ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.351.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 351/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. dubna o dovolání podaném obviněným J. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 5 To 644/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 235/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2008, sp. zn. 3 T 235/2008, byl obviněný J. S. uznán vinným trestnými činy řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterých se podle skutkových zjištění rozsudku soudu prvního stupně dopustil tím, že dne 9. 10. 2008 v 08:15 hod. v B. na ulici K. řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Octavia modré metalízy, přestože mu trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2008, sp. zn. 5 T 129/2008, byl s právní mocí ke dni 25. 6. 2008 uložen mj. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu dvou roků, v důsledku čehož pozbyl řidičské oprávnění pro řízení motorových vozidel podle zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích.
Za uvedené trestné činy byl obviněný podle §180d tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu patnácti měsíců.
O odvolání obviněného rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 5 To 644/2008, jímž podané odvolání zamítl podle §256 tr. ř.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný J. S. dovolání prostřednictvím svého obhájce, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jakož i z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovoláním napadl výrok o vině s tím, že odvolací soud nesprávně posoudil skutek, jímž byl uznán vinným, neboť nevzal v úvahu všechny rozhodné skutečnosti, závěry soudu nemají oporu v provedených důkazech. Dále namítl, že dokazování zůstalo neúplné ve vztahu k hodnocení podmínek krajní nouze podle §14 tr. zák.
Dokazování podle jeho mínění zůstalo neúplné při ověřování možností dopravy přítelkyně dovolatele do zdravotnického zařízení nebo jiném zajištění lékařské pomoci. Nebylo také ověřeno, zda dovolatel měl u sebe dostatek peněz na využití taxi služby. Soud podle dovolatele nezjistil takový skutkový stav věci, o kterém by nepřetrvávaly důvodné pochybnosti. Porušil tím ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. Nalézací soud se nevypořádal ani s tím, zda z těhotenského průkazu přítelkyně dovolatele skutečně vyplynulo, že byla akutně ošetřena a v návaznosti na to nebylo vyhodnoceno, zda byly splněny podmínky krajní nouze podle 14 tr. zák.
V petitu svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 5 To 644/2008, ze dne 17. 12. 2008, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Uvedla, že dovolání se opírá o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V této souvislosti zdůraznila, že podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné v dovolání namítat nesprávné právní posouzení skutku, nikoli však nesprávnost skutkových zjištění samotných, vady v hodnocení důkazů apod. Názor obviněného, že jeho jednání mělo být posouzeno jako jednání v krajní nouzi podle §14 tr. zák., v důsledku čehož by trestnost takového jednání byla vyloučena, je sice v obecné rovině právním závěrem, avšak obviněný ho dovozuje výlučně z odlišných skutkových okolností, než vzaly za prokázané soudy prvního a druhého stupně. Především dle zjištění soudů nebylo prokázáno žádné nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, které by byl obviněný nucen odvracet, jak nalézací soud dovodil na straně 3 odůvodnění svého rozhodnutí.
V této části námitek obviněný podstatu dovolacího důvodu, který slouží k nápravě právních chyb, shledává výlučně ve svých tvrzeních o nesprávnosti a neúplnosti skutkových zjištění, ze kterých vycházely soudy obou stupňů a deklarovaný dovolací důvod jimi ve skutečnosti naplněn není.
Protože námitkami obviněného podle přesvědčení státní zástupkyně nebyl relevantně naplněn dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohl být naplněn ani důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jehož předpokladem je zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoli byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a aby toto rozhodnutí za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Úvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Bylo tedy nejdříve nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí založeno (k tomu viz např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03).
Ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak v sobě obsahuje dvě alternativy dovolacího důvodu. Může jím být existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (alternativa prvá) nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (alternativa druhá). Prvá alternativa tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, druhá na případy, kdy byl zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
V dané věci prvá alternativa tohoto dovolacího důvodu nemohla být dovolatelem namítána, neboť Krajský soud v Brně rozhodl o jeho odvolání ve veřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2008 a druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházejícím bylo skutečně zatíženo vadami předpokládanými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkazuje.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že již prvostupňový soud se logicky a beze zbytku vypořádal s obhajobou obviněného a zcela správně uzavřel, že ten vzhledem ke zjištěným okolnostem nejednal v situaci, kterou by bylo možno posoudit jako krajní nouzi podle §14 tr. zák. Nejenže zdravotnické zázemí a dopravní obslužnost města B. poskytovaly dostatečné možnosti v případě skutečné akutní potřeby zajistit včas dopravu přítelkyně obviněného do zdravotnického zařízení či přivolání lékaře, ale obviněný sám svou obhajobu znevěrohodnil svým počínáním, jestliže při vědomí údajné potřeby rychlého opatření lékařské pomoci se vrátil pro vozidlo, které předtím nešlo nastartovat. Nejvyšší soud ještě podotýká, že v naprostém rozporu s verzí obviněného je i fakt, vyplývající ze služebního záznamu policejní hlídky, že totiž po kontrole obviněného a jeho zadržení si vozidlo převzala mezi 08:00 – 09:00 hod. na místě kontroly mimo své bydliště právě jeho družka. Z toho plyne, že její stav to tedy bez zdravotního ohrožení umožňoval.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl dovolatelem uplatněn právně relevantně alespoň v té části, pokud byl namítán nedostatek vyhodnocení naplnění podmínek krajní nouze podle §14 tr. zák. Takové pochybení však Nejvyšším soudem shledáno nebylo.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. dubna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký