ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1109.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1109/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. října 2009 o dovolání podaném L. R., proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 34/2009 ze dne 27. 5. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 1/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. 2 T 1/2009 ze dne 25. 2. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), a to společně se spoluobviněným V. Z., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let se současně vysloveným dohledem. Dále soud rozhodl též o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podala odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 8 To 34/2009 ze dne 27. 5. 2009 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal L. R. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že odvolací soud nevzal dostatečně v potaz důkaz, provedený znaleckým posudkem, který byl vypracován prof. PhDr. J. S., DrSc., z oboru kriminalistika, forenzní biomechanika, když uvedený posudek byl vypracován na žádost obhajoby a zabýval se zaviněním obou obviněných na pádu poškozeného. Dovolatel takto poukázal na to, že ze závěrů uvedeného znaleckého posudku plyne, že to nebyl on, kdo se aktivně podílel na svržení poškozeného ze schodů, když úchop levé paže poškozeného dovolatelem měl brzdící účinek a nepůsobil vpřed. Proto také uvedl, že poškozenému tedy nezpůsobil úmyslně těžkou újmu na zdraví ve smyslu ustanovení §222 odst. 1 tr. zák. Dále potom kritizuje oba soudy, že nenechaly vypracovat v uvedeném směru znalecký posudek a spokojily se pouze s laickým prohlédnutím videonahrávky pádu poškozeného ze schodů i to, že odvolací soud k předmětnému znaleckému posudku nepřihlédl a bez logických důvodů sám posoudil mechaniku pádu poškozeného odlišně s tím, že pokud sám nezajistil uvedený důkaz, měl aplikovat zásadu „in dubio pro reo“. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené (citované) usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a dovolatele „zprostil obžaloby v plném rozsahu“.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 5. 8. 2009. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k podanému dovolání ani žádný jiný přípis, jímž by deklarovala svůj zájem využít práva vyjádřit se k dovolání obviněného či práva plynoucího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato ovšem jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl (bez ohledu na námitku, že soudy ve věci nevyžádaly znalecký posudek z oboru kriminalistiky, odvětví forenzní biomechaniky), že odvolací soud přesto nepřihlédl k závěrům takto pořízeného znaleckého posudku z iniciativy dovolatele, když jeho přečtením ve veřejném zasedání doplnil dokazování. Na tomto místě je ovšem nutno uvést, že i když je znalecký posudek zvláštním samostatným druhem důkazu, nemá v poměru k ostatním druhům důkazů privilegované postavení. Ani soudy jím nejsou výhradně vázány a hodnotí jej jako každý jiný druh důkazů (srov. i rozhodnutí R 40/1972, R 62/1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Je však přirozeně jejich povinností v rámci důkazního řízení věnovat potřebnou pozornost znaleckému posudku a tento také hodnotit i v kontextu s důkazy ostatními. Přitom účelem znaleckého posudku je objasnění skutkových okolností na základě odborných znalostí v příslušném oboru. Pokud soud se závěry znaleckého posudku nesouhlasí (a nevyžádá znalecký posudek revizní) stává se zásadním to, že musí svůj odlišný názor ve vztahu k hodnocení skutkové okolnosti pečlivě a přesvědčivě zdůvodnit, a to i s ohledem na obor, ve kterém znalec svou odbornost uplatnil (viz nálezy Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 77/2001). Podle přesvědčení dovolacího soudu, soud odvolací uvedeným požadavkům dostál, když při svých úvahách vycházel z detailně a zřetelně pořízeného obrazového záznamu, vysvětlil také, proč tak učinil, a to i ve vztahu ke zmíněnému znaleckému posudku. Nelze mu proto vyčítat, že dospěl takto k tomu, že i dovolatel naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., když adekvátně dovodil i charakter jeho zavinění a tedy naplnění také subjektivní stránky předmětného trestného činu. S ohledem na uvedené tak dovolatelem vedené námitky ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů (zejména však odvolací) zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu a rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka