ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.3761.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 3761/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce J. V., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému M. P., zastoupenému advokátkou, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 91/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. srpna 2006, č.j. 1 Co 107/2006-89, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. srpna 2006, č.j. 1 Co 107/2006-89, ve věci žaloby podle §13 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2004, č.j. 34 C 9/2003-35,
ve znění, že se zamítá žaloba, aby žalovaný na své náklady zveřejnil v D. M. f. D. v rubrice Ekonomika a finance v rozsahu běžného řádkování velikosti písmen alespoň 3 mm omluvu žalobci ve znění uvedeném ve výroku tohoto rozsudku. Současně změnil výrok rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Poukazuje mimo jiné
na to, že cílem jednání žalovaného bylo dosáhnout zveřejnění nepravdivých a difamujících informací o žalobci v celostátně distribuovaném deníku s vysokým nákladem.
Podané dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam
ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §11 násl. o.z. odvolací soud posoudil v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu ČR vysloveným v jeho předcházejícím zrušovacím rozsudku ze dne 31. ledna 2006, č.j. 30 Cdo 895/2005- 75 (současně srovnej též např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. října 2002, sp.zn. 28 Cdo 983/2002, a rozsudek téhož soudu ze dne 30. dubna 2007, č.j.
30 Cdo 2951/2006-137). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. dubna 2009
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu