ECLI:CZ:NS:2009:29.CDO.726.2008.1
sp. zn. 29 Cdo 726/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce JUDr. F. L., CSc., advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně T. – H. a. s., zastoupeného Mgr. R. V., advokátem, proti žalovanému Ing. J. D., zastoupenému JUDr. J. P., advokátkou, o zaplacení částky 2,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 9/2003, o dovoláních Ing. F. Ch., zastoupeného JUDr. M. M., advokátkou, a Ing. J. J., zastoupeného JUDr. D. Š., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. října 2007, č. j. 7 Cmo 94/2007-189, takto:
Dovolání se zamítají.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. října 2007, č. j. 7 Cmo 94/2007-189, potvrdil usnesení ze dne 29. prosince 2006, č. j. 55 Cm 9/2003-164, jímž Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích připustil, aby do řízení na straně žalovaného jako další účastníci přistoupili Ing. F. Ch., Ing. J. J. a Ing. F. S.
Odkazuje na ustanovení §92 odst. 1 a §95 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odvolací soud uzavřel, že v návrhu ze dne 21. listopadu 2006 (rozuměj v návrhu na přistoupení výše označených osob do řízení na straně žalovaného) žalobce „uvedl skutečnosti a údaje, o něž opírá přistoupení dalších účastníků, tedy dostatečná skutková tvrzení, navrhl důkazy a zcela přesně a jasně formuloval, které osoby mají být dalšími účastníky řízení“. „Návrh na přistoupení účastníků na straně žalované do řízení je tedy dostatečně určitý a jednoznačný, plně odpovídá zákonným nárokům kladeným na podání (§42 odst. 4 o. s. ř.)“. „Skutečnost, že žalobce zároveň navrhl změnu žaloby ve smyslu §95 o. s. ř., navíc rovněž zcela určitě, v souladu s ustanovením §79 odst. 1 o. s. ř., je naprosto logická a správná, odpovídající danému konkrétnímu požadavku na rozšíření okruhu žalovaných osob“.
Proti usnesení odvolacího soudu podali Ing. F. Ch. a Ing. J. J. dovolání, namítajíce, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíce dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelé namítají, že žalobce vůbec nenavrhoval, aby soud do řízení připustil další účastníky, když se domáhal toho, „aby soud připustil rozšíření žaloby proti žalovaným a současně aby připustil změnu žaloby a žalobního petitu“.
Dále zdůrazňují, že jejich přistoupením do řízení „není dodržena zásada hospodárnosti řízení“, jelikož žalobce se po žalovaném Ing. J. D. domáhá zaplacení částky 2,000.000,- Kč z titulu „nároku na bezdůvodné obohacení“, kdežto po dovolatelích požaduje zaplacení téže částky jako náhrady škody z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou porušením povinnosti vyplývající z ustanovení §194 odst. 5 obchodního zákoníku. Přistoupení dovolatelů do řízení tak „vyvolá další (a zcela jiné) dokazování, které by proti žalovanému nebylo vůbec potřebné, což ve svém důsledku bude znamenat oddálení rozhodnutí ve věci samé“.
Proto dovolatelé požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.
Dovolání Ing. F. Ch. a Ing. J. J. jsou přípustná podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.; nejsou však důvodná.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Účelem přistoupení do řízení (§92 odst. 1 o. s. ř.) je odstranění nedostatku aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení. Z dispoziční zásady ovládající zahájení sporného řízení dále vyplývá, že přistoupení dalšího účastníka může navrhnout jen žalobce, a má-li takto do řízení přistoupit další účastník na straně žalobce, je přípustnost takového postupu podmíněna jeho souhlasem. Možnost soudu vyhovět návrhu na přistoupení dalšího účastníka do řízení je podmíněna i tím, že svým rozhodnutím nevytvoří procesní stav, který by mu bránil v řízení pokračovat. Typicky soud nesmí připustit přistoupení dalšího účastníka do řízení, jestliže ten, kdo má do řízení přistoupit, nemá způsobilost být účastníkem řízení (§19 o. s. ř.), jestliže by tím ve vztahu k přistoupivšímu účastníku založil nedostatek své pravomoci (§7 o. s. ř.), věcné příslušnosti (§9 o. s. ř.) nebo překážku věci zahájené (§83 o. s. ř.) či překážku věci rozsouzené (§159a odst. 5 o. s. ř.). Soud nemůže takovému návrhu vyhovět ani tehdy, jestliže není zřejmé, čeho se žalobce vůči přistoupivšímu účastníku žalobou domáhá (jde-li o přistoupení do řízení na straně žalovaného), nebo čeho se přistoupivší účastník žalobou domáhá vůči žalovanému (jde-li o přistoupení do řízení straně žalobce), jakož i v případě, že jde o zjevně procesně neekonomický postup (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 1/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci je z obsahu spisu nepochybné, že předmětem řízení je požadavek žalobce vůči žalovanému na zaplacení částky 2,000.000,- Kč s příslušenstvím, založený na skutkových tvrzeních, podle kterých žalovaný, jako prokurista pozdější úpadkyně, částku 2.000.000,- Kč vybral z jejího běžného účtu, výdajové doklady na předání hotovosti nedoložil a částku použil k neznámým účelům; bez právního důvodu se tak úmyslně obohatil a je povinen bezdůvodné obohacení do konkursní podstaty vydat.
Následně žalobce změnil žalobní tvrzení, a to jednak u jednání soudu prvního stupně 21. srpna 2006 (kdy uplatnil nárok nikoli z titulu bezdůvodného obohacení, nýbrž jako náhradu škody vzniklé tím, že „žalovaný jako prokurista nepracoval s odbornou péčí“, když „vyzvedl peníze, aniž by byly předem řádně sjednány stabilizační půjčky“) a jednak podáním ze dne 13. listopadu 2006 [kdy zaplacení částky 2,000.000,- Kč požadoval po žalovaném „z titulu odpovědnosti mandatáře na náhradu škody v důsledku porušení jeho povinnosti postupovat při zařizování záležitostí s odbornou péčí a podle pokynu a v souladu se zájmy mandanta“ - §567 obchodního zákoníku, s tím, že vznik škody spočíval v trvalé nemožnosti účinně vymáhat vrácení částky 2.000.000,- Kč po vedoucích pracovnících úpadkyně a žalovaný svým jednáním (předáním hotovosti bez řádně uzavřených smluv o poskytnutí stabilizačních příspěvků) znemožnil prokázání řádného právního důvodu pro předání hotovosti v soudním řízení, vyvolal důkazní nouzi na straně úpadkyně, resp. správce konkursní podstaty, a zapříčinil nevymahatelnost nároku na vrácení hotovosti ve prospěch konkursní podstaty“].
Ačkoli žalobce shora zmíněnými procesními úkony bez jakýchkoli pochybností původní žalobu změnil (k tomu srov. např. závěry rozhodnutí uveřejněného pod číslem 21/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), soud prvního stupně o této změně ve smyslu ustanovení §95 o. s. ř. nerozhodl.
Dospěl-li odvolací soud za této procesní situace k závěru, podle něhož byly splněny předpoklady vyžadované ustanovením §92 odst. 1 o. s. ř. pro přistoupení dalších osob, proti nimž se žalobce domáhal zaplacení částky 2,000.000,- Kč na základě tvrzení, že jako členové představenstva pozdější úpadkyně porušili při nakládání s hotovostí ve výši 2,000.000,- Kč povinnosti určené ustanovením §194 odst. 5 obchodního zákoníku, do řízení na straně žalovaného, šlo o závěr předčasný. Zjevně totiž pominul, že okruh právně významných skutečností (rozhodných z hlediska hmotného práva) pro rozhodnutí o žalobě o vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému a o „změněné“ žalobě vůči osobám, o jejichž přistoupení do řízení bylo rozhodováno, je odlišný, a potud v obecné poloze nelze námitce dovolatelů ohledně nehospodárnosti takového postupu upřít důvodnosti.
Přesto Nejvyšší soud dovolání Ing. F. Ch. a Ing. J. J. podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
V důsledku pravomocného rozhodnutí o přistoupení Ing. F. S. do řízení na straně žalovaného totiž ztratila argumentace dovolatelů, založená na rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, význam, když žalobní tvrzení, na jejichž základě žalobce vůči dovolatelům a Ing. F. S. (který se účastníkem sporu pravomocně stal) požaduje zaplacení částky 2,000.000,- Kč, jsou totožná.
Námitka, podle níž žalobce návrh na přistoupení dalších účastníků do řízení na straně žalovaného vůbec nepodal, je pak evidentně neopodstatněná, když podání žalobce (viz č.l. 135-137) návrh podle ustanovení §92 odst. 1 o. s. ř. jednoznačně obsahuje (§41 odst. 2 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. dubna 2009
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu