ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1364.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 1364/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2009 o dovolání podaném D. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 133/2009 ze dne 16. 7. 2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 52/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě sp. zn. 19 T 52/2008 ze dne 22. 12. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Současně bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal D. Š. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 4 To 133/2009 ze dne 16. 7. 2009 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal D. Š. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že skutkový děj byl vylíčen jím i poškozenou zcela odlišně, přičemž soudy bez dalšího uvěřily poškozené. To přesto, že nebylo ani odpovídajícím způsobem prokázáno, že dovolatel poškozenou obdobným způsobem napadal opakovaně a soustavně, na základě čehož následně shledaly společenskou nebezpečnost jeho jednání v posuzované věci za takovou, která již naplnila materiální stránku uvedeného trestného činu. V této souvislosti poukázal i na nedostatečnou intenzitu svého jednání, nezbytnou pro závěr, že se jednalo o trestný čin. Namítl, že nebyla naplněna ani formální stránka předmětného trestného činu a tedy způsobilost vzbudit v poškozené důvodnou obavu v podobě vyššího stupně tísnivého pocitu zla u osoby, jíž je vyhrožováno, když v této souvislosti poukázal na další jednání poškozené, která s ním zůstala v domě i po popsaném incidentu a chovala se způsobem, který potřebnou důvodnou obavu nevzbuzoval. Konečně poukázal i na nepřesvědčivé závěry plynoucí z lékařských zpráv o zranění poškozené, a to i v souvislosti s výpovědí její matky. To s tím, že s ohledem na uvedené soudy popsaný skutek nesprávně právně posoudily s tím, že ten se nestal. Pokud by potom soudy dospěly k závěru, že popsaný skutek se stal, měl být tento správně právně kvalifikován jako přestupek. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) napadené (citované) usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 19. 10. 2009. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k podanému dovolání ani žádný další přípis, jímž by deklarovala svůj zájem využít svého práva vyjádřit se k dovolání obviněného či práva plynoucího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k dovolání obviněného či naopak vyjádření obviněného k dovolání nejvyšší státní zástupkyně není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví ani žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tak míří na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu uvedeného dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo hmotně právními vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud reaguje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl, že se předmětného trestného činu nedopustil. Většina jím vznesených námitek přitom směřuje vůči ve věci učiněným skutkovým zjištěním, když zpochybňuje věrohodnost výpovědí poškozené a její matky či lékařská zjištění o zranění poškozené. V tomto směru však lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí obou soudů, v rámci kterých vysvětlily své stanovisko k označeným lékařským zprávám o zranění poškozené s tím, že i když se nejednalo o zranění významné, sama tato skutečnost nesvědčí tomu, že k předmětnému skutku nedošlo. Soudy také vysvětlily, proč uvěřily výpovědím poškozené, a to zejména odkazem na příslušné znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie týkající se jak dovolatele, tak i poškozené a v tomto směru lze dodat, že byť se nejedná o posudky ryze aktuální, lze z nich vycházet, protože byly vypracovány zhruba rok před označeným skutkem bez toho, že by byl dán jakýkoli důvodný signál o nutnosti je doplnit. Za právně relevantní je však namístě považovat námitku týkající se absence formální stránky předmětného trestného činu a tedy neexistence vzbuzení důvodné obavy z užitých výhrůžek a stejně tak i námitku stran společenské nebezpečnosti jednání dovolatele a tedy existence tzv. materiální stránky přisouzeného skutku. Přestože jde v posuzované věci takto o námitky uplatněné právně relevantně, jsou tyto současně zjevně neopodstatněné. To proto, že soudy i v uvedených směrech vysvětlily, proč jednání dovolatele mohlo důvodně (reálně) vzbudit důvodnou obavu z uskutečnění popsaných výhrůžek (zejména i odkazem na místo, kde k předmětnému jednání dovolatele došlo a které neumožnilo poškozené dovolat se případné efektivní pomoci), a nelze ani přehlédnout zákonu odpovídající úvahy soudů nejenom stran naplnění skutkové podstaty označeného trestného činu po jeho formální stránce, ale i po stránce materiální. V tomto směru soudy správně poukázaly na intenzitu předmětného jednání dovolatele, které současně nebylo ojedinělé, přičemž naplnilo parametry stanovené v §3 odst. 4 tr. zák., na něž také zejména odvolací soud v důvodech svého rozhodnutí poukázal. Z uvedeného je pak zjevné, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou ve shora uvedeném směru zjevně neopodstatněné a nelze mít proto v této souvislosti za důvodně uplatněný ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka