ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.360.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 360/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. dubna 2009 o dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 11. 2008, sp. zn. 23 To 812/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 123/2007 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 4 T 123/2007, byl obviněný M. K. uznán vinným jednak trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (bod 1 výroku o vině), dále trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. (bod 2), pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., v souběhu s dalším trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (body 3 - 6), trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (bod 15), a konečně pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. (body 14 - 17 a 19).
Těchto trestných činů se podle skutkových zjištění okresního soudu dopustil tím, že (vzhledem k tomu, že se rozsudek týkal ještě dalších obviněných, zmiňuje zde Nejvyšší soud jen ty části výroku, které se týkají dovolatele M. K.):
obviněný M. K. společně s obviněným R. M.
1) dne 23. 9. 2005 v Č. B., po předchozí vzájemné domluvě, že jako mstu zapálí osobní motorové vozidlo M. P., obžalovaný M. K. nejprve téhož dne u blíže neurčené čerpací stanice v Č. B. zakoupil nejméně dva a půl litru benzínu, dojel svým osobním vozidlem tovární značky Opel Omega spolu s odsouzeným R. M. poblíže ulice R. v Č. B., zde ze zavazadlového prostoru tohoto vozidla předal M. K. obviněnému R. M. tento kanystr s benzínem a hadr, aby uvedené vozidlo zapálil, když obviněný R. M. je převzal a s využitím těchto věcí zapálil pak v ulici R. naproti domu č. osobní motorové vozidlo tovární značky BMW 316 majitele M. Š., čímž jmenovanému způsobili na vozidle škodu ve výši 104.100,- Kč, když ze strany obviněného K. a obviněného M. došlo takto k omylu, neboť tímto útokem mířili vůči M. P., a zmýlili se v totožnosti vozidel,
obviněný M. K. sám
2) dne 22. 5. 2006 v Č. B. se záměrem získat pro sebe bezdůvodný majetkový prospěch a takto se obohatit, uzavřel se společností P. F., s. r. o., smlouvu o půjčce ve výši 20.000,- Kč, když jako účastníka této smlouvy uvedl nepravdivě svoji bývalou manželku E. K., která o uzavření této smlouvy vůbec nevěděla, ze smlouvy uhradil na splátkách toliko částku 1.650,- Kč a ostatní peněžní hotovost si ponechal pro svoji potřebu, čímž způsobil shora uvedené společnosti škodu ve výši nejméně 18.350,-Kč,
3) dne 31. 1. 2007 v době kolem 01:50 hod. v Č. B., ul. M. š., na oploceném parkovišti P. J. u zaparkovaného osobního motorového vozidla tovární značky Škoda Superb černé metalické barvy, nezjištěným předmětem rozbil skleněnou výplň stahovacího okna levých předních dveří, dále skleněnou výplň trojúhelníkového okna levých zadních dveří, z vozidla odcizil svazek klíčů, a poškozené firmě M., s. r. o., způsobil na vozidle škodu v celkové výši 6.000,- Kč,
4) rovněž dne 31. 1. 2007 ve stejnou dobu na stejném místě shodným způsobem rozbil skleněnou výplň trojúhelníkového okénka levých zadních dveří osobního vozidla tovární zn. Škoda Felicia Combi stříbrné barvy, z vozidla odcizil OTP od tohoto vozidla, tankovací kartu CCS a dále ve střední části přístrojové desky poškodil zabudované autorádio zn. B., čímž poškozené firmě M., s. r. o., způsobil na vozidle škodu v celkové výši 2.000,- Kč,
5) rovněž dne 31. 1. 2007 ve stejnou dobu na stejném místě shodným způsobem rozbil skleněnou výplň stahovacího okna pravých předních dveří vozidla tovární značky Renault Kangoo, z vozidla odcizil parkovací kartu ČSOB, čímž poškozenému R. S., způsobil na vozidle škodu ve výši 2.300,- Kč,¬
6) dne 3. 2. 2007 ve 21:20 hod. v Č. B., v ulici F. Š. č. 42 - sídle firmy A. CS, po rozbití dvojité skleněné výplně okna vnikl do kanceláře firmy, kde nic neodcizil a následně byl na místě zadržen hlídkou Policie ČR OOP Č. B., když se ukrýval za jedním ze zaparkovaných vozidel v areálu firmy, čímž firmě A. CS, způsobil škodu ve výši 1.728,- Kč,
obviněný M. K. společně s obviněným M. F.
14) v přesně nezjištěné době od 23:00 hod. dne 10. 3. 2007 do 22:10 hod. dne 12. 3. 2007 v Č. B., ulici Č. l., před domem č., po předchozí společné domluvě odcizili valníkový nákladní přívěs, zajištěný zabezpečovacím mechanismem, čímž způsobili poškozené společnosti C. L., a. s., odcizením škodu ve výši 70.000,- Kč,
15) dne 19. 3. 2007 v přesně nezjištěné době od 10:00 hod. do 11:50 hod. v Č. B., ulici S., po předchozí společné domluvě M. K. přelezl plot u domu, cihlou rozbil skleněnou dvojitou výplň kruhového okna vedle vstupních dveří, vnikl do domu a zde odcizil osobní počítač značky Lynx Expressms černé barvy, LCD monitor značky Neovo 15\" černé barvy, multifunkční tiskárnu značky Lexmark černostříbrné barvy, mobilní telefon značky Sony Ericsson K300i modrostříbrné barvy, s vloženou SIM kartou telefonního čísla, DVD přehrávač značky Sencor stříbrné barvy, nezjištěného typu a výrobního čísla a videopřehrávač značky LG stříbrné barvy, nezjištěného typu a výrobního čísla; při odchodu vyrazil vnitřní dveře v přízemí domu vedoucí k zadním dveřím do domu, zadní dveře si odemkl pomocí klíče zastrčeného v zámku z vnitřní stranya odcizené věci poté společně s M. F., který mezitím čekal venku, odnesli, čímž způsobili poškozené A. E., odcizením škodu ve výši 12.100,- Kč a poškozené M. V., poškozením škodu ve výši 5.500,- Kč,
16) v přesně nezjištěné době od 11:00 hod. dne 22. 3. 2007 do 11:00 hod. dne 23. 3. 2007 v Č. B., ulici L., po předchozí společné domluvě odstranili nezjištěným předmětem šrouby u petlice kovových vrat a vnikli do areálu autocampingu S., kde po násilném odstranění visacího zámku odcizili zde odstavený obytný přívěs vlastní výroby bílé barvy, čímž způsobili poškozenému sdružení O. t. s. S., Č. B., odcizením škodu ve výši 35.000,- Kč,
17) v přesně nezjištěné době od 23:30 hod. dne 25. 3. 2007 do 06:15 hod. dne 26. 3. 2007 v D. V. u Č. B., ulici N. K., po předchozí společné domluvě odcizili ze společných prostor v prvním patře penzionu 15 kusů froté ručníků, 1 kus dřevěné sochy ženy, 1 kus nefritové sošky Sfingy, 1 kus nefritové sošky Skarabea, 1 kus nefritové sošky velblouda, 1 kus nefritové sošky pyramidy, 1 kus sošky velblouda potaženého kůží, 1 kus sošky mořského koníka, 3 kusy skleniček z broušeného skla, kuchyňský nůž o délce 35 cm, elektrický gril, repliku kovového meče o délce 60 cm, dekorační svíčky, potraviny, alkoholické nápoje, batoh s jídelní soupravou, sportovní boty značky Head velikosti 40 a 4 kusy sportovních tašek, čímž způsobili poškozenému J. H., odcizením škodu ve výši 19.550,- Kč,
obviněný M. K. sám
19) v přesně nezjištěné době od 10:00 hod. dne 26. 3. 2007 do 08:00 hod. dne 28. 3. 2007 v Č. B., ulici Ž. č., vnikl otevřenou bránou do volně přístupného areálu společnosti Z. S., s. r .o., kde po násilném překonání visacího zámku s řetězem odcizil přívěsný vozík typu T 600 stříbrné barvy, čímž způsobil poškozenému Ing. Z. Z., odcizením škodu ve výši 15.000,- Kč.
Za to byl obviněný M. K. tímto rozsudkem odsouzen za trestné činy poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (bod 1 výroku rozsudku), podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. (bod 2 výroku rozsudku) a za sbíhající se trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., kterým byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 12. 2006, č. j. 4 T 108/2006-112, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 6. 2007, č. j. 23 To 206/2007-144, podle §187 odst. 2 tr. zák. za užití §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a deseti měsíců, přičemž podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu uloženého mu pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 12. 2006, č. j. 4 T 108/2006-112, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 6. 2007, č. j. 23 To 206/2007-144, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Dále byl obviněnému M. K. uložen za trestné činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 2 tr. zák., krádeže podle §247 odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci §257 odst. 1 tr. zák., podle §238 odst. 2 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen rovněž do věznice s ostrahou.
Týmž rozsudkem byla obviněnému K. podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným obchodním společnostem P. F., s. r. o., částku 18.350,- Kč, M., s. r. o., částku 8.000,- Kč a R. S. částku 2.300,- Kč. Dále pak byl obviněný M. K. spolu se spoluobviněným M. F. zavázán uhradit společně a nerozdílně poškozeným obchodní společnosti C. L., a. s., částku 70.000,- Kč, O. t. s. S. částku 35.000,- Kč a J. H. částku 19.550,- Kč.
Obchodní společnosti C. L., a. s., a M., s. r. o., byly pak se zbytky uplatněného a nepřiznaného nároku na náhradu škody odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
Pro skutek kvalifikovaný obžalobou jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. byl M. K. z důvodu dle ust. §226 písm. a) tr. ř. obžaloby zproštěn.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. K. odvolání, kterým s výjimkou výroku o vině pod bodem 6 napadl všechny ostatní výroky. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 18. 11. 2008 jeho odvolání zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť má za to, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, ač v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle jeho názoru totiž odvolací soud sice věcně přezkoumal jeho řádný opravný prostředek, ale jím vytýkané vady neodstranil.
Obviněný svým dovoláním napadá výrok o vině i trestu. Konkrétně soudům vytýká, že v případě skutku pod bodem 1 výroku byla jeho vina konstatována na podkladě výpovědi dlouhodobě drogově závislé svědkyně a spoluobviněného, který byl rovněž drogově závislý. Ten pak vypovídal tak, aby se sám vyvinil. Naopak nebylo přihlédnuto k výpovědi bývalé přítelkyně obviněného, ač ho s ní v době hlavního líčení již nepojil žádný citový vztah. Z těchto důvodů se domnívá, že jeho vina v tomto bodě obžaloby nebyla prokázána a tudíž mělo být rozhodnuto v jeho prospěch.
V případě skutku pod bodem 2 výroku, posouzeného jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., je dovolatel toho názoru, že se vůbec nejedná o trestný čin. Trestný čin podvodu totiž předpokládá úmysl pachatele způsobit škodu, zatímco v jeho případě nebylo prokázáno, že by úvěrovou smlouvu uzavíral v úmyslu poskytnutý úvěr nehradit. Navíc zde podle dovolatele chybí i materiální stránka trestného činu vzhledem k tomu, že uvedenou půjčku začal splácet, jakož i vzhledem k tomu, že zástupce poškozené společnosti svědek L. mu porušením svých povinností toto jednání de facto umožnil. Obviněný poukazuje v této souvislosti i na to, že se k předmětnému jednání v plném rozsahu doznal a s poškozenou společností se dohodnul na vyřešení celé záležitosti.
Další výhrady vznáší dovolatel vůči výrokům o vině pod body 14 - 17 a 19, neboť podle jeho přesvědčení nebyly opatřeny žádné důkazy, které by mohly vést k závěru, že se tohoto jednání dopustil. Obviněný byl podle soudů usvědčován výpovědí spoluobviněného F. Tu však obviněný považuje vzhledem ke kriminální minulosti i současnosti jmenovaného za spornou. Soudům dále vytýká, že při závěru o jeho vině těmito útoky přihlédly jednostranně k důkazům svědčícím v jeho neprospěch, ačkoliv měly k dispozici důkazy významu opačného (výpovědi svědků D., P., K., V. i výpověď samotného obviněného). Obviněný vyzdvihuje, že zatímco k útokům pod body 2 a 6 se v plném rozsahu doznal, odmítá však nést odpovědnost za jednání, jichž se nedopustil.
Konečně soudům vytýká, že trest, který mu byl uložen, je zcela neadekvátní, a porušuje zásadu účelnosti a hospodárnosti řízení. Účel trestu totiž podle něj může být splněn jen tehdy, je-li uložen trest spravedlivý a adekvátní společenské nebezpečnosti činu. Obviněný má za to, že společenská nebezpečnost jeho jednání rozhodně není tak vysoká, aby vyžadovala uložení trestu odnětí svobody v trvání 10 roků. Předchozí tresty odnětí svobody uložené mu v trvání 3 a 5 roků považuje z tohoto pohledu za dostatečné, takže trestní stíhání pro nyní posuzované jednání mělo být podle jeho názoru pro neúčelnost zastaveno.
V petitu svého dovolání s poukazem na shora uvedené důvody navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení krajského soudu zrušil (aniž by navrhl další postup ve věci).
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.
V úvodu svého vyjádření shrnuje námitky uplatňované dovolatelem s tím, že podle jejího názoru jde o stejné námitky, které odezněly v odvolání. Těmi se však podle ní dostatečně zabýval soud druhého stupně, jehož závěry považuje za logické a plně vycházející z obsahu provedeného dokazování. Navíc převážná část námitek dovolatele směřuje podle ní nikoli proti právnímu posouzení skutku, nýbrž zpochybňuje skutková zjištění jako taková, když v dovolání brojí proti způsobu hodnocení důkazů soudy. Dovozuje, že takové námitky však deklarované dovolací důvody nenaplňují.
Námitky o absenci podvodného úmyslu, resp. úmyslu způsobit škodu v případě skutku pod bodem 2 výroku byly podle jejího názoru pregnantně vyřešeny soudem druhého stupně, v tomto ohledu považuje dovolání za zjevně neopodstatněné. Obdobně nesdílí názor obviněného, že by jeho trestní stíhání pro uvedené skutky, které vyústilo v uložení přísného trestu odnětí svobody, mělo být vzhledem k dříve uloženým trestům zastaveno jako neúčelné.
Vzhledem k tomu, že v napadeném rozhodnutí nespatřuje žádnou vadu, kterou by bylo třeba napravit cestou dovolání, v závěru svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které svým obsahem naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V případě tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud vyzdvihuje, že lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Uvedené podmínky nesplňovala ta část námitek dovolatele, kterými zpochybňoval způsob, jakým soudy přistoupily k hodnocení jednotlivých důkazů, tj. snažil se jednotlivým důkazům přikládat jiný význam a na podkladě jejich odlišného hodnocení tak prosazoval vlastní verzi skutkového děje, podle které se skutků, které měly soudy za prokázané, ve skutečnosti nedopustil.
Nejvyšší soud k těmto námitkám při svém rozhodování nemohl přihlížet, neboť obviněný se jejich prostřednictvím domáhal změny soudy učiněných skutkových zjištění. Námitkami tohoto typu tak jednoznačně vybočoval z rámce deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. omezeného na přezkum právního posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. trest.).
Relevantní z pohledu uplatněného dovolacího důvodu pak shledal Nejvyšší soud pouze následující námitky dovolatele.
V případě skutku pod bodem 2 posouzeného soudy jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. brojil proti závěru, že se jej dopustil v úmyslu způsobit škodu, jak to uvedená skutková podstata předpokládá. Zdůrazňoval, že v době uzavírání smlouvy o půjčce měl v úmyslu ji splácet, což také zpočátku činil, přičemž současně řádně splácel další půjčku poskytnutou mu stejnou společností. Vyslovil dále pochybnosti o naplnění materiální stránky uvedeného trestného činu s přihlédnutím k tomu, že k tomuto jednání přispěl porušením svých povinností i zástupce společnosti P. F., s. r. o., svědek L., jakož i k tomu, že obviněný sám toto jednání doznal a pokusil se s příslušnou společností dohodnout na řešení celé záležitosti.
Nejvyšší soud ve vztahu k obviněným tvrzené absenci podvodného úmyslu poukazuje na výrok o vině pod bodem 2 rozsudku okresního soudu, který ve své skutkové větě obsahuje zjištění jednoznačně charakterizující podvodný úmysl obviněného včetně úmyslu způsobit společnosti P. F., s. r. o., škodu ve výši nesplacených splátek poskytnuté půjčky. Ze zmíněného výroku je možno poukázat na zjištění, podle nichž se obviněný dopustil činu „se záměrem získat pro sebe bezdůvodný majetkový prospěch a takto se obohatit, … jako účastníka smlouvy o půjčce uvedl nepravdivě svoji bývalou manželku, která o uzavření smlouvy nevěděla, … ze smlouvy (půjčky) uhradil pouze částku 1.650,- Kč, zatímco ostatní hotovost ve výši 18.350,- Kč si ponechal pro svou potřebu, čímž způsobil shora uvedené společnosti škodu v této výši“.
Tato zjištění jsou pak v odůvodnění rozsudku okresního soudu (viz str. 21) podpořena i přesvědčivou argumentací. Poukazuje se zde na to, že obviněný neměl v té době stálý příjem, nehradil řádně výživné a neplnil ani povinnosti vyplývající z předchozí smlouvy o půjčce uzavřené se stejnou společností. Proto také uhradil jen úvodní splátku a další již ne. Podvodný úmysl obviněného je zřejmý i z toho, že smlouvu o půjčce uzavřel na jméno bývalé manželky, aniž by ji o tom informoval.
K dalším námitkám obviněného, že spáchání činu bylo usnadněno i lehkovážným přístupem pracovníka společnosti poskytující půjčky L., a že se pokoušel vést jednání o dodatečnou úhradu způsobené škody s poškozenou společností, Nejvyšší soud uzavřel, že tyto mají své opodstatnění. Lze je totiž považovat za okolnosti částečně snižující stupeň nebezpečnosti činu obviněného pro společnost (§3 odst. 4 tr. zák.), rozhodně ne však v míře, která by činila tento stupeň nižší než nepatrný (§3 odst. 2 tr. zák.). Nelze totiž současně přehlížet, že uvedený skutek je na druhé straně charakterizován i skutečnostmi, které stupeň jeho nebezpečnosti pro společnost zvyšují – např. zneužitím osobních údajů bývalé manželky a i tím, že se v minulosti obviněný dopustil opakované majetkové trestné činnosti, přičemž odpykané tresty na něj zjevně neměly očekávaný výchovný dopad.
Pokud jde o další námitku obviněného, zpochybňující účel trestu odnětí svobody, který mu byl uložen s tím, že předcházející tresty lze považovat za dostatečné, nutno především zdůraznit, že taková námitka neodpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jinému dovolacímu důvodu, které jsou taxativně vyjmenovány v ust. §265b tr. ř. Podle uvedeného dovolacího důvodu lze trest napadat pouze v případě, že by byl obviněnému uložen trest, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Údajnou nepřiměřenost (a tím spíše neúčelnost) uloženého trestu ve smyslu ust. §31 až 34 tr. zák. prostřednictvím tohoto důvodu napadat nelze (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nad rámec této formální překážky však Nejvyšší soud uvádí, že obviněný tuto námitku uplatnil již v rámci odvolacího řízení a krajský soud se s ní přesvědčivě vypořádal (viz str. 11-12 odůvodnění usnesení). Nejvyšší soud se s argumentací krajského soudu ztotožnil. Obviněný je mnohonásobným recidivistou, kterého předchozí uložené tresty nemotivovaly k tomu, aby vedl řádný život, naopak v trestné činnosti pokračoval nedlouho po propuštění z posledního výkonu trestu, přičemž závažnost a rozsah jeho trestné činnosti spíše graduje. V takovém případě ustupuje výchovná funkce trestu do pozadí a musí být upřednostněna funkce ochrany společnosti projevující se uložením přísného trestu.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Pokud šlo o tento dovolací důvod, obviněný uplatnil jeho druhou alternativu, tj. že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v §265b písm. a) až k) tr. ř. Stanovisko dovolacího soudu k naplnění tohoto dovolacího důvodu se tudíž odvíjelo od shora rozvedeného negativního stanoviska k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného M. K. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. dubna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr