ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.40.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 40/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. února 2009 o dovolání podaném V. L., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci sp. zn. 31 To 181/2008 ze dne 18. 6. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 2 T 185/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jablonci nad Nisou sp. zn. 2 T 185/2004 ze dne 4. 10. 2006 byl dovolatel uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §223 trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců s tím, že jeho výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu osmnácti měsíců. Bylo též rozhodnuto o vzneseném nároku na náhradu škody.
V předmětné věci podal V. L. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením sp. zn. 31 To 181/2008 ze dne 18. 6. 2008 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu zákazu činnosti, když jinak jej ponechal beze změn.
Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal V. L. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že napadené rozhodnutí pokládá za nesprávné, když soudy hodnotily ve věci provedené důkazy pouze v jeho neprospěch. V této souvislosti poukázal na tendenční šetření policie, výhrady vznesl i proti znaleckému posudku z oboru silniční dopravy a závěrům znalce z něj vzešlých i proti výpovědím poškozeného a označených svědků. Takto uvedl, že bylo uvěřeno tvrzení poškozeného a nikoli jemu, když namítá, že jel opačným směrem, než jak uvedly soudy, a příčinou pádu poškozeného bylo to, že ten nezvládl řízení motocyklu a pokud by ten brzdil, nemusel motocykl položit na zem. Uvedl, že neměl žádný důvod couvat a tvrzení poškozeného při popisu nehody je nelogické. Závěry znalce pak podle jeho názoru neodpovídají zjištěným skutečnostem a naznačil, že poškozenému při jeho výpovědích šlo o úhradu škody z dovolatelovy pojistky. Proto také navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci „a vynesl rozsudek, kterým mně zprostí obžaloby ve věci samé“.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že z rekapitulace dovolatelem vznesených námitek je zjevné, že nevznáší jedinou, kterou by vytýkal nesoulad skutkových zjištění rozvedených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků trestného činu ublížení na zdraví podle §223 tr. zák., příp. nesprávnost jiného hmotně právního posouzení věci. Dovolatel pouze vede vlastní velmi detailní hodnocení provedených důkazů a prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle které bylo jedinou příčinou dopravní nehody jednání poškozeného. Odmítá učiněná skutková zjištění tak, jak k nim dospěly soudy a tedy ta, podle kterých při odbočování couváním vlevo mimo vozovku nedal přednost v jízdě protijedoucímu motocyklistovi, čímž porušil ustanovení §4 písm. b) a §21 odst. 5 zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, když toto jeho jednání bylo vlastní příčinou dopravní nehody. Protože uvedené námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, deklarovanému dovolacímu důvodu (ani žádnému jinému) obsahově neodpovídají. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění soudy s tím, že popsaného trestného činu se nedopustil a soudy provedené důkazy nehodnotily ve všech souvislostech a také jednostranně v jeho neprospěch. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily výpovědi poškozeného, když tato plně koresponduje se závěry znaleckého posudku z oboru silniční dopravy doplněného příslušnou výpovědí znalce. Ten v podaném znaleckém posudku jednoznačně dovodil, že popis zmíněné dopravní nehody udávaný dovolatelem je technicky nepřijatelný, když naopak popis nehody poškozeným plně odpovídá zjištěným skutečnostem, když počínání poškozeného v kritické chvíli označil jako nejlepší možný. Přitom se soudy zabývaly i námitkami dovolatele stran čerpání pohonných hmot i vyhotovenými zprávami o zranění poškozeného. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu i rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu České republiky nezbylo, než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka