ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.105.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 105/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. února 2009 o dovolání podaném M. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 55 To 290/2008 ze dne 30. 9. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 T 267/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 7 T 267/2007 ze dne 24. 7. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestnými výtržnictví podle §202 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.) a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců s tím, že výkon takto uloženého trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal M. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením sp. zn. 55 To 290/2008 ze dne 30. 9. 2008 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal M. M. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že z učiněných skutkových zjištění plyne, že mu v kritické době hrozil útok od více osob, navíc podnapilých, tomu se také přiměřeně bránil, byl pronásledován do místa bydliště a po úderu jednoho z útočníků utrpěl zlomeninu nosu. Pokud se za daných okolností bránil, měly soudy tuto jeho činnost zvážit a posoudit, zda jím zvolená obrana byla hrozícímu útoku zcela zjevně nepřiměřená. Uvedenou skutečnost však soudy nevzaly v úvahu, a to ani s ohledem na ve věci podaný znalecký posudek o zranění poškozeného, samotnou výpověď znalce před soudem a nesprávně hodnotily i výpověď samotného poškozeného. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky citované usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Olomouci zrušil a „přikázal soudu prvého stupně nové projednání a rozhodnutí ve věci“.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručila opis takto podaného dovolání Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky (dne 12. 1. 2009). Nejvyšší soud České republiky k dnešnímu dni neobdržel podání, jímž by nejvyšší státní zástupkyně formou písemného vyjádření k dovolání využila svého práva vyplývajícího z ustanovení §265h odst. 2 tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou ovšem takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že z těchto neplyne, že by se jednání kladeného mu za vinu dopustil úmyslně a nebyla tak naplněna subjektivní stránka skutkových podstat trestných činů, jimiž byl shledán vinným. V této souvislosti uvedl, že mu hrozil útok od více osob a tomuto se přiměřeně bránil a šlo tedy o jednání v nutné obraně ve smyslu ustanovení §13 tr. zák. K samotnému následku v podobě zranění poškozeného potom poukázal na znalecký posudek, ze kterého neplyne, že to byl dovolatel, který jednoznačně a nepochybně poškozeného popsaným způsobem zranil. K takto vzneseným námitkám (nutno připomenout, že námitku o jednání v nutné obraně ani v řízení před odvolacím soudem nevznesl) je především nezbytné uvést, že oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě a podrobně vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily výpovědi poškozeného s tím, že tato je podpořena i výpověďmi dalších označených (očitých) svědků incidentu, kteří také shodně uvedli, že to byl dovolatel, který je napadal a který také popsaným způsobem zranil poškozeného. Stran ve věci podaného znaleckého posudku k mechanismu vzniku zranění poškozeného znalec pouze uvedl, že zranění mohlo vzniknout jak při samovolném neobratném pádu, tak i pádem potencovaném druhou osobou. Přitom tuto druhou variantu vzniku zranění poškozeného dovodily soudy na základě již popsaných a shora uvedených skutkových zjištění, když právě dovolatel v rozporu s uvedeným nabízí jiný průběh skutkového děje, a to v podobě vlastní skutkové verze, podle které se předmětného skutku vůbec nedopustil a domáhá se tak naprosto zásadní změny skutkového základu a takto rozdílného od toho, na němž soudy vybudovaly svá rozhodnutí. Jenom jako obiter dictum je namístě uvést, že s ohledem právě na učiněná skutková zjištění neobstojí ani jeho námitka jednání v nutné obraně, neboť nezbytnou podmínkou takového jednání je odvracení přímo hrozícího nebo trvajícího útoku na zájem chráněný trestním zákonem, když jednání dovolatele v předmětné věci existenci takové podmínky zjevně nevykazuje. Jeho námitky tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka