ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.472.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 472/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně H., s. r. o., zastoupené JUDr. M. N., advokátkou, proti žalované Ing. M. K., jako správkyni konkursní podstaty úpadce M. d. D. v likvidaci, zastoupené Mgr. P. B., advokátkou, o vyloučení věcí ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 Cm 7/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. září 2008, č. j. 9 Cmo 158/2008-93, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.550,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku (jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil k odvolání žalobkyně rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. ledna 2008, č. j. 36 Cm 7/2007-52, o zamítnutí žaloby o vyloučení označených nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadce) Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že otázka včasnosti podání vylučovací žaloby a následků marného uplynutí lhůty pro její podání (ustanovení §19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání), pro kterou dovolatelka přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s označeným ustanovením a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu uveřejněné pod čísly 44/2002, 27/2003 či 9/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jelikož žaloba o vyloučení sporných nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadce byla zamítnuta pro zmeškání lhůty k jejímu podání, odvolací soud se nezabýval důvody, pro které byly nemovitosti pojaty do soupisu. Pro jejich přezkoumání tudíž nelze dovolání připustit.
Konečně námitky „nedostatečného a nesprávného“ vyhodnocení důkazů a nedostatečných skutkových zjištění jsou podřaditelné dovolacímu důvodu vymezenému v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jenž u dovolání přípustného toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemá dovolatelka k dispozici.
Důvod připustit dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení občanského soudního řádu nemůže být dovolání přípustné.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátkou v řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ust. §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 vyhlášky činí sazba odměny 4.500,- Kč. Takto určená sazba se podle ust. §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 2.250,- Kč, jelikož právní zástupkyně žalované učinila v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ust. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč tak dovolací soud přiznal žalované k tíži žalobkyně celkem 2.550,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 23. dubna 2009
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu