ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.1452.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 1452/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka v právní věci žalobce F. V., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) I. K., zastoupené advokátem, a 2) J. H., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 53/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2008, č. j. 53 Co 206/2008-150, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. října 2008, č. j. 53 Co 206/2008-150, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. ledna 2008, č. j.
27 C 53/2007-112, jímž byla žaloba o určení neplatnosti označené kupní smlouvy
pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení ve smyslu §80 písm. c) o. s. ř. zamítnuta a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, odvolání
1. žalované odmítl a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Výrok, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé potvrzen, napadl žalobce dovoláním.
Toto dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., když otázku existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení podle ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 1996, sp. zn. II Odon 50/96, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 5/1996 na str. 113, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2003, sp. zn. 21 Cdo 58/2003, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2, ročník 2004, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2147/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 68/2001). Dovolání žalobce bylo proto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a ostatním účastníkům žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. dubna 2009
JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.
předsedkyně senátu