ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1148.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1148/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. října 2009 o dovolání podaném R. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, sp. zn. 55 To 117/2009 ze dne 4. 5. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 252/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci, sp. zn. 6 T 252/2008 ze dne 11. 2. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestnými činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.), maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v délce šesti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání R. K. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením sp. zn. 55 To 117/2009 ze dne 4. 5. 2009 tak, že odvolání dle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti výše citovaném usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci podal R. K. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že „tento dovolací důvod je dán toliko ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu“, neboť tento shledal, že to byl právě dovolatel, kdo měl vyrobit 31,6802 g pseudoefedrinu, a to právě v inkriminovaný den 24. 2. 2008. Tento závěr však dle dovolatele nemá oporu ve skutkových zjištěních a jednání dovolatele proto nemůže naplnit skutkovou podstatu (předmětného) trestného činu tak, jak jej kvalifikoval nalézací a posléze i odvolací soud. Poukázal zejména na tu skutečnost, že nebylo prokázáno, že to byl on, kdo vyrobil předmětný pseudoefedrin, zda se tento v chatce již nenacházel a zda měl dovolatel úmysl z něj vyrobit metamfetamin a případně jaké množství, čímž namítl absenci subjektivní stránky mu přisouzeného trestného činu. Dále dovolatel odkázal na judikát Nejvyššího soudu České republiky (dále jen Nejvyšší soud) 5 Tdo 1167/2004 s tím, že pokud držel omamnou nebo psychotropní látku, přípravek ji obsahující, prekursor nebo jed, byť se tak stalo neoprávněně, tato skutečnost sama o sobě není trestným činem dle §187 tr. zák., protože nenaplňuje žádnou z alternativ taxativně uvedených v tomto ustanovení. Ke spáchání trestného činu dle §187 tr. zák. se vedle toho vyžaduje, aby pachatel se získaným předmětem dále disponoval, např. omamnou nebo psychotropní látku nebo jed prodal či předal někomu jinému apod. nebo alespoň pro jiného držel, anebo prekursor použil k výrobě omamné či psychotropní látky. V další části podání pak dovolatel polemizuje se skutkovými závěry soudu o tom, kdo a kdy předmětný pseudoefedrin vyrobil a jaká byla či nebyla jeho účast na této výrobě a nabízí jiný výklad (rozdílný od výkladu soudu nalézacího) výslechu znalce Ing. S. V., který se vyjádřil k množství metamfetaminu, které by bylo možno z nalezeného pseudoefedrinu vyrobit. S ohledem na uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu jeho dovolání „zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2009, č.j. 6 T 252/2008 a usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 5. 2009, č. j. 55 To 117/2009, a přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“
K takto podanému dovolání se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky doposud nevyjádřil.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
Z uvedeného potom plyne, že ta část námitek, kterými dovolatel polemizuje se skutkovými zjištěními soudů, nemůže být právně relevantně pod deklarovanými dovolacími důvody uplatněna, neboť dovolatel prostřednictvím těchto námitek pouze předkládá jinou (pro něj příznivější) verzi skutkového děje než jak byl tento zjištěn soudy. Z učiněných skutkových zjištění (výpovědi svědků, pořízená fotodokumentace, znalecký posudek) soudy oprávněně dospěly k závěru, že to byl nepochybně právě dovolatel, kdo dne 24. 2. 2008 v O.-H., na ul. H., v zahradní chatce na parcele vyrobil 31,6802 g pseudoefedrinu, ze kterého by bylo možno získat 28,96 g čistého metamfetaminu, avšak výrobu této drogy nedokončil jenom proto, že byl zadržen policejním orgánem. Nalézací soud k tomuto závěru dospěl po rozsáhlém a pečlivě vedeném dokazování, kdy z provedených důkazů (fotodokumentace, znalecký posudek, výslechy zasahujících policistů, ze kterých vyplynulo, že před policejním zásahem byl v chatce několik hodin sám až na svědka V., že vařič byl v době policejního zásahu ještě teplý, že dovolatel měl na rukou žluté gumové rukavice, což vyplývá i z příslušné fotodokumentace, silný zápach chemikálií v chatce a nález věcí potřebných k výrobě drog v chatce) jasně vyplynul jediný možný závěr a to ten, že pachatelem předmětné trestné činnosti je právě dovolatel. Do oblasti skutkových zjištění směřuje i námitka ohledně výslechu soudního znalce Ing. V., který se vyjádřil k možnému množství získaného metamfetaminu, neboť soud prvního stupně do skutkové věty použil největší možnou výtěžnost předmětného pseudoefedrinu, což je ostatně vyjádřeno i formulací „…, ze kterého by bylo možno vyrobit 28,96 g čistého metamfetaminu“. K tomu je nutno uvést, že pro trestní odpovědnost v rozsahu základní a na ni navazující kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. je zásadní skutkový závěr o výrobě množství pseudoefedrinu. Je tedy namístě v uvedeném směru uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
Naopak námitku dovolatele, kterou uplatnil s poukazem na judikatorní rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1167/2004 s tím, že pokud držel omamnou nebo psychotropní látku, přípravek ji obsahující, prekursor nebo jed, byť se tak stalo neoprávněně, samo o sobě není trestným činem dle §187 tr. zák., protože nenaplňuje žádnou z alternativ taxativně uvedených v tomto ustanovení, a že ke spáchání trestného činu dle §187 tr. zák. se vedle toho vyžaduje, aby pachatel se získaným předmětem dále disponoval, např. omamnou nebo psychotropní látku nebo jed prodal či předal někomu jinému apod. nebo alespoň pro jiného držel, anebo prekursor použil k výrobě omamné či psychotropní látky, lze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod a takto uplatněná námitka byla tedy dovolatelem uplatněna právně relevantně. Současně je však námitkou zjevně neopodstatněnou. Dovolatel tuto námitku uplatnil již v předchozím řízení, a to jak před soudem prvního stupně, tak i před soudem odvolacím. Soud prvního stupně k tomu v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že dovolatel prekursor vyrobil, nikoli pouze držel, není tato námitka důvodná, přičemž odvolací soud zaujal shodné stanovisko s tím, že bylo jednoznačně, bez pochybností a s jistotou vylučující jinou možnost prokázáno, že to byl skutečně dovolatel, kdo vyrobil 31,6802 g pseudoefedrinu, o čemž svědčí zejména okolnosti jeho zajištění v jím pronajaté chatce a další prokázané okolnosti případu, kdy pro stručnost je možno na příslušné odůvodnění předmětného rozhodnutí soudu odvolacího odkázat. S ohledem na to, že dovolací soud je ucelenými a nepochybně učiněnými skutkovými zjištěními soudů prvního a druhého stupně vázán, shledal dovolací soud tuto námitku dovolatele, byť uplatněnou právně relevantně, jako zjevně neopodstatněnou, neboť (jak již řečeno) ze skutkových zjištění je nade vší pochybnost zjevné, že to byl právě dovolatel, kdo předmětný prekursor vyrobil, neměl ho takto přitom pouze bez dalšího v držení. Proto také odkaz dovolatele na výše citované judikatorní rozhodnutí je nepřípadný.
K dalšímu dovolacímu důvodu uplatněnému odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je namístě uvést, že ten je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa) nebo již v řízení, které předcházelo rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů (druhá alternativa). Dovolatel ve svém podání blíže nespecifikuje, jak podle něj k naplnění tohoto dovolacího důvodu došlo. Z povahy věci však vyplývá, že o první alternativu deklarovaného dovolacího důvodu se nejedná, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Z obsahu podání vyplývá, že se dovolatel domáhá spíše druhé alternativy tohoto dovolacího důvodu, a to poukazem na uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem ke skutečnosti, že dovolací soud shledal argumentaci uplatněnou v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jako zjevně neopodstatněnou, nemůže jít ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v předmětné věci nebyl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
S poukazem na uvedené pak Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka