ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.1036.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 1036/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce V. a k. N., a.s., proti žalovanému N., a.s., zastoupenému advokátem, o zaplacení 24.514,- Kč, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 4 C 30/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. listopadu 2006, č.j. 20 Co 393/2006-83, takto:
Dovolání žalovaného se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Náchodě rozsudkem ze dne 23. června 2006, č.j. 4 C 30/2005-70, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci v zákonné lhůtě částku 24.514,- Kč (výrok I.). Současně rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.459,50 Kč (výrok II.). Žalobce uplatnil nárok na zaplacení částky 24.514,- Kč z titulu úhrady ceny za odvod odpadních vod z pozemků žalovaného veřejnou kanalizací
na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 14. 5. 2004. Platba se týkala období od 1. 12. 2003 do 15. 8. 2004. Námitku žalovaného, že tento nárok žalobce zanikl započtením vzájemné pohledávky žalovaného z důvodu bezdůvodného obohacení žalobce tím, že žalobce užívá vodovodní řad ležící pod povrchem pozemku žalovaného, a to bez právního důvodu, nepovažoval soud prvního stupně za opodstatněnou. Dovodil, že skutečnost, že žalobce užívá pozemek žalovaného tak, že pod povrchem pozemku vede část svého vodovodního potrubí, nelze pojmově podřadit pod žádnou
ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Žalovaný by mohl žádat pouze jednorázovou náhradu podle ustanovení §7 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., a to pouze do 6 měsíců ode dne vzniku práva na náhradu, přičemž žalovaný tuto náhradu neuplatnil.
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalovaného potvrdil rozsudek soud prvního stupně (výrok I.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a z nich vyvozenými právními závěry. Vycházel ze zjištění, že mezi účastníky bylo nesporné, že nárok žalobce vůči žalovanému uplatněný v tomto řízení vznikl. Spor byl pouze o to, zda tento nárok zanikl započtením vzájemné pohledávky žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení. Odvolací soud dovodil, že pomine-li se případný možný závěr, že současný stav, kdy žalobce užívá vodovodní řad i pod povrchem pozemku žalovaného již mnoho let bezúplatně, je výsledkem konkludentním způsobem uzavřené dohody, nelze ani jinak považovat vzájemnou pohledávku žalovaného za žalobcem za důvodnou. Aby bylo možné nějaké plnění majetkového charakteru považovat za bezdůvodné obohacení, musí být splněn zákonný požadavek, aby toto bezdůvodné obohacení vzniklo na úkor jiného. Jde-li o případ, kdy někdo užívá bez právního důvodu majetek jiného, musí být pro vznik bezdůvodného obohacení a jeho vydání splněna podmínka, že vlastník tohoto majetku jej neužíval, a to právě proto, že jej užíval někdo jiný. V projednávané věci je ale situace jiná. Vodovodní řad, který je položen pod pozemkem, který vlastní žalovaný, je ve smyslu ustanovení §55 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, vodním dílem. Jedná se o potrubí nacházející se v určité hloubce pod povrchem pozemku žalovaného a žalovanému toto vodní dílo nebrání v tom, aby mohl pozemek – jeho povrch, částečně i pod povrchem a zcela nad povrchem – užívat. Vlastník pozemku dokonce ani nemusí vědět, že pod povrchem jeho pozemku se takové vodní dílo nachází a může pozemek užívat, samozřejmě s určitým omezením plynoucím z existence této stavby. Vodovod jako vodní dílo je i chráněn, když podle ustanovení §23 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, se vymezuje ochranné pásmo vodovodních řadů, a to v rozsahu uvedeném v odst. 3 tohoto ustanovení. V ustanovení §58 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb. se dále stanoví, že vzniká-li majiteli pozemku v důsledku vymezeného či stanoveného ochranného pásma, a to v důsledku zákazu některých staveb či činností, nějaká majetková újma, má vlastník pozemku nárok na náhradu této majetkové újmy vzniklé mu uvedeným zákazem nebo omezením, a nedojde-li mezi vlastníkem pozemků a vlastníkem vodního díla k dohodě o výši náhrady, rozhodne o její výši soud. Odvolací soud uzavřel, že žalobce sice využívá pozemek žalovaného tím, že pod jeho povrchem má umístěnou část vodního díla – vodovodního řadu, nelze ale dospět k závěru, že tímto způsobem vzniká žalobci bezdůvodné obohacení na úkor žalovaného. Žalovaný svůj pozemek může běžně užívat, a pokud je v tomto směru omezen v důsledku existence ochranného pásma tak, že v tomto pásmu nesmí provádět určité činnosti či budovat stavby, pak – pokud mu tímto vzniká nějaká majetková újma – může pouze v tomto směru uplatňovat náhradu této újmy na vlastníku vodního díla. To je ovšem úplně jiný nárok, než jaký žalovaný započítal na nárok žalobce. Pohledávku, kterou by bylo možno podřadit pod ustanovení §451 a násl. obč. zák., žalovaný vůči žalobci neměl, a tedy neměl, co by proti pohledávce uplatněné žalobcem v tomto řízení mohl započítat. K tomu odvolací soud dodal, že ustanovení §7 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb. zakládá vlastníku ještě další, jiný nárok spojený s následky vstupu či umisťování tabulek vyznačujících polohu vodovodu na pozemku.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 1 písm. b) o.s.ř. Zásadní právní význam spatřuje ve věci posouzení vzniku bezdůvodného obohacení, a to v tom smyslu, zda je nutné pro vznik bezdůvodného obohacení, aby obohacení jednoho subjektu na úkor druhého dosavadního subjektu dosahovalo určité intenzity, či zda stačí jakékoli obohacení obohacujícího se subjektu na úkor vlastníka věci. Namítá zejména, že bezdůvodným obohacením je mimo jiné plnění bez právního důvodu jako quasidelikt. Žalobci se od žalovaného dostává plnění tím, že užívá pozemek žalovaného položeným vodovodním řadem na tomto pozemku. Mezi žalobcem a žalovaným neexistuje právní důvod, který by žalobci zakládal právo na užívání pozemku žalovaného. Mezi žalobcem a žalovaným nebyla nikdy uzavřena smlouva o věcném břemeni či jiná smlouva, která by byla žalobci právním titulem k užívání pozemku žalovaného. Žalobci nesvědčí ani žádný zákonný důvod k užívání tohoto pozemku. Platná právní úprava nezakládá ex lege věcné břemeno či jiné omezení vlastnického práva pro výše uvedenou situaci. Předmětné potrubí neslouží jen a pouze ve prospěch žalovaného, ale přivádí pitnou a užitkovou vodu pro více subjektů, a to za úplatu. Z uvedených důvodů se žalobce
na úkor žalovaného bezdůvodně obohacuje. Žalobce navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písmeno a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písmeno b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písmeno c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto
o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jelikož dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto
ve věci samé o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč (ale současně převyšujícím 20. 000 Kč), je pro posouzení přípustnosti dovolání v prvé řadě podstatné, zda věc,
o které bylo rozhodnuto, je věcí obchodní či nikoli.
Podle obsahu spisu bylo předmětem řízení, jak byl vymezen tvrzeními žalobce
o skutkových okolnostech týkajících se věci, zaplacení úhrady za plnění ze smlouvy
o dodávce vody a odvodu odpadních vod uzavřené mezi účastníky dne 14. 5. 2004 „podle §409 a dalších obchodního zákoníku č. 513/91 Sb.“ Tento žalobcem tvrzený závazkový vztah účastníků je vzhledem k okolnostem, době jeho vzniku a povaze stran (oba účastníci jsou podnikateli ve smyslu §2 odst. 2 obch. zák.) vztahem vzniklým
při podnikatelské činnosti účastníků a z procesního hlediska tudíž jde o věc obchodní.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo v obchodní věci rozhodnuto
o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, jedná se ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné. Dovolací soud se proto již nezabýval řešením otázky případného splnění dalších podmínek přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Jelikož dovolání žalobce není ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. s tím, že žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly a žalobce v něm byl bezúspěšný.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. února 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu