ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.4002.2007.1
sp. zn. 29 Cdo 4002/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobců a) J. V., a b) P. V., obou zastoupených Mgr. P. K., advokátkou, proti žalovanému Mgr. R. J., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce T. N., o vyloučení nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 4 Cm 184/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. února 2007, č. j. 9 Cmo 14/2006-119, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. února 2007, č. j. 9 Cmo 14/2006-119, změnil rozsudek ze dne 27. dubna 2006, č. j. 4 Cm 184/2003-79, ve znění opravného usnesení ze dne 19. května 2006, č. j. 4 Cm 184/2003-85, jímž Krajský soud v Brně vyhověl žalobě o vyloučení ve výroku rozhodnutí specifikované nemovitosti (dále jen „sporná nemovitost“) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce tak, že žalobu zamítl.
Odvolací soud sice přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož výzvu podle ustanovení §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání - týká-li se majetku ve společném jmění manželů - je nutné doručit oběma manželům, nicméně zdůraznil, že zmíněné pochybení správce konkursní podstaty úpadce bylo napraveno v průběhu odvolacího řízení, kdy byla oběma žalobcům doručena výzva k plnění do konkursní podstaty, jež obsahovala všechny náležitosti vyžadované ustanovením §27 odst. 5 ZKV.
Jelikož odvolací soud shledal nedůvodnými také námitky žalobců ohledně neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva, uzavíraje, že posuzovaná smlouva odpovídá ustanovení §151b odst. 4 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. srpna 1998, shledal postup žalovaného, který spornou nemovitost sepsal do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, po právu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., namítajíce, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že své rozhodnutí založil na důkazu, který byl proveden až po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně a nadále setrvávají na výhradě ohledně nedostatku výzvy podle ustanovení §27 odst. 5 ZKV, jde-li o uvedení výše zajištěné pohledávky, když je neurčitě uveden pouze „přibližný údaj“ (cca 35 miliónů Kč).
Polemizují rovněž se závěrem odvolacího soudu o platnosti smlouvy o zřízení zástavního práva, majíce za to, že předmět zástavy je vymezen neurčitě a nesrozumitelně, přičemž označení předmětu zástavy neodpovídá požadavkům zákona č. 344/19992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon).
Požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalobců, které je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako zjevně bezdůvodné (§243b odst. 1 o. s. ř.).
Učinil tak proto, že výklad smlouvy o zřízení zástavního práva a závěr odvolacího soudu ohledně její platnosti (dostatečně určitého vymezení předmětu zástavy) plně respektuje ustanovení §35 odst. 2 občanského zákoníku, jakož i zásady pro výklad právních úkonů formulované např. v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, přičemž co do identifikace předmětu zástavy odpovídá závěru formulovanému v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. 29 Odo 1582/2005.
Konečně oprávnění odstranit nedostatky výzvy podle ustanovení §27 odst. 5 ZKV přiznal správci konkursní podstaty Nejvyšší soud již v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 72/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v důvodech rozhodnutí uveřejněného pod číslem 24/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (posledně uváděné rozhodnutí připouští možnost zhojit vady výzvy podle ustanovení §27 odst. 5 ZKV i v odvolacím řízení, není-li to v rozporu s principem neúplné apelace, což v poměrech projednávané věci splněno nepochybně je).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu