ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.3385.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 3385/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně S., spol.s.r.o., zastoupené advokátkou, proti žalované K. K.-R., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 106.187,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu v pro Prahu 8 pod sp. zn. 13 C 379/99, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. října 2006, č.j. 30 Co 351/2006-112 (správně 312), takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění podle §243c odst. 2 o.s.ř.:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 19. prosince 2005, č.j. 13 C 379/99-276, výrokem I. zastavil řízení ohledně částky 734,- Kč, výrokem II. uložil žalované zaplatit žalobci částku 54.000,- Kč spolu s 8% ročním úrokem z prodlení
od 26. ledna 2001 do zaplacení, výrokem III. zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobkyni
-částku 27.000,- Kč s příslušenstvím
-částku 15.696,50 Kč s příslušenstvím
-částku 8.757,- Kč s příslušenstvím
-poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile denně z částky 734,- Kč od 1.7.1999
do zaplacení
-poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile denně z částky 27.000,- Kč
od 16.10.1998 do 25.l.2001 v celém rozsahu a od 26. 1. 2001 do zaplacení v rozsahu převyšujícím 8% úrok ročně z částky 27.000,- Kč
-poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile denně z částky 27.000,- Kč od 16.11.1998 do 25.1.2001 v celém rozsahu a od 26. 1. 2001 do zaplacení v rozsahu převyšujícím 8% úrok ročně z částky 27.000,- Kč. Výroky IV. – VI. rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů placených státem.
K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. října 2006, č.j. 30 Co 351/2006-112 (správně 312), ve vyhovujícím výroku o věci samé zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně 8% úroku z prodlení z částky 54.000,- Kč od 26. 1. 2001 do zaplacení a řízení v tomto rozsahu zastavil, jinak jej v tomto výroku potvrdil. V zamítavém výroku o věci samé rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou výroku ohledně poplatku z prodlení z částky 734,- Kč změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11.724,90 Kč spolu s 12% úrokem z prodlení z částky 4.644,50 Kč od 1. 7. 1999 do zaplacení a s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 7.080,40 Kč od 24. 8. 2001 do zaplacení, jinak jej v tomto výroku potvrdil. Rozhodl dále
o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů placených státem před soudem prvního stupně a o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím bylo uloženo žalované zaplatit žalobkyni částku 54.000,- Kč podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost dovozuje podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Předkládá otázky zásadního právního významu,
- zda byt, který je užíván uživatelem bez právního důvodu je k dispozici oprávněné osobě (vlastníkovi bytu) dnem, kdy oprávněná osoba zjistí, že byt je fakticky volný, nebo dnem předání klíčů nájemcem od vchodových dveří do bytu
- zda stanovení výše bezdůvodného obohacení za užívání bytu v případě, že nájemní smlouva k bytu je absolutně neplatná (neplatnost přitom způsobil pronajímatel),
a v době užívání bytu bez právního důvodu platil cenový předpis o výši nájemného, se řídí výše bezdůvodného obohacení za užívání bytu podle výše nájemného určeného znaleckým posudkem, nebo podle cenového předpisu platného v době, kdy byl byt užíván bez právního důvodu.
Dovolatelka současně napadá výrok, kterým v rámci změny rozsudku soudu prvního stupně jí byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11.724,90 Kč s příslušenstvím, když přípustnost dovolání v tomto případě dovozuje z ustanovení
§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné zjištění aktivní legitimace žalobkyně.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání, pokud směřuje do potvrzující části rozsudku odvolacího soudu, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (soud prvního stupně v předchozích a později zrušených rozsudcích rozhodl shodně) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nelze posuzovat jako rozhodnutí mající po právní stránce zásadního významu ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §451 násl. o.z. odvolací soud posoudil náležitě a současně v souladu s judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. prosince 1983, sp.zn. Cpj 40/83 a rozsudek téhož soudu ze dne 6. listopadu 2001, sp.zn. 29 Cdo 2235/2000). Jestliže z obsahu dovolání vyplývá též dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže lze z dovolání dovodit (§41 odst. 2 o.s.ř.) též uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto v této části odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Pokud dovolání směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni 11.724,90 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč (§237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). I v této části proto bylo třeba dovolání odmítnout (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2009
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu