ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.5041.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 5041/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Petra Šuka ve věci navrhovatelky I. N., zastoupené Mgr. J. V., advokátem, za účasti S. b. d. P. zastoupeného JUDr. O. H., Ph.D., advokátem, o určení členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 86/2005, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. září 2007, č. j. 14 Cmo 43/2007-102, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelka je povinna zaplatit družstvu na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.819,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2006, č. j. 39 Cm 86/2005-76, kterým tento soud zamítl „žalobu“ o určení, že navrhovatelka je členkou S. b. d. P. (dále též jen „družstvo“) a nájemkyní ve výroku specifikovaného bytu (dále též jen „družstevní byt“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (neboť o situaci předpokládanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. v projednávané věci nejde), přičemž rozsudek odvolacího soudu – jsa vázán obsahem dovolání (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) – Nejvyšší soud zásadně právně významným neshledal.
Řešení otázky, zda a kdy bylo dovolatelce oznámeno rozhodnutí představenstva o jejím vyloučení z družstva, resp. kdy se o vyloučení z družstva dozvěděla (§231 odst. 4 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku; dále jen „obch. zák.“) – na které je rozhodnutí odvolacího soudu založeno a jíž i dovolatelka předkládá k posouzení – je závislé na konkrétních okolnostech projednávané věci, postrádá potřebný judikatorní přesah a napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní. Přitom závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka poté, co se o svém vyloučení dozvěděla, v tříměsíční preklusivní lhůtě nepodala odvolání proti rozhodnutí o svém vyloučení z družstva k členské schůzi a její členství tudíž zaniklo, Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s aplikovatelným hmotným právem (§231 obch. zák.; srov. k tomu i rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 70/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto a družstvu vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady družstva sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení §7 písm. g), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 3.750,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a celkem s připočtením náhrady za 19% daň z přidané hodnoty činí 4.819,50 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 16. dubna 2009
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu