ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4496.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 4496/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilé děti J., a S., J., zastoupené opatrovníkem Statutárním městem O. – Úřadem městského obvodu P., děti matky M. F., a otce J. J., zastoupeného advokátkou, o úpravu (zákaz) styku otce s nezletilými dětmi, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. P 814/2001, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. dubna 2007, č.j. 13 Co 94/2007-349, takto:
I. Dovolání matky se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále již „odvolací soud“), kterým byl v rámci výroků I. až III. zčásti ve výrocích rozsudku soudu prvního stupně I., II. a VI. potvrzen, ve výrocích III., IV. a VIII. změněn a ve výroku V. zrušen a v tomto rozsahu vrácen k dalšímu řízení rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. května 2006, č.j. „P 814/2001-310 (42 P a Nc 186/2005)“, podala matka nezletilých dětí bez zastoupení advokátem dovolání.
Dovolání proti rozhodnutí v uvedené věci však není ve smyslu §237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. přípustné, neboť nesměřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci týkající se omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) otcovství nebo o nezrušitelné osvojení, v kterýchžto vyjmenovaných případech občanský soudní řád dovolání coby mimořádný opravný prostředek naopak připouští. Zákon o rodině totiž vymezuje pojem rodičovské zodpovědnosti v §31 odst. 1 jako souhrn práv a povinností při péči o nezletilé dítě, zejména při péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, zastupování dítěte a správu jeho jmění; nezahrnuje však omezení nebo zákaz styku rodiče s dítětem ve smyslu §27 odst. 3 zákona o rodině. Opatření, která je soud péče o nezletilé povinen učinit v případech, kdy rodiče spolu nežijí (§50 zákona o rodině), kdy se nedohodli o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti (§49 zákona o rodině) nebo v případě rozvodu manželství rodičů (§25, §26 zákona o rodině), ve svých důsledcích zpravidla vždy představují určité faktické omezení výkonu práv jednoho nebo obou rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti; nejde však o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti ve smyslu §44 odst. 2, 3 zákona o rodině, jak byla výše vymezena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2001, č. j. 30 Cdo 2219/2000, in www.nsoud.cz).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání matky směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání matky podle §243b odst. 5 věty první, §218 písm. c) a §241b odst. 2 o.s.ř. odmítl, aniž se mohl dále věcí zabývat a aniž by bylo třeba přihlížet k dosud nesplněné podmínce obligatorního právního zastoupení matky advokátem v tomto dovolacím řízení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. per analogiam.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. listopadu 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu