ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.1900.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 1900/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce H. G., s.r.o., zastoupeného advokátem, proti žalované O. V., zastoupené advokátem, o určení neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7C 284/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2007, č.j. 31 Co 375/2007-93, takto:
I. Dovolání žalobce proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne
27. listopadu 2007, č.j. 31 Co 375/2007-93, se zamítá.
II. Dovolání žalobce proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku se odmítá.
III. Žalobce je povinen na náhradě nákladů dovolacího řízení žalované zaplatit jejímu zástupci, advokátu, částku 12.257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha – západ rozsudkem ze dne 26. dubna 2007, č.j.
7 C 284/2006-36, určil, že žalobce je nájemcem pozemku parc. č. 417/16 o rozloze 1.744 m2, zapsaného v katastru nemovitostí na LV č. 10001, vedeného Katastrálním úřadem pro S. k., katastrální pracoviště P. – z., který užívá na základě nájemní smlouvy uzavřené se žalovanou dne 30. srpna 1999. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. listopadu 2007, č.j. 31 Co 375/2007-93, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na uvedené určení zamítl (výrok I.) Rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.). Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 30. srpna 1999 uzavřena nájemní smlouva o nájmu uvedeného pozemku, včetně příjezdové komunikace, sjednaného
na dobu určitou do 31. srpna 2049. Žalovaná tuto smlouvu vypověděla dne 28. června 2006, a to k 31. prosinci 2006, a poté (již po rozhodnutí soudu prvního stupně) dne
17. července 2007 (převzaté žalobkyní dne 9. srpna 2007). Důvodem odstoupení
od předmětné nájemní smlouvy uvedeného na posledním místě je skutečnost, že žalobce dopisem ze dne 1. června 2006 oznámil žalované, že přenechal (v rozporu s článkem VIII. odst. 2 nájemní smlouvy) část dotčeného pozemku do podnájmu společnosti B. C., s.r.o., aniž by si předem vyžádal souhlas pronajímatele.
Na základě provedeného dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel zmíněnou podnájemní smlouvu bez předchozího souhlasu žalované. Podle článku VIII. odst. 2 nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky nájemce není oprávněn dát do podnájmu předmětný pozemek nebo jeho část bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele; nevyžádání si tohoto souhlasu zakládá právo pronajímatele odstoupit od smlouvy. Odvolací soud odkázal na ustanovení §666 občanského zákoníku, podle něhož je nájemce oprávněn dát pronajatou věc do podnájmu, nestanoví-li smlouva jinak (odst. 1). Dá-li nájemce věc do podnájmu v rozporu se smlouvou, pronajímatel má právo odstoupit od smlouvy (odst. 2). Odvolací soud uzavřel, že absencí souhlasu žalované s uzavřením podnájemní smlouvy mezi žalobcem a B. C., s.r.o., vzniklo právo žalované na odstoupení od smlouvy. Protože realizace tohoto práva (žalovanou) byla v řízení prokázána, právní vztah (z nájmu dotčené nemovitosti) mezi žalobcem a žalovanou zanikl.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupcům účastníků dne 16. ledna 2008, kdy toto rozhodnutí také nabylo právní moci. Uvedené rozhodnutí žalobce napadl dne 13. března 2008 včasným dovoláním.
Žalobce dovolání podává z důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o.s.ř., neboť má zato, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Je přesvědčen, že hmotně právní úkon žalované spočívající v odstoupení od smlouvy byl učiněn zcela účelově a v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Odkazuje na článek VIII. odst. 2 nájemní smlouvy a vyslovuje přesvědčení, že odvolací soud pochybil, pokud výraz „dát do podnájmu“ vyložil významově shodně „s uzavřením podnájemní smlouvy“. Žalovaná, pokud tvrdila, že od nájemní smlouvy platně odstoupila, byla povinna prokázat, že žalobce dal předmětný pozemek do podnájmu, nikoliv, že byla pouze uzavřena podnájemní smlouva. Dovolatel je přesvědčen, že není podstatné, zda bez souhlasu pronajímatele došlo k uzavření podnájemní smlouvy, ale zda taková smlouva také nabyla účinnosti, a zda podnájemce začal skutečně pozemek užívat. Dovolatel též nesouhlasí s tím, jak bylo odvolacím soudem rozhodnuto o nákladech řízení. Navrhuje proto, aby napadený rozsudek byl zrušen, a aby byla věc vrácena Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila žalovaná podáním ze dne 16. září 2009 a navrhla jeho odmítnutí.
Dovolací soud při posouzení podaného dovolání přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Uvážil, že dovolání směřuje proti výroku ve věci samé, bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) poté rozsudek Krajského soudu v Praze přezkoumal ve výroku ve věci samé v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné.
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady však z obsahu spisu seznány nebyly.
Dovolatel uplatňuje především dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., který se vztahuje na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, t.j. je poznamenáno nesprávným právním posouzením. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. O tento případ však v souzené věci nejde, když samotné dovolání neuvádí nic, co by ve skutečnosti užití tohoto ustanovení v souvislosti s aplikací na věc se vztahujícího ustanovení §666 občanského zákoníku odůvodňovalo. Skutečností totiž je, že základem rozhodnutí odvolacího soudu byla skutková zjištění vztahující se k obsahu již zmíněných smluv, a to jak nájemní, tak i podnájemní.
Podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a o.s.ř.), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod se vztahuje k pochybením soudů ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutková zjištění a z nich vyplývající skutkový závěr, jenž byl podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, jsou vadné. Musí jít o skutkový závěr, na jehož základě odvolací soud věc posoudil po stránce právní, a který nemá oporu v provedeném dokazování.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132, protože
-soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo,
-soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo vyšly za řízení najevo,
-v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor,
-nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z §133 až §135 o.s.ř.
Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro skutkový závěr o věci a tím i
pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva (viz Občanský soudní řád, Komentář, II. díl, JUDr. Jaroslav Bureš, JUDr. Lubomír Drápal,
JUDr. Zdeněk Krčmář, JUDr. Michalů Mazanec, 6. vydání 2003, C.H.BECK, str. 1067, násl.)
Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, odvolací soud své rozhodnutí založil
na konkrétních skutkových zjištěních vyplývajících z konkrétně provedených důkazů. Své rozhodnutí v tomto smyslu též řádně odůvodnil. Nelze pak dovodit, že by byly splněny předpoklady naplnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.
Z hlediska podaného dovolání tak nebyly naplněny dovolatelem uplatněné dovolací důvody ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o.s.ř. Je tedy třeba uzavřít, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé je správné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) proto dovolání zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o.s.ř.).
Žalobce dovoláním výslovně napadá i výroky rozsudku odvolacího soudu
o nákladech řízení. Z ustanovení §236 až §239 o.s.ř. však nevyplývá, že by proti takovémuto rozhodnutí bylo dovolání přípustné. Dovolací soud proto podané dovolání žalobce v této části z tohoto důvodu odmítl (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona).
Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta první o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupení advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 10.000,- Kč (srov. §2 odst. 1, §5 písm. b), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 10.300,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty představována částkou 12.257,- Kč (137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. listopadu 2009
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu