ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.3361.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 3361/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce A. s.r.o., proti žalovanému M. D., podnikateli, zastoupenému advokátem, o 272.274,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 Cm 663/95, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. října 2008, č.j. 1 Cmo 45/2008-273, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. září 2007, č.j. 16 Cm 663/95-232, výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobci 272.274,- Kč s 18,25% úrokem z prodlení od 1. 4. 1994 do zaplacení, výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů placených státem.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. října 2008, č.j. 1 Cmo 45/2008-273, výrokem I. potvrdil podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v části, ukládající žalovanému zaplatit žalobci 230.998,50 Kč s 3% úrokem od 1. dubna 1994 do 14. července 1994 a s 16% úrokem od 15. července 1994 do zaplacení, výrokem II. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve zbývajícím rozsahu změnil tak, že žalobu zamítl ohledně částky 41.275,50 Kč s příslušenstvím a úroku z prodlení, svou sazbou převyšující úroky přiznané, výrokem III. bod 1. a 2. a výrokem V. (správně IV.) rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o náhradě nákladů placených státem.
Proti výrokům I., III. 2 a V. rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Vytýká soudům obou stupňů zejména nesprávné provádění a hodnocení důkazů, a z toho vyplývající nesprávné právní hodnocení věci. Podrobněji pak připomíná konkrétní skutkové okolnosti případu. Fakticky tak uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o.s.ř. Navrhuje, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že ve věci nejsou naplněny předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř (rozsudku soudu prvního stupně sice předcházel jiný rozsudek téhož soudu, jímž však bylo ve věci samé rozhodnuto totožně). Námitkami proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů žalovaný uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., k němuž nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Obdobně, pokud je v dovolání uplatněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Uplatněný dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolatel v zásadě nikterak nekonkretizuje a uvádí jej pouze jako důsledek vad skutkových zjištění. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. listopadu 2009
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu