ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.3702.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 3702/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobců a) J. H., a b) K. H., obou zastoupených JUDr. J. T., Ph.D., advokátkou, proti žalované Č. p. a. s., zastoupené JUDr. F. H., advokátem, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 193/2000, o dovolání obou žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. května 2004, č. j. 9 Cmo 59/2004 – 102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni uhradit žalované společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení 5.175,- Kč, do rukou jejího advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2001. č. j. 28 Cm 193/2000 – 74, kterým tento soud zamítl žalobu o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím a uložil žalobcům zaplatit žalované náklady řízení (výrok I.) a dále zavázal žalobce k úhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
V projednávané věci odůvodnili žalobci požadavek na zaplacení žalované částky tím, že jsou držiteli depozitních certifikátů vystavených K. b., a. s. P. (dále jen „K.b.“). Žalovaná učinila prostřednictvím sdělovacích prostředků prohlášení, ve kterém slíbila majitelům depozitních certifikátů vystavených K. b. (dále jen „certifikáty“), že provede výplaty těchto certifikátů, případně že majitele odškodní. Jako podmínku pro výplatu certifikátů následně stanovila, že se jejich majitelé přihlásí do evidence vedené .P., a. s. Žalobce se do evidence přihlásil a poté mu byla předložena k podpisu smlouva o převodu cenných papírů, jejíž text byl v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná tedy nesplnila své povinnosti z veřejného návrhu, který učinila.
S odkazem úpravu veřejného návrhu na uzavření smlouvy v ustanovení §276 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) odvolací soud uzavřel, že tvrzení žalobců o tom, že žalovaná učinila veřejný návrh nebylo prokázáno.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázali na ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolatelé argumentují tím, že své nároky proti žalované uplatnili „v zásadě“ z veřejného příslibu dle ustanovení §850 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Kromě toho svůj nárok dovozují „z nároku za porušení dobrých mravů žalovanou dle §424 obč. zák. a §276 obch. zák.“. Namítají, že odvolací soud „nezhodnotil správně“ příslib předsedy představenstva žalované.
Dále pak se dovolávají Pravidel odkupu depozitních certifikátů (dále jen „Pravidla“), která měla stanovit pravidla pro výplatu vkladů jakožto realizaci veřejného příslibu ze dne 14. srpna 1996, kterými se, podle jejich názoru mělo, řídit i jejich odškodnění a obsáhle rozebírají jejich obsah.
A konečně dovolatelé setrvávají na svém stanovisku, že jednání žalované vykazovalo znaky jednání proti dobrým mravům, když stačí, aby šlo o jednání proti dobrým mravům, aniž by bylo třeba, aby vykazovalo současně pojmové znaky protiprávnosti (porušení zákonné nebo smluvní povinnosti), přičemž za toto jednání musí nést žalovaná odpovědnost a škodu, kterou takto způsobila, nahradit.
Proto navrhují, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání obsáhle argumentuje ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Akcentuje, že námitka dovolatelů týkající se veřejného příslibu dle ustanovení §850 obč. zák. byla zcela nově, resp. prvně uvedena až v dovolání. Uvádí dále, že dle Pravidel měli žalobci (jako oprávněné osoby), na základě údajné výzvy žalované uveřejněné v médiích, kterou žalobci chybně považují za veřejný návrh, a která se o odkupu certifikátů vůbec nezmiňovala, podat návrh na uzavření smlouvy ve smyslu §276 odst. 1 obch. zák. Proto navrhuje, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto a žalobci uhradili žalované náklady dovolacího řízení.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
Dovolacími námitkami zpochybněné právní závěry odvolacího soudu, pokud jde posouzení prohlášení žalované a návazně vydaných Pravidel, postrádají potřebný judikatorní přesah, když jsou významné právě a jen pro projednávanou věc. Již z tohoto důvodu nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat za zásadně právně významné.
Již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto.
Protože od výše uvedeného závěru nemá Nejvyšší soud důvod odchýlit se ani v projednávané věci, jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání právně nevýznamné výhrady dovolatelů týkající se tvrzených procesních pochybení odvolacího soudu, zejména neprovedení „základních důkazů“, které navrhovali, ani tvrzené nedostatky skutkových zjištění soudů obou stupňů, stejně jako námitky dovolatelů týkající se nesprávného hodnocení důkazů.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. proto dovolání přípustné není. Protože dovolací soud neshledal ani jiný důvod přípustnosti dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. je odmítl.
Podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 5, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 31. srpna 2006, činí odměna částku 9.750,- Kč. Po snížení o 50% ve smyslu ustanovení §18 odst. 1 této vyhlášky (advokát žalované učinil v dovolacím řízení toliko jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání), jde o částku 4.875,- Kč. Spolu s režijním paušálem určeným podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částkou 300,- Kč náleží žalobkyni 5.175,- Kč.
Nesplní-li povinní dobrovolně co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. dubna 2009
JUDr. Ivana . Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu