ECLI:CZ:NS:2009:3.TDO.80.2009.1
sp. zn. 3 Tdo 80/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2009 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného I. J., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 5 To 557/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 117/2008, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 5 To 557/2008, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. 5 T 117/2008, zrušují .
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. 5 T 117/2008, byla věc obviněného I. J. postoupena Ú. m. č. B.-B. k projednání přestupku podle §222 odst. 2 tr. ř. Obviněný se měl dle návrhu na potrestání dopustit trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák, tak jak je popsáno ve výrokové části usnesení.
Proti usnesení soudu prvního stupně podala státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně stížnost, o které rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 5 To 557/2008, jímž tuto stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného, přičemž uplatněnými dovolacími důvody byly důvody uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. f), l) tr. ř.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku dovolatelka uvedla, že rozhodnutím stížnostního soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoli v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť rozhodnutím soudu prvního stupně bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, čímž byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Na začátku svého odůvodnění dovolatelka připomněla, že výrok rozhodnutí soudu prvního stupně neodpovídá dikci ustanovení §222 odst. 2 tr. ř. K odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně uvedla, že nebylo namítáno hodnocení důkazů, nešlo tedy o zjišťování skutečného stavu věci, nýbrž o právní posouzení zjištěných skutkových okolností a rozhodnutí, zda tyto okolnosti naplňují či nenaplňují znaky skutkové podstaty trestného činu podle §201 odst. 1 tr. zák. Při právním posouzení skutku však nelze akceptovat žádnou zásadu volného posouzení či právní libovůle, jak učinil stížnostní soud. Soud prvního stupně vystavěl své rozhodnutí především na zpochybnění validity údajů dechové zkoušky na přítomnost alkoholu v krvi. Při hodnocení znaku „stav vylučující způsobilost“ však nelze vycházet pouze z izolovaného výsledku dechové zkoušky a zpochybnění její vypovídací hodnoty, nýbrž je třeba brát v úvahu všechna učiněná skutková zjištění, čili výsledek opakované dechové zkoušky i vnější příznaky nezpůsobilosti obviněného k řízení motorového vozidla, které v době činu pozorovali dva policisté. Tato další zjištění, svědčící pro naplnění předmětného znaku skutkové podstaty trestného činu podle §201 odst. 1 tr. zák., nemůže zvrátit ani poukaz stížnostního soudu na nepřesnost výsledků měření přístrojem Dräger – i při udávané extrémní toleranci ± 1 ‰ by stále obviněný v době činu měl minimální hladinu alkoholu v krvi 1,2 ‰, čili hladinu obecně jej vylučující z řízení motorového vozidla. Závěr soudu prvního stupně, že bez provedení odběru krve obviněnému a jejího rozboru nelze konstatovat naplnění znaku „stav vylučující způsobilost“, se tak dostává do extrémního nesouladu s reálnými výsledky dokazování a z nich plynoucím skutečným stavem věci. V této souvislosti dovolatelka poukázala na dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 5 Tz 202/99 a sp. zn. 3 Tdo 1215/2007.
S ohledem na výše uvedené pak dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 5 To 557/2008, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. 5 T 117/2008, zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc přikázal Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Do dnešního dne Nejvyšší soud neobdržel písemné vyjádření obviněného k dovolání.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné posoudit, zda uplatněné dovolací důvody v dané věci jsou těmi, které lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, když bez jejich existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvodem dovolání podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý ze shora uvedených dovolacích důvodů.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, ačkoliv pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky. Tento dovolací důvod lze spatřovat např. v tom, že soud druhého stupně rozhodl o postoupení věci jinému orgánu k rozhodnutí o přestupku, jiném správním deliktu či kárném provinění, přestože se jedná o trestný čin, nebo že v době rozhodování odvolacího soudu nelze již takové jednání jako přestupek, jiný správní delikt či kárné provinění projednat, neboť uplynula zákonná lhůta (např. §20 zákona o přestupcích č. 200/1990 Sb.), a proto měl soud obžalovaného zprostit obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř.
S ohledem na výše uvedený obsah dovolacích důvodů je zřejmé, že dovolatelka uplatnila dovolání právně relevantně. Nejvyšší soud tak přezkoumal zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí a dospěl k následujícím závěrům.
Obecně lze konstatovat, že pro posouzení skutku jako trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. postačí, bude-li obsah alkoholu v krvi řidiče stanoven v určitém rozmezí, pokud spodní hranice tohoto rozmezí překročí hodnotu 1 ‰, neboť dle poznatků lékařské vědy není žádný, byť nadprůměrně disponovaný řidič, schopen s takovým množstvím alkoholu v krvi bezpečně řídit motorové vozidlo. V takovém případě je vždy vyloučena způsobilost řidiče řídit motorové vozidlo. Na druhou stranu, pokud by byla hladina alkoholu v krvi nižší než 1 ‰, nelze bez dalšího vyvodit závěr, že řidič se nenacházel ve stavu vylučujícím způsobilost. Nejvyšší soud připomíná, že každé ovlivnění alkoholem snižuje způsobilost řidiče k řízení motorového vozidla, jelikož řidič není schopen správných a včasných vjemů a pohotových reakcí na situace vznikající v dopravním provozu. Stav vylučující způsobilost je tak třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat. Vždy proto bude nutno provést další důkazy, jako např. svědecké výpovědi spolujezdců, zasahujících policistů, lékařů a dalších osob, které mohou podat informace o chování řidiče, o způsobu jeho jízdy. Bude pak věcí soudu v rámci volného hodnocení důkazů, aby zvážil, k jak významnému snížení řidičových schopností došlo a zda byl či nebyl schopen bezpečně řídit motorové vozidlo.
Jak plyne z důkazů, které provedl soud prvního stupně (opakovaná dechová zkouška, výpověď zasahujícího policisty), obviněný nebyl způsobilý bezpečně řídit motorové vozidlo. Jestliže obviněný přesto vědomě vykonával tuto činnost, při které by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, a to ve stavu vylučujícím jeho způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, naplnil svým jednáním všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. Pokud bychom vzali závěry soudu prvního stupně do důsledků, znamenalo by to pro všechny řidiče, kteří se podrobí dechové zkoušce s pozitivním výsledkem a následně odmítnou odborné lékařské vyšetření zjišťující obsah alkoholu v krvi, beztrestnost. Neexistence výsledku krevní zkoušky na množství alkoholu v krvi (za situace, kdy se obviněný v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími z §5 odst. 1 písm. f/ zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, odmítl podrobit odběru krve) však zásadně nebrání tomu, aby mohl být jinými důkazy zjištěn stav nezpůsobilosti k řízení motorového vozidla. Taktéž není možné bez dalšího odmítnout důkazní význam výsledku dechové zkoušky na alkohol. I když je dechová zkouška považována pouze za orientační a dosavadní soudní praxe její výsledek pokládá za toliko podpůrný důkaz, nelze ji v určitých případech zcela ignorovat. To platí především za situace, kdy byla dechová zkouška provedena přístrojem, který umožňuje určitou kvantifikaci zkonzumovaného alkoholu a zaznamenání tohoto údaje, a jehož míra nepřesnosti neznehodnocuje výsledek zkoušky natolik, aby po jeho srovnání se skutečnostmi vyplývajícími z ostatních důkazů nebylo možné učinit spolehlivý závěr o stupni ovlivnění alkoholem. Z čehož vyplývá, že výsledek dechové zkoušky nelze odmítnout jen z toho důvodu, že přístroj (Dräger) je zatížen určitou nepřesností, pokud výsledek odpovídá ostatním důkazům (opakovaná dechová zkouška, výpověď zasahujícího policisty, výpověď soudního znalce). K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že znalec z oboru soudního lékařství nemůže mít požadovanou odbornost na posuzování míry přesnosti zmíněného a dnes běžně používaného přístroje, takovou odbornost a kompetenci má ústav či znalec, zabývající se zkoumáním oné míry přesnosti a stability kvality získávaných údajů z hlediska fyzikálně či chemicky technického (atest). Trestní stíhání obviněného pro zmiňovaný trestný čin není vyloučeno, nepodařilo-li se objektivně zjistit přesné množství alkoholu v krvi řidiče. Ustanovení §201 odst. 1 tr. zák. totiž podmiňuje trestní odpovědnost stavem vylučujícím způsobilost k výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při kterých by mohl pachatel ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Na takový stav lze sice usuzovat především z množství alkoholu v krvi řidiče, ale není-li tento údaj k dispozici, je namístě stav vylučující způsobilost vyvodit ze souhrnu ostatních okolností, jak bylo opakovaně naznačeno výše.
V projednávané věci však soudy nepřisuzovaly větší význam tomu, že podle svědeckých výpovědí jevil obviněný zjevné známky požití alkoholu, vůbec v této souvislosti nehodnotily výsledek opakované dechové zkoušky s větším časovým odstupem. Naopak se zaměřily v podstatě na to, že přístroj na měření alkoholu v dechu Dräger může vykazovat odchylky. I kdyby se Nejvyšší soud ztotožnil se závěrem stížnostního soudu, že odchylka v měření činí ± 1 ‰, stále by hladina alkoholu v krvi obviněného dosahovala 1,2 ‰, což je taková hladina alkoholu, která vždy vylučuje způsobilost k výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Touto otázkou se však stížnostní soud vůbec nezabýval.
Skutkový základ, který měly soudy obou stupňů k dispozici, nedovoloval právní závěr, že jednání obviněného není trestným činem podle §201 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud tak obě vadná usnesení zrušil a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud přitom zohlednil posílení apelačního principu v trestním řízení s přihlédnutím k nevelkému rozsahu potřebného dokazování.
V rámci nového projednání věci bude muset Krajský soud v Brně zjistit, zda se obviněný v inkriminovanou dobu nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla a znovu posoudit, zda se obviněný dopustil trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. či nikoli. V novém řízení bude soud povinen postupovat v souladu s právním názorem, který k projednávaným právním otázkám vyslovil Nejvyšší soud.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo o zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání věci rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka
Vypracoval:
JUDr. Pavel Šilhavecký