ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.334.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 334/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. dubna 2009 o dovolání obviněné M. V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 12. 2008, sp. zn. 5 To 104/2008 jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 4/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. V. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2008, sp. zn. 35 T 4/2008 byla obviněná M. V. uznána vinnou trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustila skutkem, popsaným ve výrokové části rozsudku. Za to jí byl uložen trest odnětí svobody podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. v trvání osmi let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.
O odvolání obviněné rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 3. 12. 2008, sp. zn. 5 To 104/2008, jímž toto odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podala obviněná M. V. jako osoba oprávněná dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí. Uplatněným dovolacím důvodem byl důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku dovolatelka uvedla, že nelze tvrdit, že v době útoku na poškozeného si uvědomovala možnost jeho zabití, že její postoj k tomuto následku lze vyjádřit jako lhostejnost. V době činu se nacházela ve stavu velmi podstatně snížené příčetnosti, který vylučoval relativně racionální uvažování o možných následcích. Vrchní soud zvažoval právní kvalifikaci jejího jednání jako trestný čin ublížení na zdraví s následkem smrti podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., ale konstatoval, že tento trestný čin je ohrožován přísnější sankcí než trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., změna právní kvalifikace by proto byla v rozporu s ustanovením §259 odst. 4 tr. zák. vzhledem k nedostatku odvolání státního zástupce. Dovolatelka argumentuje, že i když za trestný čin podle §222 odst. 1, 3 tr. zák. je možno uložit výjimečný trest, nejde o přísnější trestný čin. V jejím případě totiž tomu bránilo ustanovení §29 odst. 2 tr. zák. Čin spáchala ve stavu zmenšené příčetnosti, stupeň společenské nebezpečnosti jejího jednání i vzhledem ke všem dalším okolnostem nebyl velmi vysoký a možnost její nápravy není obzvláště ztížena. Při porovnání trestních sazeb zmíněných obou trestných činů nic nebránilo, aby ji soud uznal vinnou „stejně přísným trestným činem“. Dovolatelka pak nemohla ani předvídat, že nezávisle na její vůli nastanou okolnosti, které u ní navodí stav komplikované opilosti. Proto nelze dovodit nedbalostní zavinění na svém psychickém stavu. Vrchní soud proto pochybil, jestliže ke snížené příčetnosti dovolatelky přihlédl pouze při výměře trestu s tím, že se přivedla do tohoto stavu podstatným způsobem požíváním alkoholu. Jde o nesprávné hmotněprávní posouzení (§265b odst. 1 písm. g/, část druhá, tr. ř.). Z těchto důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněné se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že její dovolání podané dne 5. 3. 2009 se opírá o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a je spojeno s námitkou, že k nesprávnému právnímu posouzení skutku jako trestného činu vraždy došlo v důsledku nesprávného zjištění, že si obviněná uvědomovala, že jednáním popsaným ve výroku o vině může poškozeného zabít a že jí to v té chvíli nevadilo. Takový postoj k následku v době útoku, hodnocený jako lhostejnost, zásadně odmítá. Znalec z oboru psychologie nebyl schopen uvést, jaká byla konkrétní úroveň rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněné v době útoku, lze předpokládat, že vlivem patologické opilosti byla její příčetnost snížena podstatně. Ale i za předpokladu, že nejednala ve stavu zmenšené příčetnosti to neznamená, že jediné bodnutí, byť směřovalo do naprosto smrtelných lokalit těla, muselo být vedeno s jasným vědomím toho, že se v příslušných místech nachází životně důležité orgány, které měly být a také byly zasaženy, a že se dopustila trestného činu vraždy v tzv. eventuálním úmyslu. Dovolatelka dále nepovažuje argumentaci v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, že se v daném případě nejedná o ublížení na zdraví dle §222 odst. 1, 3 tr. zák., ale o trestný čin vraždy dle §219 odst. 1 tr. zák. za přesvědčivou, zvlášť pak polemizuje s úvahou odvolacího soudu, že trestný čin dle §222 odst. 1, 3 tr. zák. je ohrožen přísnějším trestem než trestný čin vraždy §219 odst. 1 tr. zák., protože za něj lze uložit i trest výjimečný. Toto posouzení dovolatelka odmítá, protože jí uložení výjimečného trestu nehrozilo. Protože jí tedy nehrozilo uložení výjimečného trestu, měl jí odvolací soud uznat vinnou stejně přísným trestným činem dle §222 odst. 1, 3 tr. zák.
Dále se dle dovolatelky odvolací soud nezabýval stavem její komplikované opilosti ze všech potřebných hledisek, protože je chybný jeho závěr, že jí ze zkušenosti bylo působení alkoholu na své vnímání známo a stav zmenšené příčetnosti vlivem alkoholu mohla předvídat. Rovněž s těmito závěry soudů polemizuje, zejména pokud se odvolací soud dle jejího názoru chybně domnívá, že tyto skutečnosti se mohly promítnout toliko do úvah o trestu a jeho výměry. Závěrem proto navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
V prvé řadě je třeba konstatovat, že obviněná do svého mimořádného opravného prostředku zahrnula i námitky, které uplatňovala již při své obhajobě v dosavadním řízení před soudy obou stupňů, přičemž soud druhého stupně se těmito výhradami v potřebném rozsahu zabýval a své závěry řádně a věcně správně odůvodnil v písemném vyhotovení svého rozhodnutí. Z něj dle mého názoru bezpečně plyne jak objektivní, tak subjektivní stránka předmětného trestného činu a nelze akceptovat tvrzení dovolatelky, že tomu tak není. Její námitka, že se ve výroku rozsudku popsaným jednáním nedopustila trestného činu vraždy s ohledem na nedostatek zavinění s ohledem na stav komplikované opilosti, v níž se v době činu nacházela, nemůže obstát. Ze skutkových zjištění soudu vyplynulo, že tato komplikovaná opilost nemůže vést k zániku trestnosti obviněné, protože se do tohoto stavu obviněná přivedla sama požíváním alkoholických nápojů přesto, že byla z dřívějších zkušeností s účinkem alkoholu na svoji osobu obeznámena. Dále odvolací soud na straně 5 odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě hodnotil závěry znaleckých posudků, okolnosti případu, výrazný podíl obviněné na vzniklé konfliktní situaci, která pro ni s ohledem na její lustrační postoj k poškozenému rovněž nebyla nová, ve vztahu k jejímu zjištěnému emočnímu rozrušení. Pokud jde o vlastní útok na osobu poškozeného, byl odvolacím soudem hodnocen ze všech potřebných hledisek, zejména posuzoval, za jakých okolností k útoku došlo, jakým motivem byla obviněná vedena, co útoku předcházelo, jak byl útok proveden a jakou zbraň při tom pachatelka použila. Nelze dovolatelce přisvědčit, že závěr o eventuálním úmyslu byl vybudován pouze na tom, že rána zasáhla část těla, kde jsou umístěny životně důležité orgány.
V rámci odvolacího řízení se obviněná domáhala posouzení svého jednání jako trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. V této souvislosti hodnotil vrchní soud její odvolací námitky jako zcela nedůvodné a v této souvislosti poukázal na konkrétní okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, které vyjadřují tzv. kvalifikovanými skutkovými podstatami vyšší typový stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, přičemž pro aplikaci ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. shledal splněny i materiální podmínky, takže ve vztahu k trestnému činu ublížení na zdraví by mohlo v úvahu přicházet toliko posouzení dle §222 odst. 1, 3 tr. zák. Jeho úvahy o naplnění formálních znaků okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, jakož i naplnění materiálního předpokladu, tj. podstatně zvýšený stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, se týkaly výhradně argumentace, jíž odmítl požadavek obviněné na právní posouzení věci jako trestného činu dle §222 odst. 1 tr. zák. Závěry, které dovolatelka z této úvahy vyvodila jsou nejen chybné, pokud kritériem pro posouzení, která příslušná sankce uvedená pro tu kterou skutkovou podstatu je přísnější, má být, zda jejich uložením byla ohrožena /trestem výjimečným/, ale především jsou irelevantní, protože v prvé řadě odvolací soud skutkové a právní posouzení, ke kterému dospěl krajský soud, hodnotil jako správné a ztotožnil se s ním.
Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání, a tím, jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí dovoláním napadené a řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami, neboť byly jednoznačně a bez pochybností vyvráceny již v rámci řízení před soudem odvolacím. Z těchto uvedených důvodů je třeba jednoznačně dospět k závěru, že jde v případě dovolání obviněné o dovolání zjevně neopodstatněné, neboť v podstatě jen opakuje námitky uplatňované již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly.
S ohledem na výše uvedené státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby toto rozhodnutí za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno.
Dovolatelka uplatnila své dovolání právně relevantně, pokud namítala nesprávnost právního posouzení skutku s poukazem na stav komplikované opilosti v době činu, který nemohla předvídat a který měl vylučovat byť jen její srozumění se způsobeným následkem, tedy smrtí poškozeného.
V podaném dovolání byla opakována argumentace dříve podaného odvolání, se kterou se soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích bezezbytku vypořádaly. Na tomto místě nutno zdůraznit, že ani odvolací soud nezpochybnil použitou právní kvalifikaci trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. Pokud zmínil trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., učinil tak nikoli proto, že by zvažoval reálnou možnost takové změny právní kvalifikace, ale aby se vypořádal s odvolací argumentací obviněné a podpořil právní závěry nalézacího soudu. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že nebyl důvod pro pochybnosti, zda obviněná spáchala trestný čin vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. Způsob provedení útoku, charakter bodného nástroje, razance útoku a v neposlední řadě jeho lokalizace, to vše vedlo soudy oprávněně k závěru, že útočník musel být přinejmenším srozuměn podle §4 písm. b) tr. zák. s možným způsobeným následkem, smrtí poškozeného. Znaleckými posudky příslušných znalců byla objasněna otázka příčetnosti obviněné z hlediska ustanovení §12 tr. zák. Není možno přisvědčit stěžejní dovolací námitce, že obviněná nemohla předvídat žádnou z okolností, které u ní navodily stav komplikované opilosti. Ona totiž o své vůli před činem požila takové množství alkoholu, které již samo o sobě způsobilo stav středně těžké opilosti. Netřeba zdůrazňovat obecně sdílenou zkušenost s účinky alkoholu na lidské chování. Učinila tak v emočně tíživé situaci, vyvolané subjektivním pocitem potvrzení nevěry manžela, tedy poškozeného. Mohla si alespoň v hrubých rysech představit eventualitu verbálního konfliktu s ním po návratu domů. K tomu také skutečně došlo. Komplikovaná opilost nastala důsledkem požitých alkoholických nápojů, silné, protrahované emoční reakce a fyzického napadení poškozeným, kdy se obviněná udeřila při pádu do hlavy. Přitom jedině fyzické napadení bylo pro ní úplně novou, dosud nepoznanou zkušeností. Ovšem i přes tuto okolnost její ovládací a rozpoznávací schopnosti v době činu zůstaly alespoň částečně zachovány. Při komplexním posouzení všech těchto skutečností nebylo možno dovodit trestní odpovědnost dovolatelky za způsobení těžké újmy na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. při úmyslném zavinění, tedy ani za smrtelný následek podle odst. 3 téhož ustanovení při zavinění nedbalostním, naproti tomu nekvalifikovat její jednání jako úmyslné usmrcení jiného podle §219 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné M. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. dubna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký