ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.59.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 59/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně K. I. B.V., zastoupené JUDr. V. H., advokátem, proti žalovaným 1) D. B., zastoupenému JUDr. P. F., Ph.D., advokátem, a 2) M. L., zastoupené Mgr. R. N., advokátem, o určení neplatnosti převodu akcií a uložení povinnosti uložit akcie do úschovy soudu, o vydání předběžného opatření, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 123/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. ledna 2008, č. j. 5 Cmo 28/2008-114, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit druhé žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 800,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 12. července 2007 se žalobkyně domáhá určení neplatnosti převodu v žalobě specifikovaných akcií (dále jen „sporné akcie“) mezi žalovanými a dále uložení povinnosti oběma žalovaným složit sporné akcie do úschovy soudu. Současně žalobkyně podala návrh na nařízení předběžného opatření.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 18. července 2007, č. j. 50 Cm 123/2007-20, vyhověl návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření a uložil druhé žalované povinnost zdržet se nakládání se spornými akciemi.
V záhlaví označeným rozhodnutím Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření zastavil, neboť dospěl k závěru, že není dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci samé, a tudíž ani k nařízení předběžného opatření.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, namítajíc, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku pravomoci a navrhujíc, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oba žalovaní ve vyjádření k dovolání navrhují, aby je Nejvyšší soud odmítl, resp. zamítl.
Dovolání, které je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako bezpředmětné (§243b odst. 5 a §218 o. s. ř.).
Učinil tak proto, že řízení ve věci samé bylo ve vztahu k druhé žalované zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. února 2008, č. j. 50 Cm 123/2007-123, ve znění opravného usnesení ze dne 26. června 2008, č. j. 50 Cm 123/2007-172. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně označené usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení ve věci samé potvrdil usnesením ze dne 15. září 2008, č. j. 5 Cmo 365/2008-192. Posledně označené usnesení bylo účastníkům řízení doručeno dne 30. září 2008 a podle obsahu spisu nebylo napadeno dovoláním.
Bylo-li v mezidobí skončeno řízení ve věci samé ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou, je dovolání proti usnesení odvolacího soudu o předběžném opatření, jímž měla být na dobu do právní moci rozhodnutí ve věci samé uložena povinnost druhé žalované, bezpředmětné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 1999, sp. zn. 20 Cdo 1223/99).
Stane-li se dovolání tzv. bezpředmětným, dovolací soud je odmítne podle §243b odst. 5 a §218 o. s. ř. (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a druhé žalované vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení §9, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 vyhlášky činí sazba odměny 1.000,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50%, tj. na částku 500,- Kč, jelikož zástupce druhé žalované učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč tak dovolací soud přiznal druhé žalované k tíži dovolatelky celkem 800,- Kč.
Ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným dovolací soud o náhradě nákladů nerozhodoval, neboť řízení ve věci samé dosud není v tomto rozsahu skončeno (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 25. února 2009
JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu