ECLI:CZ:NS:2009:30.CDO.503.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 503/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci nezletilé I. K., zastoupené Magistrátem města K. jako opatrovníkem, dcery R. K., a J. K., zastoupeného V. K., o změnu úpravy rodičovské zodpovědnosti, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 40 P 274/99 a 41 P a Nc 146/2007, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2008, č. j. 56 Co 89/2008-243, takto:
Dovolání otce se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání matky rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 17. října 2007, č. j. 40 P 274/99-217 a 41 P a Nc 146/2007, jímž byla nařízena ústavní výchova nezletilé (výrok I.), rodičům nebylo určeno výživné (výrok II.), byl zrušen nařízený dohled nad nezletilou (výrok III.)
a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) v napadené části, t. j. vyjma výroku v odst. III., změnil tak, že se nezletilá svěřuje
do výchovy matce, že výživné otce k nezletilé se od 1. 11. 2008 zvyšuje na 600,- Kč měsíčně, splatných vždy ke každému prvnímu dni v měsíci předem k rukám matky, s tím, že dluh na výživném vzniklý jeho zvýšením za dobu od 1. 8. 2008 do 31. 10. 2008 v částce 300,- Kč je otec povinen zaplatit k rukám matky do tří dnů od doručení rozsudku, a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Otec (dále „dovolatel“) podal proti usnesení odvolacího soudu podání, jež je svým obsahem dovoláním (§41 odst. 2, §243c odst. 1, §236 a násl. o. s. ř.), v němž vyjadřuje nesouhlas se zvýšením výživného pro nezletilou, a požaduje „částka na výživné, aby zůstala na 500,- Kč“.
Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; podle odst. 2 písm. b) dovolání podle odst. 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Dovolání v této věci směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o ústavní výchově nezletilé a o výživném nezletilé změněn, přičemž nejde o rozsudek, jemuž by předcházel zrušující rozsudek odvolacího soudu. Z hlediska přípustnosti dovolání podle citovaných ustanovení o. s. ř. tak přichází v úvahu pouze §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. To se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení (§237 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu měnícímu rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, mezi něž patří i rozsudky upravující výchovu a výživu nezletilých (srv. §28, §50, §85 a násl. zák. o rodině), aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu §237 odst. 2 písm. b) o. s. ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v niž odvolací soud rozhodoval, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
Pokud dovolání směřuje proti výroku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto
o nákladech odvolacího řízení, není přípustnost dovolání proti tomuto výroku, který
má povahu usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř.), podle §237 odst. 1 o. s. ř. dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. Dovolání proti tomuto výroku není přípustné ani podle §238 a 238a o. s. ř., protože jím nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v těchto ustanoveních, a nejde rovněž ani o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v §239 o. s. ř.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž z vyložených důvodů dovolání není přípustné, dovolacímu soudu nezbylo, než je odmítnout, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností (§243b odst. 5, 6 část věty za středníkem, §218 písm. c/ o. s. ř.). Z tohoto důvodu nebylo třeba ani odstranit nedostatek podmínky zastoupení dovolatele v dovolacím řízení ve smyslu §241b odst. 2 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a ostatním účastníkům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly (§146 odst. 3, §243c odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle o. s. ř.
V Brně dne 18. února 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu