ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.4825.2007.1
sp. zn. 30 Cdo 4825/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobců a) M. F., b) K. K., c) A. N, d) J. Ch., všichni zastoupeni advokátem, proti žalovanému B., stavebnímu bytovému družstvu, o 46.552,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 17 C 90/98, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 14. června 2007, č. j. 60 Co 25/2007 - 376, takto:
I. Dovolání žalobců se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně rozsudkem ze dne 2. listopadu 2006, č.j. 17 C 90/98-328, výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobcům b), c), d) a e) společně a nerozdílně částku 46.552,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 16% z částky 46.552,- Kč od 24. října 1998 do zaplacení, výrokem II. zamítl žalobu v části požadovaného příslušenství ve výši 16% úroku z prodlení z částky 46.552,- Kč od 6. října 1995 do 23. října 1998, a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí odůvodnil především tím, že stavby, jejichž vlastníkem je žalovaný, jsou zbudovány na pozemcích žalobců, které tak žalovaný užívá bez právního důvodu. Výše bezdůvodného obohacení za období od 6. října 1995 do 30. září 1998 v částce 46.552,- Kč byla stanovena podle částky nájemného, za které by žalobci bývali mohli v daném čase tyto pozemky pronajmout, přičemž byla odečtena část bezdůvodného obohacení uhrazená podílovému spoluvlastníkovi B. C.
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 14. června 2007, č. j. 60 Co 25/2007-376, výrokem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům b),c),d) a e) jako dědicům
po V. M., zemřelé dne 30. června 2001, částku 24.958,- Kč s 16 % úrokem z prodlení ročně od 24. října 1998 do zaplacení a současně zamítl žalobu, pokud se žalobou domáhali, aby jim žalovaný zaplatil dalších 21.594,- Kč s 16% úrokem z prodlení ročně od 24. října 1998 do zaplacení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Krajský soud vyšel především ze zjištění, že nárok
po zůstavitelce V. M., který je předmětem tohoto řízení, nebyl projednán v dědickém řízení; žalobci tak mají v dané věci postavení nerozlučných společníků (obdobně srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. září 2001, sp.zn. 25 Cdo 1960/99). Odvolací soud zejména odlišně od soudu prvního stupně vyhodnotil námitku promlčení podle §101 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), když dospěl k závěru, že nárok za dobu před 6. říjnem 1996 je promlčen. Proto v rámci změny rozhodnutí soudu prvního stupně v této části žalobu zamítl. Poukázal na ustanovení §107 odst. 1 o.z., podle něhož se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí
za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Žaloba byla v této věci podána dne 6. října 1998, takže uplatněný nárok za období před 6. říjnem 1996 je podle uvedeného ustanovení promlčen. Protože žalovaný vznesl námitku promlčení, nebylo možno s přihlédnutím
k §101 odst. 1 o.z. promlčené právo žalobcům přiznat.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobců 25. července 2007, přičemž právní moci nabyl téhož dne.
Proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 21.594,- Kč s příslušenstvím, podali žalobci dne 24. září 2007 včasné dovolání. Namítají, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř“), která spočívá v tom, že odvolací soud chybně přihlédl k námitce promlčení vznesené žalovaným, aniž pro to byly předpoklady. V souzeném případě žalovaný vznesl námitku promlčení již v počátku řízení, avšak pouze v omezeném rozsahu, přičemž tuto námitku nikdy v průběhu řízení před soudem prvního stupně nerozšířil. V rámci odvolacího řízení však dne 26. dubna 2007 žalovaný vznesl námitku promlčení znovu, aniž by byla tentokrát omezena. Jednalo se tak o novum, které odporuje zásadě neúplné apelace vyjádřené v ustanovení §205a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Dovolatelé konstatují, že promlčení je sice samo o sobě institutem hmotného práva upraveným §100 násl. o.z., avšak je-li tato námitka vznesena, jde z pohledu procesního práva o uplatnění skutečnosti spočívající v tom, že právo je promlčeno. Tuto skutečnost je třeba uplatnit před soudem prvního stupně, o čemž byli (v dané věci) účastníci náležitě poučeni podle ustanovení §119a o.s.ř. Uvedenou okolnost odvolací soud neuvážil. Dovolatelé proto navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že k námitce promlčení uplatněné žalovaným lze přihlížet pouze v rozsahu, v jakém byla omezeně uplatněna v řízení před soudem prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) uvážil, že dovolání proti zmiňovanému výroku ve věci samé pravomocného rozsudku odvolacího soudu bylo podáno (ve sporu legitimovanými – srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne
26. září 2001, sp.zn. 25 Cdo 1960/99) oprávněnými osobami - účastníky řízení, zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání proti tomuto výroku je pak přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
Dovolací soud poté napadený rozsudek odvolacího soudu v uvedeném výroku ve věci samé přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl
k závěru, že v této části je třeba uvedené rozhodnutí pokládat za správné (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je tak vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání přípustné, je soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Ty však zjištěny nebyly.
Z ustanovení §101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vyplývá, že k dosažení účelu řízení jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti. Podle §119a odst. 1 o.s.ř. před skončením jednání je předseda senátu povinen, s výjimkou věcí uvedených v §120 odst. 2 téhož zákona, účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než
ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v §205a cit. zákona. Konečně
z ustanovení §205a odst. 1 o.s.ř. plyne, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen v případech stanovených v tomto ustanovení.
Systém neúplné apelace, charakteristický v platné právní úpravě pro sporné řízení, vychází ze zásady, že soud prvního stupně je instancí skutkovou, u které mají být zásadně provedeny všechny účastníky navržené důkazy potřebné k prokázání sporných právně významných skutkových tvrzení. Za tím účelem ukládá občanský soudní řád účastníku povinnost tvrdit před soudem prvního stupně všechny právně významné skutečnosti, které existovaly v době řízení před soudem prvního stupně a označit dostupné důkazy způsobilé k jejich prokázání. O této povinnosti musí být účastník poučen podle potřeby v průběhu celého řízení ( §5, §118a o.s.ř.), a výslovně pak před rozhodnutím ve věci samé (§119a o.s.ř.).
Uplatněním skutečností ve smyslu §119a, §205a a §211a o.s.ř. se rozumí především tvrzení účastníků o všech skutečnostech významných pro rozhodnutí věci
z hlediska skutkové podstaty právní normy, která má být ve věci aplikována, tedy tvrzení o těch skutečnostech, jimiž účastník realizuje svoji povinnost tvrzení (§101 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Námitku promlčení vznesenou dlužníkem (povinnou osobou) však za uplatnění skutečností ve smyslu §119a, §205a a §211a o.s.ř. považovat nelze. I když se dlužník námitkou promlčení dovolává právní skutečnosti, totiž uplynutí promlčecí doby, neuplatňuje samotnou námitkou promlčení takové skutečnosti, které by byl povinen uvést v rámci své povinnosti tvrzení, nýbrž uplatňuje pouze své právo dovolat se promlčení. Právo dlužníka vznést námitku promlčení žádný hmotněprávní ani procesní předpis nekoncentruje do určitého stadia řízení, přičemž z povahy námitky promlčení, dané hmotněprávní úpravou (§100 odst. 1 o.z., §388 odst. 1 obch. zák.), plyne, že ji lze uplatnit kdykoli v průběhu řízení až do právní moci rozhodnutí o věci, tedy i v rámci odvolacího řízení (shodně srov.: Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník Komentář 6. vydání, Praha C. H. Beck 2001, strana 379, dále Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2001, strana 1207). V režimu neúplné apelace (o který jde i v této věci) se však může odvolací soud zabývat námitkou promlčení vznesenou až v odvolacím řízení, jen není-li spojena s nepřípustným uplatňováním nových skutečností a důkazů (shodně srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 162/2003, ze dne 21. 8. 2003, resp. rozsudek téhož soudu ze dne 2. října 2003, sp.zn. 32 Odo 879/2002.).
Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud se při svém rozhodování s uvedenými zásadami nedostal do rozporu, když námitka promlčení žalovaného vznesená v odvolacím řízení nebyla spojena s uplatněním nových skutečností a důkazů. Protože tedy je třeba napadený rozsudek odvolacího soudu hodnotit v napadeném výroku ve věci samé jako správný, dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl
(§243b odst. 2 o.s.ř.). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a §142 odst. 1 o.s.ř., když dovolání žalobců bylo zamítnuto, avšak žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2009
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu