ECLI:CZ:NS:2009:29.ODO.1025.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1025/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobců a/ P. V., a b/ A. V., obou zastoupených JUDr. V. K., advokátem, proti žalovanému JUDr. J. K., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadce J. S., zastoupenému JUDr. K. T., advokátem, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Cm 99/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. prosince 2005, č. j. 13 Cmo 256/2005-131, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 28. dubna 2005, č. j. 29 Cm 99/2000-113, Městský soud v Praze na základě žaloby a/ P. V. a b/ A. V. směřující vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadce J. S. (původně šlo o J. H., posléze o JUDr. J. K.) vyloučil ve výroku specifikované nemovitosti ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že:
1/ Usnesením ze dne 2. prosince 1994 nařídil Obvodní soud pro Prahu 6 výkon rozhodnutí prodejem části sporných nemovitostí; usnesení bylo úpadci účinně doručeno až 9. ledna 2001.
2/ Pozdější úpadce (jako prodávající) uzavřel se žalobci (jako kupujícími) dne 2. října 1995 kupní smlouvu o převodu sporných nemovitostí (dále též jen „kupní smlouva“).
3/ Pozdější úpadce se dne 2. října 1995 dohodl se žalobci, že neodstraní-li vady díla (převedeného na žalobce kupní smlouvou) do 30. listopadu 1995, bude kupní cena snížena o částku 320.000,- Kč (nebo o částku nižší, budou-li odstraněny jen některé vady). Pozdější úpadce pak vady díla neodstranil a žalobci mu zbývající část kupní ceny ve výši 320.000,- Kč nezaplatili.
4/ Dne 9. října 1995 byl u příslušného katastrálního úřadu podán návrh na vklad vlastnického práva ke sporným nemovitostem pro žalobce (na základě kupní smlouvy).
5/ Usnesením ze dne 9. listopadu 1998, sp. zn. 97 K 77/97, prohlásil Městský soud v Praze konkurs na majetek úpadce.
6/ Žalovaný od kupní smlouvy odstoupil (22. listopadu 2001).
7/ Vklad vlastnického práva žalobců k nemovitostem na základě kupní smlouvy povolil katastrální úřad 11. února 2004, s právními účinky vkladu k 9. říjnu 1995.
Na tomto základě soud uzavřel, že:
1/ Převodu vlastnického práva k nemovitostem nebránily účinky usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí z 2. prosince 1994.
2/ Žalobci jsou řádnými vlastníky nemovitostí, i když k zápisu vlastnického práva (do katastru nemovitostí) došlo až po prohlášení konkursu na majetek úpadce.
3/ Žalobci své závazky z kupní smlouvy splnili (částku 320.000,- Kč nebyli povinni pozdějšímu úpadci doplatit, neboť ten neodstranil vady díla).
4/ Odstoupení od kupní smlouvy nebylo žalobcům doručeno.
5/ Žalobci i pozdější úpadce jednali při prodeji v dobré víře, že žalobci mohou nemovitosti koupit, že na nemovitostech nevázne žádné právo třetí osoby a že pozdější úpadce není omezen v dispozici s nemovitostmi.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud se v mezích odvolacího přezkumu zabýval 1/ platností kupní smlouvy, 2/ povahou rozhodnutí katastrálního úřadu o zápisu vkladu vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí a 3/ odstoupením od kupní smlouvy, přičemž dospěl k následujícím závěrům:
1/ K platnosti kupní smlouvy.
Účinky zákazu formulovaného v §335 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném ke dni uzavření kupní smlouvy (podle kterého povinný nesměl nemovitost převést na někoho jiného nebo ji zatížit), nastávaly ve smyslu §335 odst. 4 o. s. ř. doručením usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, které tento zákaz obsahovalo. Bylo věcí soudu výkonu rozhodnutí, že dal pokyn k doručení usnesení do vlastních rukou povinného, i když to zákon nevyžadoval. Podle závěru obsaženého v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2002, č. j. 33 Ca 35/2002-19 (jímž bylo zrušeno původní zamítavé rozhodnutí katastrálního úřadu ze 17. května 2001, vycházející z účinnosti zákazu) nebylo usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí vůči pozdějšímu úpadci k 9. říjnu 1995 účinné a tento závěr správního soudu nelze v tomto řízení znovu přezkoumávat.
Kupní smlouva nebyla uzavřena v rozporu s dobrými mravy a není proto neplatná dle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), když žalobci ji uzavřeli s pozdějším úpadcem na základě dřívějšího ujednání tři roky před prohlášením konkursu a zaplatili řádně kupní cenu (s výjimkou tzv. zádržného). Pro závěr o platnosti kupní smlouvy je pak bez významu eventuální úmysl pozdějšího úpadce poškodit své věřitele, neboť žalobci tento úmysl (zároveň) neměli ani o něm nemohli vědět.
2/ K povaze rozhodnutí katastrálního úřadu o zápisu vkladu vlastnického práva k nemovitostem do katastru nemovitostí.
Původní důvod pro zápis sporných nemovitostí do soupisu majetku konkursní podstaty odpadl poté, co katastrální úřad v řízení, v němž bylo pokračováno na návrh žalovaného, povolil vklad vlastnického ke sporným nemovitostem ve prospěch žalobců.
3/ K odstoupení od kupní smlouvy.
Odvolací soud - cituje ustanovení §14 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“) a ustanovení §48 obč. zák. - poukázal na to, že původní správce konkursní podstaty odstoupil od kupní smlouvy proto, že úpadce nesplnil beze zbytku svou povinnost prodávajícího, kdežto žalovaný zdůvodňuje ono odstoupení tím, že žalobci nezaplatili kupní cenu. Přitom uzavřel, že jednostranný právní úkon, jímž by správce konkursní podstaty odstoupil od kupní smlouvy z důvodu tvrzeného (nynějším) žalovaným (pro nezaplacení kupní ceny), učiněn nebyl a že úpadce sám kupní smlouvu zcela splnil. Posuzované odstoupení od kupní smlouvy proto není důvodné a proto nebylo třeba se zabývat jeho doručením žalobcům.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř., namítaje, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel řešení toho, zda:
1/ Je důvodem, pro vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty skutečnost, že po zahrnutí nemovitostí do soupisu konkursní podstaty došlo ke vkladu vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch žalobců?
2/ Ustanovení §14 odst. 2 ZKV umožňuje odstoupit od smlouvy, jestliže jedna strana své závazky ze smlouvy splnila a druhá je splnila částečně?
3/ Je podmínkou platnosti odstoupení podle §14 odst. 2 ZKV „řádné odůvodnění“?
4/ Má na odstoupení od smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitostem dle §14 odst. 2 ZKV vliv následný vklad vlastnického práva kupujícího do katastru nemovitostí?
V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel především kritizuje závěr odvolacího soudu, podle kterého důvod soupisu nemovitostí do konkursní podstaty odpadl v průběhu konkursu vkladem vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí. Vycházeje z ustanovení §6 odst. 2 a 3 a §14 odst. 1 písm. c/ ZKV a odkazuje na body XVII. a XXIX. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „stanovisko“), dovolatel usuzuje, že následné (po prohlášení konkursu vydané) rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch žalobců není skutečností, která by mohla mít za následek vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty. V opačném případě by ustanovení §14 odst. 1 písm. c/ ZKV ztrácelo smysl, neboť účastník vkladového řízení přerušeného prohlášením konkursu by vždy mohl docílit pokračování tohoto řízení a následného povolení vkladu vlastnického práva, jež by opodstatňovalo vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty.
K výkladu ustanovení §14 odst. 2 ZKV odvolacím soudem dovolatel uvádí, že setrvává na argumentaci, podle které v době odstoupení úpadce kupní smlouvu beze zbytku nesplnil, neboť ještě nedošlo k převodu vlastnického práva k předmětu koupě na žalobce (ti se de iure nestali vlastníky nemovitostí).
V této souvislosti dovolatel podrobně vysvětluje, že k samotnému naplnění požadavků §14 odst. 2 ZKV pro odstoupení od smlouvy se „smlouvou o vzájemném plnění“ rozumí (má rozumět) celý komplex smluvních ujednání mezi pozdějším úpadcem a jeho smluvním partnerem.
Žalobci - pokračuje dovolatel - pak nezaplatili na kupní ceně 320.000,- Kč; dohodu o snížení kupní ceny o příslušnou částku nepokládá dovolatel za platnou (nešlo o dodatek kupní smlouvy, takže ony dokumenty nemohly mít vliv na kupní cenu, což dovolatel dovozuje z §46 odst. 2 obč. zák.).
Dovolatel se domnívá, že ustanovení §14 odst. 2 ZKV mu umožňuje platně odstoupit od smlouvy i v případě, že jedna strana své závazky ze smlouvy splnila a druhá strana je splnila (jen) částečně.
A konečně dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nebyly splněny formální náležitosti odstoupení (konkrétně jeho odůvodnění). Tvrdí, že zákon nevyžaduje, aby při odstoupení od smlouvy podle §14 odst. 2 ZKV správce konkursní podstaty uváděl přesné důvody odstoupení, s tím, že pro platnost odstoupení postačuje, aby v době doručení odstoupení druhé straně bylo odstoupení po právu (aby smlouva nebyla částečně splněna). To, v jaké části nebyla smlouva splněna, je již nerozhodné.
Pro „úplnost“ pak dovolatel odmítl argument odvolacího soudu, že úpadce nakonec smlouvu splnil (že vklad vlastnického práva byl nakonec povolen), s tím, že pro platnost odstoupení je rozhodující stav v době, kdy k němu došlo, a nikoli pozdější naplnění smlouvy (odstoupením platně ukončené).
Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§433 bod 1. a §434), s přihlédnutím k §432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007).
Dovolatel výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu „v celém jeho rozsahu“, tedy i ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení a v té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně i ve výroku o nákladech řízení. Potud ovšem dovolání nejen není odůvodněno, nýbrž je také (bez dalšího) nepřípustné (srov. i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b/ nejde; Nejvyšší soud proto zkoumal, zda je důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c/ (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). V tomto ohledu neshledává dovolání přípustným pro řešení prvních dvou dovolatelem položených otázek.
První otázka byla zodpovězena (a to odchylně od dovolatelova mínění) již v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (a to tak, že žaloba o vyloučení majetku z konkursní podstaty může být úspěšná i v případě, že právní důvod soupisu později odpadl - ke dni rozhodnutí soudu o této žalobě již neexistoval). Z rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 29/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek se dále podává, že to platí i pro situaci, kdy je vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě kupní smlouvy uzavřené před prohlášením konkursu na majetek prodávajícího povolen (v souladu se zákonem) po prohlášení konkursu na majetek prodávajícího.
Druhou otázku (o předpokladech odstoupení od smlouvy podle §14 odst. 2 ZKV v rozhodném znění) zodpověděl Nejvyšší soud v rozsudku uveřejněném pod číslem 42/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 42/2008“). Tam uzavřel, že možnost odstoupit od vzájemně podmíněné smlouvy podle §14 odst. 4 ZKV ve znění účinném do 31. prosince 2007 (v této věci podle §14 odst. 2 ZKV ve znění účinném k 22. listopadu 2001) mají účastníci této smlouvy jen za předpokladu, že ke dni prohlášení konkursu na majetek účastníka takovou smlouvu dosud vůbec nebo zčásti nesplnily obě smluvní strany a že úprava obsažená v označeném ustanovení nahrazuje za trvání konkursu na majetek účastníka smlouvy o vzájemném plnění ta ustanovení hmotného práva, jež smluvním stranám dovolovala odstoupit od takové smlouvy pro její neplnění v době před prohlášením konkursu.
V situaci, kdy oproti mínění dovolatele shledává standardním (z ustálené rozhodovací praxe soudů nevybočujícím) skutkový a následně i právní závěr odvolacího soudu o tom, že žalobci splnili svůj závazek z kupní smlouvy zcela (ujednání z 2. října 1995 o částce kompenzující neodstraněné vady díla plně odpovídá hmotnému právu), pak Nejvyšší soud neshledává důvod otevřít dovolací přezkum ani pro posouzení třetí a čtvrté otázky. Řešení těchto otázek by totiž pro věc samu mohlo mít význam, jen kdyby bylo možné uzavřít, že ustanovení §14 odst. 2 ZKV v rozhodném znění se uplatní i v případech, kdy jedna ze smluvních stran již závazek ze smlouvy (zcela) splnila. Takový závěr však - jak vysvětleno v R 42/2008 - učinit nelze.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dovolání odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. b/ o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolateli právo na jejich náhradu nevzniklo a u žalobců žádné prokazatelné náklady tohoto řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 9. dubna 2009
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu