ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.2232.2008.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně PaedDr. J. G., zastoupené advokátkou, proti žalovanému Mgr. R. F., zastoupenému advokátem, o autorskoprávní nároky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 16 C 41/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2008, č.j. 3 Co 23/2007-424, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalovaného částku 7.794,50 Kč k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění:
(§243c odst. 2 o.s.ř.)
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. prosince 2006, č.j. 16 C 41/2001-390, byla zamítnuta žaloba, aby žalovanému bylo uloženo zaslat žalobkyni písemnou omluvu ve znění: „Omlouvám se Vám za to, že jsem v rámci tvorby své publikace O. S. /1908 – 1974) kompilačním způsobem zneužil rukopisu Vaší práce „O. S.: L. a f.“,“ a dále, aby bylo žalovanému uloženo žalobkyni zaplatit částku 350.000,- Kč. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů placených státem. Věc posoudil podle §32 odst. 1 a §15 na věc se vztahujícího zákona č. 35/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen autorský zákon).
K odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. ledna 2008, č.j. 3 Co 23/2007-424, napadený rozsudek ve výroku ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů placených státem potvrdil, přičemž změnil pouze výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud mimo jiné připomněl, že to, zda k tvrzeném porušení práva došlo, bylo otázkou právní, ke které bylo možno přistoupit již na základě provedeného dokazování. Oba autoři přistupovali ke zpracování děl o O. S. tvůrčím způsobem, přičemž v odkazech nebyla zjištěna závažnější pochybení. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobkyně dne 15. února 2008, přičemž právní moci nabyl dne 19. února téhož roku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Má za to,
že je přípustné ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a)
a b) o.s.ř. s tím, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka poukazuje na tvrzené nedostatky důkazního řízení s tím, že vinou nedostatečně zjištěných skutkových okolností odvolací soud dovodil, že k porušení autorských práv (žalobkyně) nedošlo. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání se prostřednictvím svého zástupce písemně vyjádřil žalovaný, když se s rozhodnutími soudů obou stupňů ztotožnil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno s ohledem na nezbytnost provést ve věci další dokazování) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Závěry napadeného rozsudku vztahující se k autorskému zákonu jsou podloženy konkrétními skutkovými zjištěními (není naplněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Uplatněný dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání případně vyplývá i dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Podané dovolání proto bylo odmítnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč (srov. §2 odst. 1, §6 odst. 1 písm. a), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.550,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty představována částkou 7.794,50 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu