ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.3786.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 3786/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce J. S., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému V. s. K., zastoupenému advokátem, o zaplacení 121.658,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 13 C 278/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. března 2007, č.j. 28 Co 117/2007-95, takto:
I.Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 17.017,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 13. listopadu 2006, č.j. 13 C 278/2005-79, zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 121.658,- Kč s příslušenstvím a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. března 2007, č.j. 28 Co 117/2007-95, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel
ze skutkových zjištění, že žalobce je vlastníkem pozemků p. č. 1185/2 a 1186/5 v obci a katastrálním území K., na nichž je umístěn vodovodní vrt sloužící jako součást zdroje pitné vody pro M. K., a současně vodovodní potrubí, jež je v majetku žalovaného; oprávnění k odběru vody má však firma V., s.r.o. Na pozemcích žalobce se nachází ochranné pásmo vodních zdrojů K.-T. D. Odvolací soud uzavřel, že s ohledem na ustanovení §30 odst. 9 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), nepřísluší žalobci nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení §451 násl. občanského zákoníku, neboť první z uvedených ustanovení je ve vztahu ke zmíněnému ustanovení občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) ustanovením speciálním. Uplatněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému proto nemá oporu v zákoně. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupkyni žalobce dne 13. dubna 2007, přičemž právní moci nabyl dne 16. dubna téhož roku.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 11. června 2007 včasné dovolání, jehož důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Za otázku zásadního právního významu považuje, zda je možné žalovat odděleně z titulu bezdůvodného obohacení vůči vlastníku (vodovodního) zařízení, mimo náhrad vyplývajících ze zákona č. 254/2001 Sb. Poukazuje na to, že žalovaný se (jako vlastník zařízení sloužících k odběru vody bezdůvodně obohacuje a získává majetkový prospěch na úkor žalobce. Dovolatel, pokud dále tvrdí, že účastníci v řízení před soudem prvního stupně nebyli poučeni podle §118a o.s.ř., fakticky uplatnil i dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 2 písm. a) o.s.ř. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřil žalovaný podáním ze dne 10. srpna 2007 a navrhl jeho odmítnutí.
Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, uvážil, že dovolání žalobce bylo podáno oprávněnou osobou zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť dovolací soud hodnotí posouzení otázky vztahu nároků podle ustanovení §451 o.z. a ustanovení §30 odst. 9 zákona č. 254/2001 Sb., jako otázku, která má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř.). Dovolací soud poté napadený rozsudek odvolacího soudu přezkoumal ve výroku ve věci samé v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že je opodstatněné toto rozhodnutí považovat za správné (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Z ustanovení §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně, je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a
§229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Ty však z obsahu spisu seznány nebyly, když odvolací soud se náležitě vypořádal se skutečností, že v souzené věci soud prvního stupně nepochybil, pokud neposkytl poučení podle ustanovení §118a odst. 1 a 2 o.s.ř. Ostatně dovolání samo faktické uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241 odst. 2 písm. a) o.s.ř. podrobněji a přehledněji nerozvádí a neprecizuje.
Uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. dopadá na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O takový případ jde tehdy, pokud soud buď použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikoval správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyložil. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li zásadní pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle ustanovení §451 o.z. ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním
z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).
Podle §30 odst. 9 zákona č. 254/2001 Sb. za prokázané omezení užívání pozemků a staveb v ochranných pásmech vodních zdrojů náleží vlastníkům těchto pozemků a staveb náhrada, kterou jsou povinni na jejich žádost poskytnout v případě vodárenských nádrží vlastníci vodních děl umožňujících v nich vzdouvání vody, v ostatních případech oprávnění (ve smyslu §8 cit. zákona) k odběru vody z vodního zdroje; je-li jich více, poměrně podle povoleného množství odebírané vody. Nedojde-li o poskytnutí náhrady k dohodě, rozhodne o jednorázové náhradě soud.
Odvolací soud v napadeném rozhodnutí vyšel ze skutečnosti, že žalobce
se domáhal vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout žalovanému v důsledku toho, že žalovaný má na pozemcích ve vlastnictví žalobce studně, ze kterých je čerpána voda do městského vodovodu v K., přičemž na těchto pozemcích bylo zřízeno ochranné pásmo vodních zdrojů. Žalobce je tak ve svém vlastnickém právu k pozemkům omezen. I v případě, že by bylo odhlédnuto od skutečnosti, že žalobce nekonkretizuje to, v čem by bylo třeba v případě žalovaného spatřovat naplnění předpokladů vzniku tvrzeného bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení §451násl. o.z. na straně žalovaného, nelze uplatněný nárok považovat za opodstatněný. Odvolací soud důvodně zastává názor, že ustanovení §30 odst. 9 zákona č. 254/2001 Sb. je vůči ustanovením §451 násl. o.z. ustanovením speciálním, takže v případě, kdy je vlastník pozemku omezován v užívání těchto pozemků, nepřichází použití obecných ustanovení §451 násl. o.z. v úvahu. Tato skutečnost je patrná i ze samotného znění ustanovení §30 odst. 9 vodního zákona, které podle stanovených předpokladů dopadá buď na vlastníky vodních děl nebo na osoby oprávněné k odběru vody z vodního zdroje. Náhrada podle zmíněného ustanovení, která náleží vlastníkům těchto pozemků a staveb za prokázané omezení užívání pozemků a staveb v ochranných pásmech vodních zdrojů, v tomto případě zřetelně supluje případný nárok podle §451násl. o.z. Proto nebylo možno za popsaného skutkového stavu uplatnit nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči prostému vlastníku vodovodního zařízení.
Je tedy třeba, při vázanosti dovolacího soudu uplatněnými dovolacími důvody, napadený rozsudek Krajského soudu v Praze pokládat za správný. Dovolací soud proto podle §243b odst. 2 o.s.ř. dovolání žalobce zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a 142 odst. 1 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 14.000,- Kč (srov. §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4., §10 odst. 3, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 14.300,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaného, představována částkou 17.017,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2009
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu