ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.262.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 262/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci přípustnosti převzetí do ústavu zdravotnické péče H. R., zastoupené opatrovníkem advokátem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 19 L 965/2008, o dovolání H. R. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2008, č. j. 17 Co 348/2008-15, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením v záhlaví označeným k odvolání H. R. (dále dovolatelky) usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. června 2008, č. j. 19 L 965/2008-3, jímž bylo zahájeno řízení o vyslovení přípustnosti umístěné k převzetí do ústavu zdravotnické péče, vysloveno, že převzetí umístěné do ústavu zdravotnické péče je v souladu se zákonnými důvody a opatrovníkem umístěné pro řízení ustanoven advokát M. S., změnil ve výroku o umístění tak, že převzetí dovolatelky do ústavu zdravotnické péče dne 6. 6. 2008 nebylo v souladu se zákonnými důvody (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) a advokátu M. S. přiznal odměnu za zastupování ve výši 1.600,- Kč (výrok III.).
V podání, označeném jako odvolání, jež je však svým obsahem dovoláním (§41 odst. 2, §243c o. s. ř.) a jež směřuje proti výrokům II. a III. usnesení odvolacího soudu, když ohledně výroku I. dovolatelka výslovně uvádí, že s ním souhlasí, vyjadřuje dovolatelka nesouhlas s těmito výroky.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadené usnesení ve výrocích dovoláním dotčených bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení a o odměně ustanoveného opatrovníka není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí
o nákladech řízení).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že rozhodnutí o nákladech řízení ani o odměně ustanoveného opatrovníka není mezi tam vyjmenovanými usneseními.
Dle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Všem třem případům přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé, jímž usnesení o nákladech řízení ani o odměně ustanoveného opatrovníka není. Pro úplnost lze dodat, že dle §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. nemůže být dovolání v této věci přípustné i proto, že dovoláním napadené výroky nemají povahu potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud proto z vyložených důvodů dovolání odmítl (§243b odst. 5,
§218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Z tohoto důvodu nebylo třeba ani odstranit nedostatek zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení ve smyslu §241b odst. 2 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolatelka, jako osoba, jejíž podání (dovolání) bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a ustanovenému opatrovníku v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. února 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu