ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4214.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 4214/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. M., zastoupenému advokátem, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 57/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2007, č. j. 1 Co 233/2006-192, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.495,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.) :
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. září 2006, č.j. 23 C 57/2003-160, zamítl žalobu podle ustanovení §11 násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), aby žalovaný zveřejnil v periodiku „Třinecký hutník“ omluvu žalobci ve znění uvedeném ve výroku, aby mu zaplatil částku 50.000,- Kč a dalších 25.000,- Kč poukázal Dětskému domovu v H.; rozhodl též o náhradě nákladů řízení, včetně státem placených nákladů tohoto řízení.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31. ledna 2007, č. j. 1 Co 233/2006-192, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že v řízení nebylo prokázáno, že žalovaný zasáhl do osobnostních práv žalobce; rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, doplněným podáním jeho zástupce ze dne 27. srpna 2007. Vytýká, že nebyly připuštěny, resp. byly nesprávně interpretovány důkazy a tvrzení žalobce, přičemž nebyla důsledně aplikována právní úprava ochrany osobnosti.
S dovoláním vyjádřil nesouhlas žalovaný v písemném vyjádření.
Podané dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (předchozím a později odvolacím soudem zrušeným rozsudkem soud prvního stupně předmětnou žalobu též zamítl) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. Otázku výkladu ustanovení §11 násl. o. z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. října 2002, sp. zn. 28 Cdo 983/2002, a rozsudek téhož soudu ze dne 30. dubna 2007, č. j.
30 Cdo 2951/2006-137). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a 146 odst. 3 o. s. ř., když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 10.200,- Kč /srov. §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4., §6 odst. 1 písm. a), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2, §17 písm. b) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006/ a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou
č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 10.500,- Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem
je zástupce žalovaného, představována částkou 12.495,- Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. dubna 2009
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu