ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.1446.2008.1
sp. zn. 3 Tdo 1446/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. ledna 2009 o dovolání podaném P. A., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 To 344/2007 ze dne 13. 9. 2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 211/2006, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 To 344/2007 ze dne 13. 9. 2007 a rozsudek Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. 1 T 211/2006 ze dne 2. 4. 2007 zrušují.
II. Podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265l odst. 1 trestního řádu se Okresnímu soudu ve Vyškově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. 1 T 211/2006 ze dne 2. 4. 2007 byl dovolatel uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), který měl spáchat tím, že nejméně od prosince roku 2004, nejméně do 8. 2. 2006 ve V. v domě na u. S. Č. a dále v P., ve firmě D. T., s. r. o., úmyslně týral svoji manželku L. A., kterou opakovaně fyzicky napadal, kdy v důsledku tohoto jednání jí byla také vystavena pracovní neschopnost v době od 16. 9. 2005 do 9. 10. 2005, neboť tuto dne 14. 9. 2005 kolem 10.00 hodin před objektem firmy D. T., s. r. o., v P. způsobil tržnou ránu pravého lalůčku, vždy v případě, že s ním v něčem nesouhlasila, počal se chovat agresivně, házel po ní různé předměty, zasílal jí výhrůžné a vulgární SMS zprávy, dne 13. 10. 2005 ji donutil opustit dům a začít bydlet v jiném bydlišti, čemuž toho dne v ranních hodinách předcházelo to, že ji doma kolem 03.50 hodin vzbudil, začal jí vyhrožovat vulgárními výrazy, rozbíjet zařízení domu a následně ji chtěl napadnout kuchyňským nožem, kdy útoku zabránil jeho bratr L. A., přičemž fyzické a psychické útoky pokračovaly i v místě společného podnikání v P. ve firmě D. T., s. r. o. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu tři a půl roku. Dále bylo rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal P. A. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. 7 To 344/2007 ze dne 13. 9. 2007 tak, že je jako nedůvodné podle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal P. A. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím své obhájkyně a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že popis předmětného skutku je nesprávně vymezen co do délky, po kterou měl být páchán, když jsou v něm vymezeny pouze dva útoky, které se odehrály krátce po sobě v měsících září a říjnu roku 2005. Co se týče doby, po kterou měl páchat označený trestný čin, potom dovolatel uvedl, že v období od prosince 2004 do září 2005 není konkrétně popsáno žádné jednání, které by naplnilo skutkovou podstatu předmětného trestného činu. K době vymezené měsíci říjnem roku 2005 a únorem roku 2006 dovolatel uvedl, že poškozená (jeho manželka) prokazatelně opustila společnou domácnost i s dětmi dne 13. 10. 2005 s úmyslem učinit tak trvale, do společné domácnosti a tedy soužití ve společně obývaném bytě již nebylo obnoveno (poškozená v té době také podala návrh na rozvod manželství s dovolatelem). Trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a tr. zák. se tak v době od 14. 10. 2005 do 8. 2. 2006 nemohl dopustit právě pro uvedenou skutečnost, tedy absenci společného soužití. S poukazem na uvedené tak namítl, že při správném právním posouzení věci by jeho jednání popsané ve skutkové větě citovaného rozsudku soudu prvního stupně mohlo být právně kvalifikováno nanejvýše jako trestný čin podle §215a odst. 1 tr. zák. Poukázal na to, že uvedené námitky vznesl v průběhu řízení jak před soudem nalézacím, tak i odvolacím, přičemž soudy na takto vznesenou námitku vůbec nereagovaly a nerespektovaly takto jeho právo na obhajobu i z hlediska čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, když obsahem takového práva není pouhé tvrzení obviněného, ale i reakce na ně ze strany orgánů činných v trestním řízení. Proto také navrhl, aby „dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že v dané věci je namístě odkázat na rozhodnutí soudu odvolacího, který se velmi podrobně zabýval argumentací dovolatele uplatněnou již v rámci jím podaného řádného opravného prostředku s poukazem na výpověď poškozené a ve věci podaného znaleckého posudku stran její věrohodnosti i poukazem na výpovědi dalších označených svědků. Učiněná skutková zjištění potom nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání dovolatele. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací především zjistil, že podané dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto o věci samé a směřuje proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., kterým byl obviněný (dovolatel) uznán vinným a byl mu uložen trest. Protože dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo také namístě posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které dovolatel své dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel také odkázal. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí (napadené) spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje to, že dovolání je takto určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Poukazem na uvedený dovolací důvod se ovšem nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich takto spolehlivém základě lze přijmout adekvátní právní závěry.
V posuzované věci byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněn právně relevantně a současně i důvodně co do námitky, že skutek v podobě, jaké byl popsán (vyjádřen) ve skutkové větě citovaného rozsudku soudu prvního stupně, postrádá přesně stanovenou dobu, po kterou dovolatel poškozenou týral, a to právě s tím, že se tak stalo v čase, kdy s ní žil ve společně obývaném domě. Navíc z učiněných skutkových zjištění prokazatelně plyne, že poškozená společné soužití v domě ukončila svým odchodem z něj dne 13. 10. 2005, když z něj odešla i s dětmi, a od této doby již společně s dovolatelem nežila. Uvedená skutečnost je navíc výslovně uvedena právě (jak již shora) ve skutkové větě výroku citovaného rozsudku soudu prvního stupně, přesto však v jednání dovolatele oba soudy spatřují trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., který dovolatel spáchal v době nejméně od prosince 2004, a to do doby nejméně 8. 2. 2006. K tomu je namístě potřebné z hledisek obecných uvést, že předmětem takového útoku může být osoba za splnění podmínky, že žije s pachatelem ve společně obývaném bytě nebo domě. Osoba, kterou pachatel týrá, tak s ním musí žít ve společně obývaném bytě nebo domě, tedy musí s ním takový byt nebo dům sdílet ve smyslu spolužití, tedy jeho společného využívání, byť alespoň v jeho části, a musí tak jít o reálné (každodenní) soužití. V posuzované věci tato podmínka zjevně v období od 13. 10. 2005 do 8. 2. 2006 z již shora uvedených a nepochybně učiněných skutkových zjištění nebyla splněna, přičemž na námitky dovolatele v tomto směru vedené soudy ani nereagovaly a tedy ani případně nevysvětlily, proč jeho obhajobě v uvedeném směru neuvěřily nebo z jakých důvodů k ní nepřihlédly. Přitom přímým pachatelem předmětného trestného činu může být jenom ten, kdo s týranou osobou žije ve společně obývaném bytě nebo domě, přičemž týráním je nutno rozumět zlé nakládání s osobou žijící s pachatelem ve společně obývaném bytě nebo domě, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. Přitom trvalost pachatelova jednání je nutno posuzovat v závislosti na intenzitě onoho zlého nakládání. K otázce trvání takového týrání po delší dobu je namístě uvést, že již vlastní týrání je zlým nakládáním, které se vyznačuje určitým trváním, přičemž se musí při pokračování v páchání takového trestného činu po delší dobu jednat o dobu, která trvá řádově měsíce. V této souvislosti je namístě dodat, že je nezbytné stanovit míru a intenzitu užitého týrání jako zlého nakládání s tím, že čím méně bude týrání intenzivní, tím delší dobu bude muset takové zlé nakládání trvat ve smyslu naplnění této okolnosti z hlediska naplnění všech znaků případně kvalifikované skutkové podstaty označeného trestného činu.
Podle popisu skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně dovolatel týral poškozenou i v době, kdy s ní zjevně nežil ve společně obývaném domě, přičemž soudy uvedené skutečnosti nevěnovaly pozornost, a to ani v důvodech rozhodnutí, která ve věci přijaly. Nalézací soud ve svém rozhodnutí totiž měl vyložit (i s ohledem na námitky dovolatele vedené v rámci obhajoby), na základě čeho dospěl k závěru, že dovolatel páchal uvedený trestný čin i v době, kdy s poškozenou již ve společně obývaném domě nežil. Popis skutku v tzv. skutkové větě výroku rozsudku, kde se uvádí, že dovolatel týral poškozenou v době nejméně od prosince 2004 do 8. 2. 2006, je v rozporu se skutkovým stavem věci, který soud na podkladě postupu podle §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. skutečně zjistil a z něhož měl při právním posouzení skutku vycházet. Odvolací soud se následně s právními závěry soudu prvního stupně v zásadě shodl, v řízení o řádném opravném prostředku shora uvedené vady nezjistil a nemohl je tedy ani napravit a odvolání dovolatele pak podle §256 tr. ř. zamítl.
Vzhledem ke skutečnostem rozvedeným shora shledal takto Nejvyšší soud podané dovolání v relevantně uplatněném směru důvodným, neboť napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně trpí vadami předpokládanými ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 To 344/2007 ze dne 13. 9. 2007 a současně i rozsudek Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. 1 T 211/2006 ze dne 2. 4. 2007. Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu ve Vyškově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Předmětná věc se tak znovu vrací do stádia řízení před soudem prvního stupně, kdy Okresní soud ve Vyškově se jí bude muset znovu zabývat z hledisek, na která ve svém rozhodnutí poukázal Nejvyšší soud. V novém řízení bude muset především co nejpřesněji zjistit a stanovit dobu, po kterou dovolatel páchal předmětný trestný čin, a to právě s ohledem na určení doby, po kterou dovolatel žil s poškozenou ve společně obývaném domě, stanovit také intenzitu, rozsah a míru zlého nakládání s poškozenou. To i proto, aby mohl spolehlivě rozhodnout i o tom, zda dovolatel pokračoval v páchání předmětného trestného činu po delší dobu a zda tedy lze mít bezpečně za to, že lze jeho jednání podřadit pod kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Jestliže bude namístě k těmto otázkám doplnit dokazování, soud tak učiní zejména detailním výslechem poškozené, případně již uvedených svědků. Přitom ve svém dalším rozhodování bude vázán právním názorem, který k projednávaným otázkám v tomto svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Pokud soud v novém řízení dospěje k závěru o vině dovolatele, pak v důvodech svého rozhodnutí předpokládaném ustanovením §125 odst. 1 tr. ř. své skutkové i právní závěry náležitě vyloží a odůvodní, přičemž formulace skutku v tzv. skutkové větě výroku rozhodnutí musí přesně vyjadřovat učiněná skutková zjištění soudu ve vztahu ke všem zákonným znakům užité skutkové podstaty příslušného trestného činu (§120 odst. 3 tr. ř.).
O zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady pro svůj rozsah nebylo možné odstranit v zasedání veřejném.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. ledna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka