ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.137.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 137/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. února 2009 o dovolání podaném J. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 203/2008 ze dne 10. 9. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 28/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě sp. zn. 2 T 28/2008 ze dne 27. 5. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, přičemž výkon takto uloženého trestu mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále bylo rozhodnuto i o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal J. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením sp. zn. 4 To 203/2008 ze dne 10. 9. 2008 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal J. V. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvody označil ty, které jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že se předmětného trestného činu nedopustil. V této souvislosti poukázal na to, že výpovědi označených svědků byly učiněny poté, co se tito setkali, své budoucí výpovědi si vzájemně konfrontovali a přitom šlo o svědky nepřímé. Namítl také, že pokud by bylo řádně ohledáno místo předmětného trestného činu včetně „zkoušky“ bylo by zjištěno, že soudy popsaným způsobem by nebylo možné odmontovat zařízení bez pomoci jiného, v tomto směru oprávněně požadoval vypracování znaleckého posudku, což soudy neakceptovaly. Navíc před soudem slyšení svědci potvrdili, že v kritické době nebyl na místě, kde byl spáchán označený trestný čin. Konečně uvedl, že s poškozeným měl v minulosti konflikt a tento se mu takto mstil. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal, aby „byla věc v potřebném rozsahu znovu projednána a rozhodnuta“.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel nevznesl jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění popsaných v tzv. skutkové větě a v odůvodnění příslušných soudních rozhodnutí z hlediska zákonných znaků trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Na podkladě polemiky s hodnocením důkazů provedených soudy a jejich hodnocení pak prosazuje svou vlastní skutkovou verzi a domáhá se zásadní změny skutkového základu učiněných soudních rozhodnutí. Námitky skutkového charakteru však dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádnému jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Co se týče uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. opřel dovolatel bez jakékoli bližší konkretizace dovolání o tu jeho část, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V předmětné trestní věci však nepřicházelo uplatnění této části zmíněného dovolacího důvodu v úvahu, neboť odvolací soud zamítl odvolání nikoli z formálních důvodů, ale podle §256 tr. ř. jako nedůvodné po provedeném meritorním přezkumu napadeného rozhodnutí. Proto také k tomuto dovolacímu důvodu nelze při rozhodování o dovolání přihlížet. Proto také navrhl, aby dovolací soud ve svém celku takto podané dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod takto dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V dané věci však o prvou alternativu tohoto dovolacího důvodu zjevně nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o podaném opravném prostředku (odvolání) rozhodl usnesením, které přijal ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu věci. Současně se nejedná ani o druhou alternativu dovolacího důvodu, neboť v takovém případě by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí musel být dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., což znamená, že v posuzované věci by předcházející řízení muselo být zatíženo vadami, jež by svou povahou odpovídaly obsahu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje a na které dovolací soud poukazuje v další části tohoto svého rozhodnutí (uvedeno níže).
V dané věci totiž, z hlediska popisu napadeného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nedostatečné (neúplné) zjištění skutkového stavu, který takto nemohl být základem pro úvahy soudů stran jeho právní kvalifikace. Avšak oba soudy, zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí v dané věci přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely, a to pokud poukázaly na svědecké výpovědi zejména poškozeného, ale i dalších čtyř svědků, které dovolatel v podaném dovolání označil a vůči jejímž výpovědím vznesl výhrady. Stejně tak rozumně vysvětlily, proč nedoplnily dokazování o šetření na místě činu či jeho doplnění podáním znaleckého posudku, když vycházely z protokolu o ohledání místa činu a s ním související (dostatečně pořízené) fotodokumentace, ze které je zřejmé místo, kde k odcizení internetového zařízení došlo i způsob, jakým se tak stalo, když i z výpovědí označených svědků plyne, že dovolatel byl schopen předmětné zařízení takto demontovat a odcizit. Návrhy dovolatele v uvedeném směru s ohledem na již ve věci učiněná skutková zjištění (spolehlivě umožňující přikročení k závěrům právním) tak byly redundantní. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Z uvedeného je zřejmé, že námitky dovolatele z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřují pouze do oblasti učiněných (soudy popsaných) skutkových zjištění a nelze tak mít v této souvislosti za důvodný ani dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v některé z jeho alternativ.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka