ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.339.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 339/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. dubna 2009 o dovolání podaném obviněným M. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 6. 2008, č. j. 5 To 73/2008-176, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 128/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
V rámci rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 4 T 128/2006, v trestní věci obviněných R. G. a M. B. byl obviněný M. B. v bodě 1/ uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a v bodech 2/, 3/, 4/ trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterých se dopustil jednáním popsaným v tzv. skutkové větě výroku rozsudku. Podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o povinnosti obviněného společně a nerozdílně s obviněným R. G. zaplatit poškozené Ing. I. K. na náhradě škody částku 23.324,- Kč.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 24. 6. 2008, č. j. 5 To 73/2008-176, jímž podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ohledně jeho osoby zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem 1/, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a za použití §261 tr. ř. též ohledně obviněného R. G. v celém rozsahu. Za podmínek podle §259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že obviněného M. B. na částečně modifikovaném skutkovém základě uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. Za tento trestný čin a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kde zůstal napadený rozsudek nezměněn, obviněného odsoudil podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Pro výkon tohoto trestu jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému znovu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost nahradit společně a nerozdílně s R. G. poškozené Ing. I. K. škodu ve výši 8.085,- Kč. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byla poškozená podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 24. 6. 2008 (§139 odst. 1 písm. a/ tr. ř.) a k témuž datu nabyl právní moci v nezměněném výroku o vině i rozsudek soudu prvního stupně (§139 odst. 1 písm. b/ cc/ tr. ř. per analogiam).
Proti shora citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný následně dovolání, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. d), l) tr. ř.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel poukázal na to, že odvolací soud konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, když při doručení předvolání postupoval podle §64 odst. 2 tr. ř. Tím však podle názoru dovolatele pochybil po procesní stránce, neboť v §64 odst. 4 písm. a) tr. ř. zákon jednoznačně stanoví, že doručovanou zásilku nelze uložit, doručuje-li se obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání. Za těchto okolností proto podle dovolatele nemohly nastat účinky spojené s ustanovením §64 odst. 2 tr. ř. (tzv. fikce doručení), jak ve svém rozsudku mylně uvádí odvolací soud. V důsledku toho pak rozhodl ve věci, aniž pro to byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem, čímž porušil ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, ve kterém byl projednáván jeho řádný opravný prostředek (odvolání). Postupem odvolacího soudu tak byl dovolatel zbaven práva veřejného zasedání se zúčastnit, když se o jeho konání a výsledku vůbec nedozvěděl, neboť „žádné vyrozumění nedostal“. To potvrzuje i skutečnost, že poté, kdy mu k jeho žádosti o navrácení řidičského průkazu bylo odborem dopravy Městského úřadu v Rumburku sděleno, že žádný zákaz řízení motorových vozidel nemá, řídil dne 3. 9. 2008 osobní motorové vozidlo, za což proti němu bylo zahájeno trestní stíhání pro trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, odst. 4 tr. ř. napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, nebo aby podle §265m odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a ve věci rozhodl sám.
K dovolání obviněného se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. podrobně písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). K uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dospěl k závěru, že námitky dovolatele jej nenaplňují, a to v žádné z obou jeho zákonem předvídaných alternativ, neboť odvolací soud nerozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí dovolatelova řádného opravného prostředku, nýbrž z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně zčásti zrušil a dovolateli pak ve svém rozsudku částečně vyhověl. Pokud by tedy dovolatel uplatnil pouze tento dovolací důvod, pak by podle státního zástupce bylo třeba jeho dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Naopak důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byl podle názoru státního zástupce relevantně uplatněn námitkou, že byla porušena ustanovení o přítomnosti dovolatele ve veřejném zasedání odvolacího soudu konaném dne 24. 6. 2008. V této souvislosti státní zástupce vyložil obsah čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod a dále zejména ustanovení §232 a násl. tr. ř. upravující obecná pravidla pro konání veřejného zasedání a §263 tr. ř., který modifikuje zákonnou úpravu veřejného zasedání tam, kde je rozhodováno o odvolání. Protože obecné ustanovení §234 tr. ř. přítomnost obviněného při veřejném zasedání konaném o odvolání neupravuje, lze podle státního zástupce na nutnost jeho účasti usuzovat buď podle toho, zda ho soud ve smyslu ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. o veřejném zasedání toliko vyrozuměl, nebo zda ho k němu předvolal, neboť právě předvoláním soud dává zřetelně najevo, že bez přítomnosti obviněného nemůže jednat a rozhodovat. Tomu pak odpovídá i režim doručování, když předvolání k veřejnému zasedání nelze za podmínek §64 odst. 2 tr. ř. uložit, protože tomu brání ustanovení §64 odst. 4 písm. a) tr. ř. O případ předvídaný v §263 odst. 4 tr. ř. pak v posuzované věci nešlo, jelikož obviněný (dovolatel) v den konání veřejného zasedání odvolacího soudu nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu.
K opodstatněnosti a důvodnosti dovolání obviněného M. B. je podle státního zástupce nutno věc posoudit ze dvou následujících hledisek, a to zda:
A/ Předsedkyně senátu soudu druhého stupně učinila pokyn, aby obviněný byl o termínu veřejného zasedání pouze vyrozuměn [nejlépe prostřednictvím vzoru č. 7a – vyrozumění o veřejném zasedání (srov. Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 1. 2. 2002, č. j. 514/2001 – org. o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., k. ř., d. ř.“, doporučených pro použití v trestním a občanském soudním řízení)] a v rámci tohoto vyrozumění dala jednoznačně najevo, že účast obviněného při veřejném zasedání není nutná. Potom by podle státního zástupce bylo možné - pokud jde o doručení - uplatnit mj. ustanovení §64 odst. 2 tr. ř. a při splnění dalších formálních podmínek konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. V takovém případě by bylo nutno podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
B/ Předsedkyně senátu výše uvedeným způsobem nepostupovala a účast obviněného (dovolatele) ve veřejném zasedání by naopak ve smyslu ustanovení §233 odst. 1 věta první tr. ř. považovala za nutnou. Potom by byl vadný jak postup při doručování předvolání (vzhledem k ustanovení §64 odst. 4 písm. a/ tr. ř.), tak i samotné konání veřejného zasedání bez přítomnosti obviněného (dovolatele). Dovolání by za těchto okolností bylo podáno zcela důvodně. Pro takový případ státní zástupce alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 5 To 73/2008, ze dne 24. 6. 2008 v celém jeho rozsahu, a stejně tak zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce zároveň poukázal na to, že rozhodnout podle ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo písm. b) tr. ř. (tedy v obou v úvahu přicházejících alternativách) může dovolací soud v neveřejném zasedání i bez souhlasu nejvyššího státního zástupce. Pro případ, že by dovolací soud dospěl k závěru, že je namístě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil státní zástupce výslovný souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný M. B. je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce, resp. obhájkyně (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) poté zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. d), l) tr. ř., na které je v dovolání odkazováno.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů. V posuzované věci však soud druhého stupně řádný opravný prostředek (odvolání) nezamítl ani neodmítl a ve věci rozhodl rozsudkem, přičemž po provedeném přezkumu odvolání obviněného zčásti vyhověl a v jeho prospěch modifikoval rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině, výroku o trestu, i ve výroku o náhradě škody. Nejde tedy o případ, na který se obsahově vztahuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Na to ve svém vyjádření k dovolání výstižně poukázal i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případě, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Uvedený dovolací důvod tedy předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného (obžalovaného), ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Nesprávný postup odvolacího soudu zde představuje závažný zásah do práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti a s tím spojené možnosti vyjádřit se k prováděným důkazům, který je neslučitelný s principy spravedlivého procesu (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Pokud je v dovolání namítáno, že soud druhého stupně konal veřejné zasedání o dovolatelově řádném opravném prostředku (odvolání) za jeho nepřítomnosti a zároveň i bez jeho vědomí, jelikož soud bez zřetele k ustanovení §64 odst. 4 písm. a) tr. ř. vadně použil ustanovení §64 odst. 2 tr. ř. o tzv. fikci doručení, jde o námitky pod dovolací důvod podle §265d odst. 1 písm. d) tr. ř. podřaditelné. V tomto smyslu pak bylo dovolání podáno právně relevantně.
Při posuzování opodstatněnosti dovolání dospěl Nejvyšší soud k těmto závěrům:
Vzhledem k povaze projednávaného případu je především nutno si ujasnit rozdíl mezi předvoláním k veřejnému zasedání a vyrozuměním o jeho konání, neboť tyto úkony soudu jsou následně spojeny s různým režimem doručování. Z ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že se obviněný k veřejnému zasedání - zde o odvolání - předvolává tehdy, je-li jeho účast při tomto veřejném zasedání n u t n á, tj. zejména v případech, kdy odvolací soud považuje za nezbytné jej vyslechnout, vyzvat k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání či jej požádat o bližší vysvětlení jeho odvolání, resp. též k vyjádření k odvolání jiné procesní strany. V ostatních případech, kdy osobní účast obviněného při veřejném zasedání nutná není, se obviněný o tomto veřejném zasedání pouze vyrozumí, a to jako osoba, která svým návrhem (opravným prostředkem) dala k veřejnému zasedání podnět, anebo jako osoba, která může být rozhodnutím učiněným v tomto veřejném zasedání přímo dotčena. Na předsedovi senátu pak je, aby podle povahy věci rozhodl, zda obviněného k veřejnému zasedání předvolá (zejména má-li být proveden nějaký důkaz), anebo zda postačí, aby jej o konání veřejného zasedání pouze vyrozuměl. Musí však být jednoznačně patrné, kterou z těchto alternativ odvolací soud zvolil (k těmto otázkám srov. např. R 38/2003/I Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí T 677, Svazek 4/2004 Soubor trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/ C. H. BECK).
Předvolání k veřejnému zasedání je obviněnému nutno doručit do vlastních rukou (§64 odst. 1 písm. a/ tr. ř.). Takovou zásilku zároveň nelze podle §64 odst. 2 tr. ř. ani uložit, neboť to výslovně vylučuje ustanovení §64 odst. 4 písm. a) tr. ř., jež se mj. vztahuje na „předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání“. Pokud by nebyly výše uvedené náležitosti splněny, nelze mít za to, že byl obviněný k veřejnému zasedání řádně předvolán. To současně znamená, že v takovém případě není možno veřejné zasedání provést, a pokud by se tak stalo, jednalo by se o závažný zásah do práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti.
Naproti tomu uložení zásilky podle §64 odst. 2 tr. ř. (spojené s tzv. fikcí doručení, která - při splnění podmínek tohoto ustanovení - nastává, i když se adresát o doručení nedověděl), není vyloučeno u zásilky, jíž je obviněný jako odvolatel pouze vyrozumíván o konání veřejného zasedání o odvolání (srov. R 38/2003/II Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání, jehož předmětem je projednání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, lze totiž využít jakékoliv formy či způsobu nevzbuzujícího pochybnosti o obsahu takového vyrozumění. Pokud se odvolací soud rozhodl vyrozumět obviněného o konání veřejného zasedání písemně a tuto písemnost mu doručoval prostřednictvím držitele poštovní licence (poštou), pak základní podmínkou provedení veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného je jeho řádné vyrozumění způsobem předvídaným v ustanoveních §62 a násl. tr. ř. a náležité doložení této skutečnosti (zde srov. rozhodnutí T 1087, Svazek 45/2008, Soubor trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/ C. H. BECK).
Jsou-li výše uvedené zásady aplikovány na nyní posuzovaný případ, pak na č. l. 158 spisu je založeno opatření předsedkyně senátu, ze kterého je zřejmé, že odvolací soud obviněného (dovolatele) vyrozumíval o konání veřejného zasedání o jeho odvolání vzorem „7a “ (viz Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 1. 2. 2002, č. j. 514/2001, týkající se skupin vzorů pro použití v trestním a občanském soudním řízení /“vyrozumění o veřejném zasedání“/). Tato skutečnost vyplývá i z obsahu doručované zásilky, kdy z jejího textu je patrno, že vyrozumívaná osoba se upozorňuje jednak na to, že je pro ni důležité (tj. v jejím zájmu) se dostavit, a dále na to, že veřejné zasedání se může konat i v její nepřítomnosti. Z protokolu o veřejném zasedání dne 24. 6. 2008 (viz č. l. 173, 174) lze zároveň zjistit, že odvolací soud ve veřejném zasedání neprováděl žádné dokazování, tzn. že obviněný (dovolatel) nemohl být zkrácen ve svém právu vyjadřovat se k provedeným důkazům. V protokolu je současně poznamenáno zjištění soudu, že bylo „doručeno uložením dle §64 odst. 2 tr. ř. dne 16. 6. 2008.“
Byť to nebylo výslovně předmětem námitek dovolatele, Nejvyšší soud pro úplnost poznamenává, že podle spisu bylo vyrozumění o veřejném zasedání obviněnému (dovolateli) doručováno jak na jím uvedenou adresu přechodného pobytu na ul. R., Š., odkud se však podle poznámky doručujícího orgánu odstěhoval, tak na adresu trvalého bydliště M. n., V. Š., kterou zároveň označil jako adresu pro doručování. Ani zde si obviněný zásilku nepřevzal, a proto byla dne 6. 6. 2008 uložena na poště a po uplynutí desetidenní lhůty (dne 16. 6. 2008) jako nevyzvednutá vrácena zpět odvolacímu soudu (č. l. 170 a 171 spisu). Vzhledem k tomu, že veřejné zasedání se konalo až dne 24. 6. 2008, lze zároveň konstatovat, že byla dodržena i další zákonná lhůta, a to pětidenní lhůta k přípravě (§233 odst. 2 tr. ř.).
Z výše uvedeného je zřejmé, že podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání obviněného v daném případě splněny byly. Na tom nemění nic ani nepřesná terminologie užitá na str. 10 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, podle níž soud při doručení „předvolání“ k veřejnému zasedání postupoval podle §64 odst. 2 tr. ř. Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolateli nepřisvědčil, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu a jemu předcházející řízení je zatíženo namítanými vadami spočívajícími především v porušení ustanovení §64 odst. 4 písm. a) tr. ř., jež vylučuje uložení doručované zásilky, a že v důsledku toho mu nebylo umožněno zúčastnit se veřejného zasedání o jeho odvolání. Proto ani námitkám, jež z hlediska obsahu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byly shledány právně relevantními, nelze přiznat žádné opodstatnění.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. V souladu s citovaným ustanovením zákona bylo proto dovolání obviněného M. B. odmítnuto, přičemž Nejvyšší soud toto své rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 1. dubna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Eduard Teschler