Kč. Takto určená sazba se podle ustanovení §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 13.000,- Kč, jelikož zástupce uvedených žalovaných učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,-Kč a náhradou za 19 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.527,- Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal třetímu až pátému žalovanému k tíži žalobce celkem 15.827,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 10. prosince 2009
doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu