ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.3338.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 3338/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce V. M., zastoupeného advokátem, proti žalované A. M., zastoupené advokátem, o zaplacení 115.514,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 55 C 184/2002-198, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2005, č. j. 55 Co 438/2004-232, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.638,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 24. června 2004, č. j. 55 C 184/2002-198, výrokem I. uložil žalované zaplatit žalobci 115.514,50 Kč s příslušenstvím, výrokem II. ohledně částky 4.716,- Kč s příslušenstvím řízení zastavil a výroky III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů placených státem.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. února 2005, č. j. 55 Co 438/2004-232, rozsudek soud prvního stupně, pokud byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 71.929,50 Kč s příslušenstvím, podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) potvrdil, v částce 12.979,- Kč s příslušenstvím změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a v částce žalovanou již zaplacených 30.606,- Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil. Rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů placených státem před soudy obou stupňů. Shodně se soudem prvního stupně věc posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu §451 odst. 1 o. z., který vznikl žalované po rozvodu manželství účastníků užíváním služebního bytu v nájmu žalobce v letech 2001 a 2002. Po doplnění dokazování dovolací soud dospěl k odlišné výši bezdůvodného obohacení, když přihlédl k částečnému užívání bytu žalobcem a
k částkám na neměřených službách.
Proti potvrzujícímu výroku ve věci samé rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Domnívá se, že jde o měnící rozhodnutí a že je tak dána jeho přípustnost ve smyslu §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Je toho názoru, že výše bezdůvodného obohacení spočívající v nájemném měla být stanovena ve výši 50 %. Zpochybňuje i výši částky za služby, vzhledem k tomu, že v této části žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně k dalšímu řízení.
K dovolání se písemně vyjádřil žalobce a navrhl jeho odmítnutí.
Při posuzování dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení části první Čl. II. bodu 2 a 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád, podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právní předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005.
Dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka otázku výkladu ustanovení §451 odst. 2 o.z. zpochybňuje konkrétními skutkovými tvrzeními, aniž by objasnila, v čem podle ní má spočívat naplnění jí výslovně uplatněného dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Jestliže žalovaná současně uplatňuje v dovolání dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a 146 odst. 3 o. s. ř., když v dovolacím řízení žalobci vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 3.822,50 Kč /srov. §2 odst. 1, §3 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění do novely provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006/ a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do novely provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 3.897,50 Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalobce, představována částkou 4.638,- Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu