ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.406.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 406/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. dubna 2009 o dovolání podaném A. N. T., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 6 To 295/2008 ze dne 6. 8. 2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 15/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 3 T 15/2008 ze dne 5. 5. 2008 byl dovolatel uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) trestního zákona (dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedený trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvanácti měsíců. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen také trest vyhoštění na dobu 1 roku.
O odvolání A. N. T. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Městský soud v Praze, usnesením pod sp. zn. 6 To 295/2008 ze dne 6. 8. 2008 tak, že jej dle §256 trestního řádu (dále jen tr. ř.) zamítl.
Proti tomuto rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze podal A. N. T. dovolání, a to včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v §256b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že oba soudy dospěly k názoru, že mařil výkon úředního rozhodnutí, neboť se zdržoval na území České republiky bez řádného povolení k pobytu. S tímto závěrem nelze dle dovolatele souhlasit, pokud mu byl opakovaně udělován výjezdní příkaz. Tak mu byl na našem území udělen přechodný pobyt, který uděluje Policie České republiky z moci úřední. Pro posuzovanou trestní věc dovolatele je rozhodná ta skutečnost, že mu Policie České republiky, po skončení platnosti posledního výjezdního příkazu uděleného v roce 2007, vystavila dne 20. 2. 2008 výjezdní příkaz, a to s ohledem na jeho zdravotní stav, neboť v tomto mezidobí dovolateli jeho zdravotní stav neumožňoval se osobně dostavit na Policii České republiky. Proto po odpadnutí této překážky policie postupovala dle příslušných zákonných ustanovení a tento příkaz mu udělila. Oba dva nalézací soudy dospěly k chybnému závěru, že po tuto dobu se dovolatel neoprávněně zdržoval na území České republiky, a proto měl naplnit skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. Výjezdní příkaz dle §50 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, opravňuje cizince k přechodnému pobytu na území naší republiky po dobu, která je nezbytná k provedení neodkladných úkonů a k vycestování z našeho území. Jestliže zdravotní stav cizince neumožňuje jeho vycestování z území naší republiky, pak je postupováno dle §50 odst. 1 citovaného zákona. Pokud policie dospěla k závěru, že předložená lékařská zpráva ze dne 1. 10. 2007 byla dostatečným důvodem právě pro udělení výjezdního příkazu ze dne 20. 2. 2008, nelze polemizovat s tím, že tato zpráva byla účelová. S ohledem na výše uvedené, nelze dle dovolatele dospět k závěru, že se dopustil trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí dle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. Z těchto důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) „dovolání vyhověl z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 5. 2008, č.j. 3 T 15/2008-84. Podle §265k odst. 2 trestního řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 trestního řádu, aby Obvodnímu soudu pro Prahu 10 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a současně souhlasí, aby tak učinil v neveřejném zasedání (§265r odst. 1 písm. a) trestního řádu).“
K takto podanému dovolání se vyjádřil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). Uvedl, že uplatněné námitky v podstatě odpovídají deklarovanému dovolacímu důvodu, nepovažuje je však za důvodné. Skutek je v tzv. skutkové větě vymezen tak, že doba jeho spáchání je fakticky omezena na den 3. 2. 2008 a s ohledem na toto časové vymezení se stávají námitky dovolatele bezpředmětnými. Ze skutkových zjištění rozvedených v odůvodnění odvolacího soudu vyplývá, že dovolateli T. byly sice po 12. 8. 2005 opakovaně vydávány výjezdní příkazy, před datem spáchání skutku mu však byl naposledy udělen výjezdní příkaz opravňující ho k pobytu na území republiky do 30. 9. 2007. Po tomto datu, a tedy i v den 3. 2. 2008, se zdržoval na území republiky neoprávněně a mařil tak výkon pravomocného a vykonatelného správního rozhodnutí o správním vyhoštění. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné, přičemž souhlasil, aby tak učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, s jehož konáním souhlasil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí.
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a tedy je nezbytné posoudit, zda uplatněný dovolací důvod i v dané věci je tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání skutkových zjištění, pokud tato jsou do té míry úplná, že z nich lze vyvodit při rozumné a logické interpretaci adekvátní právní závěry (právně kvalifikovat, o který trestný čin jde). Skutkový stav je takto při rozhodování soudů hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Dovolání tedy nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily důkazy, jak postupovaly při provádění důkazů, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů atd.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku má dovolatel za to, že pokud mu byly opakovaně udělovány výjezdní příkazy a to od 23. 8. 2007 do 21. 9. 2007, od 24. 9. 2007 do 30. 9. 2007, od 20. 2. 2008 do 20. 3. 2008, od 23. 4. 2008 do 22. 5. 2008, od 28. 5. 2008 do 26. 6. 2008 (s tím, že jeho zdravotní stav mu neumožnil vycestování), nemařil výkon úředního rozhodnutí ve smyslu ustanovení §171 odst. 1 písm. b) tr. zák.,a k takovémuto právnímu posouzení jeho věci měly dospět i oba soudy. Pokud policie totiž dospěla k závěru, že předložená lékařská zpráva ze dne 1. 10. 2007 byla dostatečným důvodem právě pro udělení výjezdního příkazu ze dne 20. 2. 2008, nelze polemizovat s tím, že tato zpráva byla účelová. Odvolací soud se však ohledně lékařských zpráv vyjádřil přesvědčivě v odůvodnění svého (citovaného) rozhodnutí v rámci kterého uvedl, že lékařská zpráva ze dne 1. 10. 2007, podle níž má dovolatel být údajně léčený pro onemocnění pohybového aparátu, které mu znemožňuje setrvávat ve vynucených polohách, včetně cestování dopravními prostředky, je vydána pouze na základě anamnestických údajů, není výsledkem současného odborného vyšetření zdravotního stavu dovolatele (na oddělení RTG, chirurgie, neurologie apod.). Dovolatel dále předkládal zdravotní zprávy, které opakovaně v roce 2008 vyhotovoval praktický lékař se sídlem v T., tyto lékařské zprávy jsou formulovány značně obecně, dovolatel je hlášen k trvalému pobytu v P., v T. není ani zaměstnán. Odvolací soud hodnotil tyto lékařské zprávy jako značně nevěrohodné, dovolatel údajně ze zdravotních důvodů nemůže cestovat dopravními prostředky, přitom dle svého vlastního vyjádření jezdil do T. automobilem a dne 3. 2. 2008 byl zadržen při dopravním přestupku jako řidič automobilu. Co se týče námitky, že předmětný skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí dle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák., jde sice o námitku právně relevantní, spadající pod deklarovaný dovolací důvod, ale současně zjevně neopodstatněnou. S takto vedenou námitkou se i odvolací soud řádně vyrovnal a vysvětlil, proč byl v předmětném skutku spatřován označený trestný čin. Výjezdní příkaz dle §50 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky je doklad, který uděluje policie z moci úřední po zrušení platnosti víza, po zamítnutí žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu, pokud uplynula platnost víza, po zrušení nebo zániku platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, po zrušení přechodného pobytu občanu E. u., zrušení platnosti průkazu o pobytu rodinného příslušníka občana E. u., po ukončení přechodného pobytu na území nebo v tranzitním prostoru mezinárodního letiště, k němuž se vízum nevyžaduje, po ukončení poskytování ochrany na území podle zvláštního právního předpisu, nebo při správním vyhoštění. Dle §50 odst. 3 citovaného zákona, výjezdní příkaz opravňuje cizince k přechodnému pobytu na území po dobu, která je nezbytná k provedení neodkladných úkonů, a k vycestování z území. Výjezdní příkaz má tvar štítku, který policie, ministerstvo nebo M. z. v. vyznačí do cestovního dokladu, platnost tohoto dokladu je přesně stanovena. Dovolatel měl udělen výjezdní příkaz na dobu od 24. 9. 2007 do 30. 9. 2007, poté až od 20. 2. 2008 do 20. 3. 2008. Jelikož mu bylo uloženo správní vyhoštění s dobou platnosti na 3 roky a k vycestování z území České republiky mu byla citovaným rozhodnutím stanovena lhůta do 12. 8. 2005, v rozhodný den, tedy 3. 2. 2008, neexistoval žádný právní důvod, na jehož základě by se dovolatel zdržoval na území České republiky oprávněně. Dovolatel nemá na území České republiky povolený pobyt, azylové řízení bylo pravomocně skončeno dne 2. 7. 2007 rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, kterým bylo potvrzeno odmítnutí kasační stížnosti dovolatele. Rozhodnutím Policie České republiky ze dne 30. 11. 2007, které nabylo právní moci dne 27. 12. 2007, bylo zastaveno řízení o žádosti dovolatele o povolení k trvalému pobytu na území České republiky. S ohledem na uvedené, tak soud prvního stupně a následně i soud odvolací, zcela správně označený skutek posoudily jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí dle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák.
S poukazem na uvedené pak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. dubna 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka