ECLI:CZ:NS:2009:29.ODO.1657.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1657/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Faldyny, Csc. a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně Č. r. – M. f., proti žalovanému M. V., zastoupenému JUDr. J. S., advokátem, o zaplacení 8,465.282,94 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 39 Cm 50/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. června 2006, č. j. 5 Cmo 143/2006-281, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, v záhlaví označeném, jímž byl ve vyhovujícím výroku ve věci samé (část I. výroku) potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2005, č. j. 39 Cm 50/2000-228, kterým byl žalovaný uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 8,465.282,94 Kč s 5 % úrokem z prodlení od 16. 2. 2000 do zaplacení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), kteréhožto ustanovení se dovolatel výslovně dovolává, poněvadž podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny. Předchozí zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ze dne 10. 3. 2004, č. j. 39 Cm 50/2000-104, byl sice usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 2. 2005, č. j. 5 Cmo 353/2004-128, zrušen a v novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodl jinak, když žalobě vyhověl v rozsahu, který je právě v předmětném dovolání žalovaným napadán, avšak soud prvního stupně takto rozhodl, jsa vázán právním názorem odvolacího soudu v otázce promlčení vymáhaného nároku.
Dovolatel nicméně napadá potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ze zcela jiných důvodů, jimiž je dovolací soud ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán, přičemž jde o námitky, podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž je nesprávné právní posouzení věci. Všechny tři uplatněné námitky dovolatele – zpochybnění změny úvěrové smlouvy prostřednictvím žádosti o převzetí úvěru na T. a potvrzení převzetí pohledávky resp. dluhu, zpochybnění platnosti postoupení pohledávky K. b. na K. b., s. p. ú., jakož i zpochybnění pasivní věcné legitimace žalovaného – však nejsou v příčinné souvislosti s předchozím zrušovacím rozhodnutím odvolacího soudu a jeho závazným právním názorem, v tomto rozhodnutí vysloveným.
Za této procesní situace tudíž není dovolání podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přípustné a Nejvyšší soud je jako nepřípustné – aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – odmítl (§243b odst. 5 věta první o. s. ř. a §218 písm. c) o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání bylo odmítnuto, přičemž žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v řízení o dovolání nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2009
JUDr. František Faldyna, CSc.
předseda senátu