ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.298.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 298/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. dubna 2009 o dovolání podaném obviněnými V. H., a J. Č., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 67 To 55/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 2 T 27/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných V. H. a J. Č. odmítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 3. 2007, sp. zn. 2 T 27/2005, byl obviněný V. H. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2, 3 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 38 T 101/2006 ze dne 13. 9. 2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný J. Č. byl shora citovaným rozsudkem uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., porušováním domovní svobody podle §238 odst. 1, 2, 3 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. b) tr. zák. Za uvedené trestné činy byl odsouzen ke společnému a souhrnnému trestu v trvání šesti let se zařazením do věznice s ostrahou podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. Rovněž mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. Současně byly zrušeny výroky o trestech z rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 5 T 27/2002, ze dne 24. 6. 2003, Okresního soudu v Benešově sp. zn. 2 T 264/2004, ze dne 10. 9. 2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
O odvolání obou obviněných rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 67 To 55/2008, jímž ohledně obviněného J. Č. zrušil napadený rozsudek pouze ve výroku o trestu vyhoštění a odvolání obviněného V. H. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění V. H. a J. Č. dovolání, a to V. H. z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a J. Č. z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku obviněný V. H. uvedl, že výrok o trestu z napadeného rozsudku soudu prvního stupně měl být ve vztahu v souhrnnosti i vůči rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 30 T 88/2001, ze dne 26. 3. 2002. To proto, že v době předcházející vydání rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 30 T 88/2001 ze dne 26. 3. 2002, měly být spáchány skutky uvedené pod body 26/ - 31/ napadeného rozhodnutí a soudy obou stupňů se tak měly zabývat otázkou stavu souhrnnosti napadeného rozhodnutí nejen k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 38 T 101/2006 ze dne 13. 9. 2006 (což učinily), ale i ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 30 T 88/2001 ze dne 26. 3. 2002 (což neučinily).
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, zrušil napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 2 T 27/2005 ze dne 16. 3. 2007 a Městského soudu sp. zn. 67 To 55/2008 ze dne 19. 3. 2008, a Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný J. Č. v podaném dovolání namítl, že ve věci neměl rozhodovat soudce Městského soudu v Praze JUDr. P. B., který rozhodoval v odvolacím senátu k odvolání odsouzeného odvolatele proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 2 T 51/2003. Dále dovolatel poukázal na to, že odvolací soud se řádně nezabýval skutečnostmi prokazujícími jeho nevinu, když se nemohl dopustit skutků pod body 1/, 2/ a 9/ napadeného rozhodnutí. V rozhodné době byl totiž prokazatelně omezen na osobní svobodě, umístěn v cele předběžného zadržení, dále se účastnil svatebního obřadu svých blízkých na území S. r. Výrok rozsudku soudu prvního stupně pak neodpovídá provedenému dokazování a odůvodnění rozsudku. Ten je zmatečný. I když Městský soud v Praze ve svém usnesení poukázal na špatnou právní kvalifikaci soudu prvního stupně, nemělo to vliv na jeho následné rozhodnutí ve věci. Dále dovolatel namítl, že vyčíslení škody v rozsudku soudu prvního stupně neodpovídá součtu škod uvedených u jednotlivých útoků, tudíž v rozsudku je chyba v součtech.
Závěrem navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze a jemu předcházející chybné rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 a vrátil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněných se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po rekapitulaci dovolacích důvodů u obou obviněných uvedl k dovolání obviněného V. H., že zvolený dovolací důvod námitkami obviněného relevantně naplněn není, protože jejich obsahem je námitka nesprávného hmotně právního posouzení přisouzených trestných činů, které jsou dle dovolatele souběžné s trestnými činy z předchozího pravomocného rozsudku, takže nápravy by se měl domáhat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží k nápravě právních chyb rozhodnutí. Nicméně, i kdyby dovolatel zvolil přiléhavý dovolací důvod, šlo by o dovolání zjevně neopodstatněné, protože uvedeným pochybením napadené rozhodnutí netrpí.
Námitka dovolatele, že v předmětné věci měl Obvodní soud pro Prahu 6 posoudit jako sbíhající se všechny trestné činy obviněného spáchané v časovém rozmezí od února 1998 do měsíce července 1999 a od 15. 12. 2001 do dubna roku 2003 a tuto skutečnost vyjádřit uložením souhrnného trestu, je zcela nedůvodná, jak se podává z následujících dat.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 30 T 88/2001, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 6 To 13/2003, byl obviněný V. H. uznán vinným dvojnásobným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. a několikanásobným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., spáchaným v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2, 3 tr. zák. a trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., když uvedené trestné činy spáchal sám nebo společně s dalšími pachateli v době od února 1988 do července 1999.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 16. 3. 2007 pod sp. zn. 2 T 27/2005, byl obviněný uznán vinným výše uvedenými trestnými činy, když skutkově se jednalo o sérii krádeží vloupáním do různých objektů, které obviněný prováděl sám nebo společně s dalšími pachateli v době od prosince roku 2001 do dubna roku 2003. Dle §89 odst. 3 tr. zák. byly jednotlivé útoky trestného čin krádeže posouzeny jako pokračování v trestném činu, k jehož dokonání došlo posledním útokem 22. 4. 2003. Některé z těchto dílčích útoků, procesně samostatných skutků, pokračujícího trestného činu krádeže, obviněný spáchal v jednočinném souběhu s trestným činem porušování domovní svobody, nebo s trestným činem poškozování cizí věci. Pro jejich posouzení jako sbíhajících se je rozhodné, že k dokonání došlo poté, co byl dne 26. 3. 2002 vyhlášen odsuzující rozsudek, o který obviněnému jde, takže nedošlo k situaci, že by soud odsuzoval pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin, ve smyslu ust. §35 odst. 2 tr. zák.
S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že v přezkoumávané věci jsou pokračující trestné činy spáchané obviněným v časovém rozmezí od prosince 2001 do dubna 2003 k trestné činnosti přisouzené rozsudkem Obvodní soud pro Prahu 5 ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 30 T 88/2001, ve vztahu recidivy, nikoli souběhu.
K dovolání obviněného J. Č. státní zástupce uvedl, že zvolený dovolací důvod sloužící k nápravě právních vad rozhodnutí námitkami obviněného relevantně naplněn není v té části, v níž dovolatel polemizuje se způsobem hodnocení provedených důkazů, nebo s rozsahem provedeného dokazování. Za zcela neodůvodněnou považuje další námitku obviněného, že odvolací soud pochybil, pokud ve výroku napadeného rozhodnutí nepromítl zjištěné pochybení při právním posouzení věci, které dle odvolacího soudu spočívalo v tom, že nalézací soud nerespektoval předěl, který ohledně pokračování v trestném činu založilo ve smyslu §12 odst. 11 tr. ř. doručení sdělení obvinění, po kterém obviněný v jednání, pro které byl stíhán, pokračoval. Městský soud na straně 21 až 22 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyložil, že náprava tohoto pochybení by byla k tíži obviněného, protože majetková trestná činnost obviněného Č., spáchaná v časovém rozmezí od 20. 11. 2002 do 20. 4. 2003 celkem dvacetišesti útoky, jinak splňující podmínky §89 odst. 3 tr. zák., jimiž krádeží způsobil na cizím majetku škodu blížící se 1, 5 mil. Kč, sice měla být správně posouzena jako dva trestné činy krádeže a rovněž každým z těchto pokračujících jednání byly naplněny i zákonné znaky sbíhajících se trestných činů porušování domovní svobody a poškozování cizí věci, ale i rozdělením skutku aplikací §12 odst. 11 tr. ř. by oba trestné činy krádeže, výší způsobené škody každým z nich, splňovaly podmínky kvalifikované skutkové podstaty dle §247 odst. 3 písm. b) tr. zák. Obviněnému by tedy měl být podle §247 odst. 3 tr. zák., za použití §35 odst. 2 tr. zák., uložen souhrnný trest za více stejně závažných trestných činů.
Odůvodněná není ani ta námitka dovolatele, že v předmětné věci v odvolacím řízení rozhodoval vyloučený senát. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. nelze podřadit námitky týkající se údajného podjatého přístupu soudce k věci, spočívající v tom, že soudce rozhodoval dle přidělení i v jiné trestní věci obviněného, protože ta sama o sobě nevzbuzuje důvodné pochybnosti o objektivitě soudce JUDr. P. B. a o jeho nestrannosti při rozhodování. Žádné konkrétní skutečnosti vztahující se k zákonem taxativně uvedeným důvodům vyloučení podle §30 tr. ř. dovolatel neuvedl.
V napadeném rozhodnutí soudu druhého stupně není spatřována žádná vada, kterou by bylo nezbytné napravovat cestou dovolání. Vzhledem ke shora uvedeným zjištěním státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání ohledně obou obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Současně vyslovil souhlas s tím, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podané oprávněnými osobami, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Úvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné posoudit, zda uplatněné dovolací důvody v dané věci jsou těmi, které lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, když bez jejich existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno (k tomu viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03).
Pokud tedy obviněný J. Č. namítal nesprávnost hodnocení důkazů ve vztahu k některým dílčím skutkům, taková argumentace nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný z dalších zákonných dovolacích důvodů, postrádá právní relevanci. Nejvyšší soud podotýká, že v této části dovolání opakuje důvody odvolací, se kterými se beze zbytku vypořádal již druhostupňový soud. Ohledně námitky nesprávného vyčíslení způsobené škody lze pouze poznamenat, že správný součet všech způsobených škod je ještě o něco vyšší (32.000,- Kč), než se uvádí v odůvodnění rozhodnutí, to bez jakéhokoli vlivu na kterýkoli z výroků soudů. Pokud byl zmíněn poukaz na špatnou právní kvalifikaci soudu I. stupně v rozhodnutí odvolacího soudu, ten současně vyložil nemožnost její nápravy z týchž důvodů, jako u obviněného V. H. (viz níže).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. naplněn nebyl. Předseda odvolacího senátu Městského soudu v Praze JUDr. P. B. nemohl být vyloučen z rozhodování v této trestní věci, neboť pro to neexistovaly zákonné podmínky, uvedené v ust. §30 tr. ř. Je v souladu se zákonem, jestliže jeden a týž soudce (předseda senátu) soudu téhož druhu a stupně rozhoduje podle rozvrhu práce v různých věcech téhož obviněného ve stadiu řízení před soudem.
Stran argumentace dovolání obviněného V. H. Nejvyšší soud může zde odkázat na zcela vyčerpávající odůvodnění napadeného rozsudku Městského soudu v Praze a opětovně pouze zdůrazňuje, že náprava pochybení nalézacího soudu spočívající v opomenutí aplikace ust. §12 odst. 11 tr. ř. by v konečném důsledku znamenala nepřípustné zpřísnění trestní represe pro odvolatele pro předchozí absenci odvolání státního zástupce.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněných V. H. a J. Č. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. dubna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký