ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.3085.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 3085/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce V. V., a žalované M. K., zastoupené advokátkou, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 9 C 216/2003, o 69.421,40 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. března 2007, č. j. 9 Co 93/2005-116, takto:
Řízení se zastavuje.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení před dovolacím soudem.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 8. listopadu 2004,
č. j. 9 C 216/2003-78, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 69.421,40 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
V podání bez data, doručeném soudu prvního stupně dne 11. 6. 2007, označeném jako „Odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí n. Labem ze dne 29. 3. 2007, č. j. 9 Co 93/2005-116“, žalobce uvádí, že podává odvolání z důvodů v něm dále uvedených a domáhá se výslechu jím označených svědkyň Okresním soudem v Litoměřicích.
Odvolání je podle §201 o. s. ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně (tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť krajský soud rozhodoval jako soud odvolací).
Oproti tomu pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li to zákonem připuštěno, dovoláním (§236 odst. 1 o. s. ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.).
Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád - k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí - neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že žalobce „odvolání“ přesto podal, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominul. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pročež řízení o takovém „odvolání“, které touto vadou trpí, nelze než podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.
Přestože k rozhodování o odvolání proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího není příslušný vrchní ani Nejvyšší soud a ani žádný jiný soud, je třeba dovodit, že k rozhodnutí o zastavení řízení o odvolání, podaném proti rozhodnutí odvolacího soudu, je povolán Nejvyšší soud, a to zejména proto, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů a je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí odvolacích soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, publikované v časopise Soudní judikatura
pod č. 85, roč. 2001).
Proto Nejvyšší soud z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení, spočívajícího v nedostatku funkční příslušnosti soudu, řízení o odvolání žalobce proti rozsudku krajského soudu vydanému v odvolacím řízení zastavil (§104 odst. 1,
§243c odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení před dovolacím soudem bylo rozhodnuto podle §243b
odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že řízení muselo být zastaveno, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. dubna 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu