ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3176.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 3176/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném v předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Ing. H. T., zastoupené Mgr. M. S., advokátem, za účasti „B. d. O. S. 1839“, zastoupeného Mgr. P. K., advokátem, o zaplacení částky 308.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 Cm 226/2004, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2007, č. j. 8 Cmo 310/2006-125, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit „B.d.O. S. 1839“ na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.257,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. ledna 2006, č. j. 15 Cm 226/2004-85, ve znění opravného usnesení ze dne 6. června 2006, č. j. 15 Cm 226/2004-106, zastavil řízení o zaplacení částky 8.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), „B. d. O. S. 1839“ (dále jen „družstvo“) uložil zaplatit navrhovatelce částku 300.000,- Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení a povinnosti družstva zaplatit soudní poplatek (výroky III. a IV.).
K odvolání družstva Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žalobu zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení a povinnosti k úhradě soudního poplatku (druhý, třetí a čtvrtý výrok).
Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že navrhovatelka byla přijata za členku družstva na členské schůzi konané 1. března 2000 poté, kdy se za členku družstva přihlásila na základě inzerátu a věděla, že družstvo požaduje úhradu dlužného nájemného. S tímto požadavkem souhlasila a částku 300.000,- Kč byla ochotna zaplatit a také zaplatila. Mezi účastníky bylo nesporné, že částka 300.000,- Kč měla být a také byla kompenzací nákladů uhrazených družstvem městu O.na dlužném nájemném za bývalého nájemníka bytu, k němuž navrhovatelka získala nájemní právo. Zdůraznil, že navrhovatelka ve své výpovědi uvedla, že úhradu této částky nespojovala s dalším členským vkladem, ale považovala ji od počátku za úhradu nákladů na dlužném nájemném. Za úhradu nákladů na dlužném nájemném považovalo částku 300.000,- Kč i družstvo a takto s ní i naložilo. Dohodli-li se účastníci zcela jednoznačně na tom, k jakému účelu bude zaplacená částka použita a k tomuto účelu také použita byla, nelze dovodit, že dohoda o zaplacení je neplatná proto, že je „neobratně stylizována“. Zaplatila-li navrhovatelka dohodnutou částku a družstvo ji k účelu, k němuž ji zaplatila, použilo, nevzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení a žaloba není důvodná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že plnila na základě platné dohody a přijetím částky 300.000,- Kč družstvu nevzniklo bezdůvodné obohacení. Zpochybňuje závěr, podle něhož je třeba obsah dohody hodnotit tak, jak ji chápali účastníci. Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Družstvo považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné.
Dovolání navrhovatelky, jež je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako zjevně bezdůvodné (§243b odst. 1 o. s. ř.).
Učinil tak proto, že interpretace dohody uzavřené mezi účastníky, učiněná odvolacím soudem, je v souladu s výkladovými pravidly určenými ustanovením §266 obchodního zákoníku a zásadami pro výklad právních úkonů formulovaných např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03 (uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2006, části I., pod pořadovým číslem 84). Tento výklad odpovídá též požadavku na zachování respektu k principu smluvní autonomie, jak jej vyložil Ústavní soud např. v nálezu ze dne 3. ledna 2000, sp. zn. IV. ÚS 387/99, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 17, ročníku 2000, části I., pod pořadovým číslem 1, jakož i v nálezu označeném v předchozí větě.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a navrhovatelce tak vznikla povinnost hradit družstvu jeho náklady řízení. Náklady dovolacího řízení sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10.000,- Kč podle §3 odst. 1 bodu 5, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a z náhrady za 19% daň z přidané hodnoty ve výši 1.957,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. října 2009
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu