ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3393.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 3393/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně V.F., , zastoupené JUDr. D. V., advokátem, , proti žalovanému Ing. J. M., , jako správci konkursní podstaty úpadkyně D. a spol., s. r. o., zastoupenému JUDr. J. D., advokátkou, , o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 Cm 255/2002, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. ledna 2008, č. j. 6 Cmo 149/2006-166, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. srpna 2006, č. j. 4 Cm 255/2002-136, o zamítnutí její žaloby o vyloučení označených nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné.
Dovolací argumentace, již dovolatelka připíná k dovolacímu důvodu uvedenému v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., spočívá na tvrzení, že výzva žalovaného ze dne 24. dubna 2002 – v níž je uvedena výše zajišťované pohledávky a cena zástavy – nebyla formulována jako doplnění či dodatek předchozí výzvy ze dne 14. května 2001 (adresované dovolatelce žalovaným ve smyslu ustanovení §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání; dále jen „ZKV“), ale šlo o samostatný úkon. Jelikož předchozí výzva právě pro absenci uvedení výše zajišťované pohledávky a ceny zástavy „postrádala právních účinků“, nemohla následná výzva způsobit, že předchozí výzva tímto „nabyla úplnosti a účinnosti“. Připouštějíc, že obsah výzvy podle §27 odst. 5 ZKV nemusí být pouze na jedné listině, dovolatelka dovozuje, že je-li její obsah rozvržen do více listin, musí tyto tvořit logický celek a „jejich vzájemnou a předpokládanou spojitostí musí být obecnému adresátovi zřejmé, že všechny tyto listiny mají tvořit celek a mají být také vykládány společně“.
Jak výzvu ze 14. května 2001, tak výzvu z 24. dubna 2002, má dovolatelka za neurčité „a tedy právně neúčinné“, neboť mezi zastavené nemovitosti v nich byl zahrnut i pozemek, který nebyl předmětem zástavy.
Ačkoli dovolatelka obecně odkazuje i na dovolací důvod obsažený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., námitka, že soudy obou stupňů nepřihlédly k závěrům znaleckého posudku Ing. L. B., podle něhož se od ceny zastavených nemovitostí musí odečíst předpokládané náklady spojené s pořízením náhradních bytů pro nájemce bytů nacházejících se v zastaveném domě, je argumentací, jež se nepojí s ohlášeným dovolacím důvodem, nýbrž s dovolacím důvodem dle §241a odst. 3 o. s. ř., který dovolatelka u dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici.
V rovině právních argumentů je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v závěrech, s nimiž je napadené usnesení v souladu.
Tak v rozsudku uveřejněném pod číslem 72/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud uzavřel, že smyslem ustanovení §27 odst. 5 ZKV je, aby zástavní dlužník byl uvědomen o úmyslu správce konkursní podstaty sepsat do konkursní podstaty věci tvořící předmět zástavy (tj. v daném případě věci, jimiž je zajištěno plnění závazků úpadkyně z titulu úvěrové smlouvy věřiteli) a o tom, jakým plněním do konkursní podstaty může zahrnutí předmětu zástavy do soupisu konkursní podstaty zabránit. Tamtéž dovodil, že je li výzva podle ustanovení §27 odst. 5 ZKV obsažena ve více podáních (zákon o konkursu a vyrovnání v tomto směru žádné omezení neobsahuje), je nutno tato podání posuzovat z hlediska jejich návaznosti a v nich vyjádřeného obsahu a zejména pak s přihlédnutí k jejich (shora uvedenému) účelu. Vysvětlil rovněž, že tvrzení, že částka požadovaná výzvou podle §27 odst. 5 ZKV neodpovídá výši zajištěné pohledávky nebo obvyklé ceně majetku, kterým je pohledávka zajištěna, je ve sporu o vyloučení majetku z konkursní podstaty právně významné, jen jestliže osoba, které byla výzva určena, uhradila v určené lhůtě do konkursní podstaty částku, jež výši zajištěné pohledávky nebo obvyklé ceně majetku, kterým je pohledávka zajištěna, skutečně odpovídá.
Názor odvolacího soudu týkající se výzvy v této věci a argumentace jinou hodnotou nemovitostí těmto závěrům odpovídá, když odvolací soud v tomto ohledu na označené rozhodnutí výslovně odkazuje.
S námitkou, že mezi zastavené nemovitosti byl ve výzvách zahrnut i pozemek, který nebyl předmětem zástavy, se vypořádal již soud prvního stupně, který v odpovídajícím rozsahu žalobě vyhověl, přitom je zcela zřejmé, že tato nesprávnost neurčitost výzvy nezpůsobuje a pro tento triviální úsudek důvod připustit dovolání dán není.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu dovolání přípustné být nemůže.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. dubna 2009
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu